Je vhodné trestat dvouleté dítě když neposlouchá?

Samozřejmě, ovšem úměrně věku. Jakmile si teď navykne, že mu všechno projde, v šesti vám poleze po hlavě a ve třinácti ho už nezvládnete vůbec.

No jo,ale jaké tresty mu dávat.V tom věku se toho moc nenabízí a když efekt toho trestu není hned,tak není moc účinný.Třeba "Večer nebude večerníček" pronesené ráno moc nefunguje. Ale třeba "Dobře zase jsi neposlechl,tak nikam nepůjdeme" to funguje dobře,ale nelze to použít vždycky...

Dětský psycholog Z. Matějíček říkal, že vyžadovat dodržení některých pravidel by se mělo až ve třech letech. Do té doby dítěti říkáme co může a co ne, ale za porušení ho netrestáme, maximálně zopajujeme, že se něco nesmí.
"naučit dítě poslouchat..." určitě existuje spousta babských rad které fungují a nezvratně zdevastují dětskou duši. Znám žensokou která měla sprej s vodou a stříkla na dítě pokaždé když se dítě chovalo jinak než ona chtěla. Funguje to. Ona měla klid...no že to dítě až vyroste zrovna dvakrát průbojné nebude je věc druhá.
Dítě nezlobí, jen volá po větší pozornosti.

Tak to s tou vodou je samozřejmě přehnané.Ale ten zbytek mi připadá dost problematický.Co mám dělat, když mu to zopakuje a ono nic? Co když ho potřebujete obléknout a ono si lehne na zem a nespolupracuje?Mám ho obléknout násilím?Nebo s ním hodinu diskutovat třeba bez výsledku,když vám jede za čtvrt hodiny autobus? Vy musíte nějak malé dítě naučit že nemá dělat spoustu činností,které jsou pro něj nebezpečné nebo nutné pro normální chod domácnosti.Nečekám že mě bude poslochat na slovo,ale někdy je nutné si to poslechnutí nějak vymoci.

Nevím, to je otázka pro zkušenou maminu. :)

Podobné téma se už na Ontole řešilo a z té debaty si pamatuju větu: Buď bude dítě poslouchat vás, nebo vy budete poslouchat dítě. Opravdu není nutné ho hned sprejovat vodou, ale mírnému násilí se asi nevyhnete.

....Co mám dělat, když mu to zopakuje a ono nic?....plácnout dítě přes zadek. Odpůrci tělesných trestů jsou odtrženi od reality. Domnívají se, že dítě v nízkém věku rozumí tomu co mu rodič říká. Dítě rozumí mechanickým podnětům. Dělalo se to tak odjakživa a fungovalo to. Primitivové se domnívají opak. Zajímá mne kolik primitivů vychovalo svoje děti bez tělesných trestů? Přiblblé americké způsoby výchovy si můžou Američani nechat za mořem.

To zní bezvadně, problém je v tom, že to taky moc nefunguje. Plácání jsme doma praktikovali a ono to většinou moc nefungovalo. Nefungovalo to tak, že ho plácnu a ono začne dělat to je potřeba. Čili primitivní je spíše to, co říkáte vy. Nejsem proti tělesným trestům, ale jejich smysluplné užití je jen omezené. Právě jen tvůj primitiv si může myslet, že to je univerzální návod na správnou výchovu.

V tom případě se ostěhujte do USA, tam váš výchovný systém bude fungovat. Kdejaká matka z dědiny je rozumnější než dnešní rádobyvychovatelé, kteří oblbují a degenerují národ. Kolik jste už vychoval dětí? Myslím prakticky.

Pokud myslíte, že když nejsem proti tělesným trestům, tak se mám odstěhovat do USA, tak o tom pouvažuji, ale nezdá se mi to logické. Prakticky jsem vychoval dvě děti. Vychovávám je ale trochu jinak, než je vychovávala moje kojená matka z dědiny. Ta, na rozdíl ode mě, svým dětem přes zadek nedávala.

Ta Amerika, ta Amerika... ta nám dává... Mnozí ještě máme v živé paměti zákeřnou podvratnou akci s rozšířením mandelinky bramborové, a už je tu další rána: po rozvratu ekonomickém je tu rozvrat morální, rafinovaně realizovaný propagací zákazu tělesných trestů. Já jsem až doteď vůbec netušil, že to je dílo zlotřilých amerikánů - teď se mi ovšem oči otevřely, a to pěkně doširoka...

....teď se mi ovšem oči otevřely, a to pěkně doširoka...většině našich občanů se otevírají oči do široka a popadají se za břicho, když poslouchají moudra novodobých "vychovatelů". Mudrci-vychovatelé mají tak inteligentní děti, které od narození chápou význam slovního sdělení rodičů. Asi už umí i číst a psát v kojenckém věku. Z vlastní i cizí zkušenosti vím, že u většiny dětí to tak není a reagují jen na tělesné podněty, než si začnou spojovat význam slov s tím co se po nich žádá.

An500516,
to asi přeháníš, že děti reagují jen na tělesné podněty :( Ani opice nevedou (nevychovávají) svá mláďata jen doteky.
Dítě reaguje na vztah rodičů k němu, na bezpečí a lásku, které cítí, ne jen přímo v náručí, ale i pohledem, vycítí atmosféru vztahů a leccos jiného. Může se někdy zdát, že je neklidné nebo zlobivé, ale dává tím najevo něco jiného, třeba že potřebuje opravdovou pozornost rodičů, bezpodmínečné přijetí, lásku...
Jinak dítě dobře prospívá v činnostech, které se opakují, vnímá v nich jistotu a snáz se přizpůsobí/neprotestuje. Ale každé dítě má jiné projevy a povahu a někdy období vzdoru kolem 2-3 let dá rodičům pěkně zabrat.

Těžko budeme s takto malým dítětem vést nějaké diskuze nebo mu něco vysvětlovat, to ve svém věku ještě není schopno úplně pojmout. Ale bývají více otevřeny reagovat třeba na zpěv (než na hlas-řeč, mluvení, nervní opakování či ultimáta). Když každou činnost (která se mu často/někdy "nechce") doprovodíme písničkou (jednoduchou, zpívaná věta, co se opakuje...), můžeme být rychle překvapeni.
Malé děti nechápou náš svět ve smyslu "teď půjdeme tam a tam a potom ještě... a nakonec..., takže už opravdu musíme odejít, protože...). Nemají k tomu ještě představy (časové, prostorové...). Když jsou zabrány do toho, co dělají, jsou v činnosti úplně ponořené a nedokáží se třeba tak snadno od ní vzdálit. Často potřebují nějak nalákat na to, to s nimi chceme podniknout, nějak vzbudit zájem a přehodit pozornost, "natěšit je" na něco jiného.

Zpívejte děcku které se vám položí na ulici na záda a začne se vztekat, že nedostalo zmrzlinu. Pročítám zde dosti úsměvné teorie. Většina rodičů kteří děti vychovali se takovými názory velice baví. Zpěv a pohádky patří k dětem, to je jisté, ale ne v situaci kdy rodič potřebuje aby dítě rychle usměrnil. A dnešní rodiče? Tady sedni k TV a dívej se jak se tam cosi hýbe.

An500516, moc zevšeobecňujete a nemá to pak často hlavu ani patu.

Odpovídala jsem tazatelce, celkově, i na její poslední dodatek 20.12.2012 12:10.
O řevu na ulici nic nepsala.
Co jsem napsala, není žádná teorie, ale praxe. Jestli se nad tím usmíváte, pak se možná taky začnete mračit, když někdo malé dítě při první (pardon, při každé hned druhé) příležitosti bije.
Tak se nevychovává ani pes :(

Vychovala jsem též dvě děti, nejsem určitě zcela proti tělesným trestům, ale já i naši přátelé jsme byli za moudré rady a přístupy vděční.

Připomínal jste mnohokrát Desatero, mohl byste si tam přidat:
Neseřežeš dítěte svého ni cizího, pokud můžeš ještě udělat něco jiného!
Bití a křik pokládám za znamení bezradnosti a kapitulace.
(Ale taky jsem se tak někdy chovala...)

Zkuste se podívat na nějakou knihu Jiřiny Prekopové,
Malý tyran je např. dosti inspirativní,
nebo jednu z posledních Výchova láskou (Prekopová, Šturma).

Literaturu doporučím svým známým. Výsledky výchovy láskou a neláskou dokážu porovnat. Nelásková dřívější výchova měla mnohem lepší výsledky než dnešní lásková výchova. Dnešní produkty láskové výchovy nás obklopují všude a dávají starším lidem lásku najevo např. tak, že je nepustí v dopravních prostředcích sednout. Nemúžou za to, protože byli vychováni láskou. V bezláskových časech byla úcta, pozornost a ohleduplnost ke starší generaci o 2 řády vyšší. Nebo se pohybuji za věkovou hranicí dětí, kde se lásková výchova nepoužívá? Proti láskové výchově nic nemám, ale ve všech případech nefunguje. Co potom? Ono děti jsou různé. Některé reagují na láskovou výchovu a některé moc ne.

Proti láskové výchově nic nemám pokud funguje-někde ano, někde ne-děti jsou různé. Dřívější generace rodičů vychovali děti mnohem lépe a nevědecky než dnešní rodiče. Oni ti rodiče byli kvalitnější než dnešní a s výchovou se nedělala věda a všchno probíhalo bez problémů, internetu, knih a poradců. Děcka dostala na zadek nebo pár facek a nevím o děcku které by si v dospělosti stěžovalo, ba naopak. To co píši vyplývá z OSOBNÍ zkušenosti nejen moji, ale mnoha mých přátel, nikoli z knih. Je pro mne dosti úsměvné, že je poslední dobou snaha k narozenému děcku dávat kižní manuál jak ho vychovávat a co s ním. Kvalita rodičů dnes oproti dřívějším klesá. Rodí se čím dál víc dětí-deprivantů proto, že rodiny jsou rozvrácené atd. Tak mně to připadá že si někteří lidé chtějí přivydělávat na prodeji knih atp. na toto tema a živit se poradenstvím. Tento trend pozoruji ve všech oblastech života. Dokonce mám dojem, že je záměr vychovat hodnou generaci neschopnou jakéhokoliv odporu.

Nesmyslně zevšeobecňuješ, děláš si představy něčeho jen podle své představy, která je asi tím jediným, co dokážeš vnímat. To nikam nevede.

Také názor. Se zaklínadlem "To nikam nevede" se zde setkávám dosti často. Působí to na mně dojmem bezradnosti Nikam Neveďáků.

Diskuze s Tebou nikam nevede, protože to není diskuze, viz výše.

To není diskuze, to jsou názory. Není to přesvědčování. Čili to nemůže k něčemu vést. Jen k zamyšlení.

To je hezké, že jsi uznal, že čtení tvých četných příspěvků nemůže k ničemu vést. Já jsem téhož názoru.

Popisované osobní zkušenosti patří do historie lidstva. Dnešní moderní, inteligentní a vzdělaný člověk by se měl seznámit s historií a hlavně s ostrašujícími příklady jak se za starých časů špatně žilo. Zde se pojednává o drastických výchovných metodách, např. za Komenského.

Vse jsem tu precetla, ale jak teda vychovavat dvoulete dite? Jen tu jsou dohady ...

No a co jiného než dohady tady může být? Vždyť je to čistě amatérské fórum, tady nejsi v žádné psychologicko-pedagogické poradně.

Tak Anonym500516 píše nesmysly, ostatní píšou docela rozumně. On je spíš problém v tom, že to je složitý problém, na který se stále hledá odpověď. I ti odborní psychologové nejsou jednotní v tom, jak se správně mají děti vychovávat. Kdyby na výchovu dětí byla nějaká jednoduchá metoda, tak by ji všichni znali.

Pročetla jsem si tu pár příspěvků,které jste sem napsali. Mám rok a půl starého syna a je fakt,že když už nezabere sebelepší domluva,tak už dojde i na to plácnutí...podotýkám plácnutí po zadku,nebo ruce...to ještě nikomu nikdy z nás neublížilo.Setkala jsem se ze svého okolí i s takovýma maminkama,kterým bylo snad úplně jedno,co jejich ratolest dělá,hlavně že měly od něj chvíly klid a pak se divily,že se děcku stal nějaký úraz (rozbitá hlava,zlomená ruka a popálenina prstu I.st.,atd.) nejednalo se o děti starší,než mám já,ale stejně staré,nebo dokonce mladší... nad tímhle mi zůstává rozum stát, mě by nenapadlo nechat dítě bez dohledu...Ano, podle mě je to nezodpovědnost,podle nich je to, rozvoj dítěte.Někteří se domníváme,že výchova dítěte závisí i na jeho rozvoji..Jak se to vezme..Když ho nechám si hrát se zápalkama tak asi jásat pak nebudu,když přijde na to,jak sirky použít..Co se týče mé výchovy.Snažím se ho vychovat tak,jak jsem byla vychovávána já. Tělesný trest použiju jen tehdy,kdy vím,že domluva typu...NE!NE!NE! a nesmíš a Ty ty ty nepomáhá,pak přijde plácnutí,samozřejmě úměrné...Některým se teď bude zdát,že jsem tyranka,ale věřte,že když dnes vidím ty rozmazlené paňárky,který chtějí v krámu všechno a někteří rodiče,aby měly klid tak jim umanutou věc koupí.U mě by se mohl vztekat tak by chtěl a něbylo by to nic platné.Potom by asi následoval tělesný trest,kdyby dítě dostalo hysterický záchvat a lehlo si na zem...To by pak na mě mohly volat klidně i sociálku,ale přes zadek by dostal..Víte zaráží mě také jedna věc a to ta,že když naplácáte naholou děcku na veřejnosti a nějakej chytrák vás udá za týrání,tak skončíte popotahováni po soudech a různých úřadech.Ale proč si lidé nevšimnou toho,že je dítě bito hlava nehlava,až mu teče krev z nosu,nebo je týráno hlady,jeho rodiče jsou alkoholici...tomuhle říkám týrání a nepřiměřený tělesný trest.Omlouvám se vám za těchto asi nesmyslných řádků,ale napsala jsem pouze svůj názor.

Je zde plno zajímavých podnětů, přesto si neodepřu malý příspěvek:
Jsou dva základní stavy, respektive tři.
1/ Stav, kdy o nic nejde.
2/ Stav, kdy jsme v časové tísni.
3/ Stav, kdy jde o zdraví.
Na výchovu není recept. Je to umění možného.
Malé dítě do 2-3 let žije mimo realitu (některé po celý život).
Pokud o nic nejde, řeší se vše hrou (podle Viacenty).
Pokud je časová tíseň, musí se s problémy předem počítat a mít časovou rezervu. Je to jen občasné. Pokud je násilí nutné, tak je nutné, ale je potřeba nepřestávat dítěti dávat najevo, že je máme rádi.
Pokud jde o zdraví, či život, je nutné předvídat, upravit okolnosti, aby nebezpečí bylo minimalizováno. Pokud dítě překračuje hranice, musí ho to bolet. Bolest nás chrání, tedy i dítě.
Všimněme si, jak to dělají zvířata. Dítě je zvíře, a porozumí tomu. Zvířecí matka dítě bedlivě pozoruje, ale nechává je poznávat svět. Když uzná za potřebné, prostě dítětem fyzicky manipuluje. Někdy mu pomůže, někdy ho stáhne na místo, kde ho chce mít. Když přetéká míra trpělivosti, dostane dítě ťafku. Ihned. Když to nezabere, dostane další. Ale stále ho líže a opečovává. Vytváří PODMÍNĚNÝ REFLEX: Když vidíš, že opravdu nechci, tak to bolí. Jinak je ráj.
Výchova je tak složitou interakcí, že nikdo nemůže říci, že to už umí. Jsou ale rodiče, kteří nikdy nezvládnou základní doporučení (ať už z přílišné lásky, nebo naopak). Jsou děti, které vychovat nelze.
Nevychovaní lidé nemohou mít vychované děti.
Nejvíce vychováváme, když si myslíme, že právě vůbec nevychováváme.

jsou zde pravdive a moudre postřehy, bohužel není "recept" na vychovu, kazde dite je osobnost a plati na nej něco trochu jiného, ale v zasade plati(viz.Petr)poučme se u zvirat, samicky vychovavaji s laskou, ale i bolestive trestaji a v zapeti konejsi(selmy kockovite,psovite...)v ptaci risi mi to prijde trochu jiné, tam si mláďata"vychovavaji"rodice, tam mlade velikosti dospeleho umi tak zoufale pistet aby si vynutilo potravu od rodicu a rodice na to skoci a nevidi, ze se to jejich "miminko" dokaze nakrmit samo, lidsky miminka- od novorozence- se presne nauci a neuveritelne rychle presne jako ptaci spravny ton "zoufalého pisteni", který privola rodice a rodicum většinou nedochazi, ze si ten drobecek jen vynucuje pozornost......když 2-3 lete dite dostane "zachvat" na ulici, tak podle mych zkusenosti domluva ani biti nepomuze, ale prevedeni pozornosti,treba, ze se maminka lekne, ze se ji ztratilo hodne detatko a pta se vzteklouna jestli ho nevidel...nebo napr. docela dobře funguje cizi "zly" clovek, který na dite promluvi napr. ze si ho odvede a ten maly vztekloun většinou vyskoci a leti do ochranne naruce mamy:)))))...občas "zlou"pani na ulici udelam:))))))

Většina rodičů by své dítě zmlatilo ale to já bych nikdy neudělala. Neposlouchá on neposlouchám já. Takhle vychovávám všechny své děti a jsou poslušně (no poslušné samo sebou že někdy zazlobí)✳✳✳

Je to složité, děti jsou rozličné osobnosti a dospělí také. Navíc, svět se mění a už ani netušíme, do jakého světa vlastně naše děti vyrůstají. My jsme vychovávali děti do světa, kde měli být lidé na sebe jen stále víc hodnější a laskavější, víc spolupracovat a pomáhat si. Jenže se to nějak zvrtlo a dnes převládá ve společnosti soupeření, prosazování se silných na úkor slabších. Jak dítě vychovávat - aby bylo slušné a méně úspěšné, nebo ho vést k aroganci a prosazování se?
Myslím, že ani otázka není správně položena. Dítě můžeme bolestivěji potrestat, pokud ho odmítáme nebo hodnotíme jako "nepovedené" než tím, že mu naplácáme na zadek. Sám jsem se při výchově potomků obešel bez fyzických trestů, a nelituji toho. Netuším ale, zda bych si poradil s jinými povahami. Univerzální návod asi nebude. Určitě ale platí, že nejvíce vychováváme dítě vlastním příkladem. Chceme-li stanovit jakákoliv pravidla, musí být jasná a srozumitelná, ale zároveň všemi důsledně dodržovaná. Pokud nejsme ochotni prosadit jejich dodržování, raději je ani nevytvářejme.

Ahoj vsichni, prosiim o pomoc. Mame s pritelem 2,5leteho syna a 7mi mesicni dceru, jde o to ze me syn casto ignoruje, neposloucha a hoodne casto mu musim rikat veci snad 100x nez vubec poskechne, kdyz uz mu neco rikam tak po 2 opakovani uz se zacina smat a dojde k ignoraci uz parkrad jsem ho placla ale nepomohlo to prosiiim jak mu mam rikat veci tak aby me poslechl a abych mu nemusela dat na zadek?? Jeste dodam- kdyz se narodila mala, hodne jsem ho na to pripravovala pred porodem skladali jeji pradlo rikala ze bude mit mimi a po porodu ji krasne prijal ma ji moc rad, hodne se k ni tuli, chce ji tavat na klin a tak... Pokousim se nedelat rozdili

To už tak u malých dětí bývá :-) Dítě prostě podvědomě zkouší všechny strategie. Třeba si časem všimne, že se občas vyplatí i spolupracovat. A o to pak bude zralejší, že to musel pochopit. Ale takhle malé dítě je prostě živel, ne programovatelný strojek. :-)

Mam dvouletou dceru a ta me apsolutne neposloucha muz uni brecet kricet dat ji na zadek proste kdybych byla nakej psychopat tak bych ji mohla umlatit urvat se a nic ale je fakt ze kdyz je hystericka tak ja zacnu par minut nadavat a pak mam klid a kdyz neco chce tak delam ze neslisim samozdrejme davam pozor aby se ji neco nestalo ale nenapadne a to je to důležité umet zachovat klid a naucit dite ze si nic nevyvsteka a uz vubec si nic ne vyrve a pokud bude delat ostudu na verejnosti nebo vstekani prijde na radu trest prez zadek a neresim ze si lidi mysli ze jsem zla mama nebo jeste horsi proste me nezajma co ostatni je to me dite a ma vychova nase rodice babicky prababicky to neresili jinak nez ze bud jsme poslechli nebo se s nama nebavily a nebo jsme dostali a bylo nikdo neresil vychovu to jen dnes lidi moc resi a vetsinou to bouzel resi lidi co nemaji deti nebo co maji prvni novorozenecke dite a nevi co to je zlobive dite