Ontola > Zdraví > diskuze
| Nahlásit

Jak si zvýšit sebevědomí?

Témata: zdraví

67 reakcí

| Nahlásit
To bych taky ráda věděla,protože sebevědomí mi chybí. Snad to tu někdo odpoví.
| Nahlásit
Musí se Ti něco, na čem Ti záleží, podařit. Takže to chce makat. A nebo si sehnat kamaráda - partnera, který Ti bude od rána do večera říkat jak jsi skvělá (mě se tak už podařilo několika dívkám tak zvednout sebevědomí, že se mi to až nelíbilo......)
 Tom
| Nahlásit
to Gandalf:no páni,kdo by to do Tebe řekl...:-))
| Nahlásit
Gandalfe, je pravda, že partner moc a moc pomůže.
Sebevědomí také dodá, když si nepřipustíš mindrák. Jako malá jsem měla problém s předním zubem, který mi trochu šel dopředu. Když jsem se smála, dávala jsem si ruku před pusu - až na to někdo reagoval, že je to nehezké krýt si ústa..... Zbavila jsem se toho tak, že jsem se podívala na zuby ostatních lidí kteří se smáli na "plnou hubu".
Tím chci říci: nesmíš se podceňovat, měla by ses dívat okolo sebe, najít v sobě něco co tě baví a v čem jsi dobrá a hodná obdivu.
Ať je to malování, focení, pletení, vaření a já nevím co ještě.
Sebevědomá holka si nosí svoje špeky klidně v krátkém tričku s pupíkem venku. Ale měřítko krásy není v TV a v módních časopisech, krása je hlavně uvnitř tebe. A každý není na ty "hubené" bez špeků.
Když si toto vše uvědomíš, máš půlku vyhráno.
Je důležité, aby jsi se měla RÁDA. To ovšem neznamená si dávat vždy přednost na úkor okolí, jestli mi rozumíš... :-)
Spíše bych Gandalfe řekla "něco se musí dařit" a ne "podařit". Je to dlouhodobý proces. Znám to :-)
| Nahlásit
Jo, najít parnera, který tě podpoří a dodá ti sebevědomí, to je krásné! Horší, pokud najdeš takového, který i ten kousek sebevědomí, co v sobě máš v tobě ubíjí, a ono se mu to časem podaří! To je pak věc, která tě poznamená třeba i na celý život. A znovu ho nabýt, je běh na dlouhou trať. Asi je dobré, zkusit to jinde, když ta partnerská podpora jaksi není. Třeba v práci nebo ve škole. Ukázat okolí, že něco umíš tak, že můžeš ostatním něco dokázat, něco se mohou od tebe naučit nebo jim v něčem můžeš být vzorem. Taky se někdy podaří, když třeba někomu pomůžeš a on to ocení a dá ti najevo svůj vděk. Mnohdy je to dost těžké, ale je to cesta, jak aspoň částečně to zpropadené sebevědomí získat. Je to opravdu proces dlouhodobý, jak píše NyNy a obtížný, jak dodávám já. Je třeba hledat správné lidi u nichž se ti to podaří a je taky moc hezké, když i ty sama dokážeš naopak pomoci v tomto někomu, kdo ztrátou seběvědomí trpí.
Jak NyNy píše, měj se ráda, kdo toto dokáže, ten většinou má rád i ostatní lidičky. A pokud ne, tak není zdravě sebevědomý, ale domýšlivý, ale to by bylo jiné povídání.
| Nahlásit
Jo, najít parnera, který tě podpoří a dodá ti sebevědomí, to je krásné! Horší, pokud najdeš takového, který i ten kousek sebevědomí, co v sobě máš v tobě ubíjí, a ono se mu to časem podaří! To je pak věc, která tě poznamená třeba i na celý život. A znovu ho nabýt, je běh na dlouhou trať. Asi je dobré, zkusit to jinde, když ta partnerská podpora jaksi není. Třeba v práci nebo ve škole. Ukázat okolí, že něco umíš tak, že můžeš ostatním něco dokázat, něco se mohou od tebe naučit nebo jim v něčem můžeš být vzorem. Taky se někdy podaří, když třeba někomu pomůžeš a on to ocení a dá ti najevo svůj vděk. Mnohdy je to dost těžké, ale je to cesta, jak aspoň částečně to zpropadené sebevědomí získat. Je to opravdu proces dlouhodobý, jak píše NyNy a obtížný, jak dodávám já. Je třeba hledat správné lidi u nichž se ti to podaří a je taky moc hezké, když i ty sama dokážeš naopak pomoci v tomto někomu, kdo ztrátou seběvědomí trpí.
Jak NyNy píše, měj se ráda, kdo toto dokáže, ten většinou má rád i ostatní lidičky. A pokud ne, tak není zdravě sebevědomý, ale domýšlivý, ale to by bylo jiné povídání.
| Nahlásit
I mě se už třese ruka, jako Gandalfovi, ale dvakrát to poslat do světa nebylo úmyslem, jen ztrátou citu /myslím v ruce/, nikoliv citů/myslím v duši/.:)
| Nahlásit
Mohla bych dát příběh jedné mé velmi hodné, milé a moc hezké spolupracovnice, která trpí naprostou, ale zcela naprostou ztrátou sebevědomí. To v ní neubíjí parner ani spolupracovníci, ale nesmírně přísní a nechápaví rodiče, kteří jí zakazují /v jejich 26 letech/ absolutně všechno a ona, protože je velice hodná, je ve všem poslouchá. Protože je navíc nábožensky silně založená, to bere tak, že rodiče se musí ve všem poslouchat a nesmí je v ničem zklamat. Všichni se jí snažíme pomáhat, přesvědčit ji o jejích hodnotách, ale marně. Ona už nedokáže ani mít svůj vlastní názor. Před půl rokem dala výpověď s tím, že půjde na jiné pracoviště. Potkala jsem ji nedávno a na otázku kde pracuje mi řekla, že ještě stále hledá. A jak chodíš na ty pohovory, ptám se jí, Lenko, jak tam si vedeš? A ona říká, no já jim hned říkám, že vlastně nic neumím!(!!!)Tak mne nikdo nechce!
Tak jsem ji vzala domů, 2 hodiny jsem ji znovu přesvědčovala o tom, že se nemá za co stydět/ba právě naopak/ a to ani co se týká vizáže, ani co se týká charakteru ani vědomostí a dovedností. A to říkáte opravdu, ptala se? Nevěřila mi nebo se bála věřit, já nevím! Opět to skončilo skoro na mrtvém bodě. Tak jsem jí řekla, že má dvě věci, které musí udělat, odstěhovat se od rodičů, tedy osamostatnit se a navštívit příslušného lékaře, protože si myslím, že to by ještě mohlo pomoci.
Tedy nejen partner, nejen spolužáci, spolupracovníci, ale i špatná sobecká výchova dovede dělat ve ztrátě sebevědomí divy!
| Nahlásit
Gandalf má pravdu, že když se ti neěco podaří, tak ti to zvedne i sebevědomí ve zcela odlehlých oblastech, než je oblast ve které jste měli úspěch (např. nenecháte se odbýt na úřadě). Další rada je, že se nebudete vyhýbat situacím, ze kterých máte strach, a tím vám zevšední a naučíte se je zvládat.
Nicméně nějaké další rady, jak si zvýšit sebevědomí, by mě taky zajímaly.
| Nahlásit
Pokud pomineme, že k skromnost je kladná vlastnost a je to něco jiného, než nedostatek sebevědomí, a naopak průbojnost až arogance není projevem sebevědomí, a je negativním prvkem chování, myslím, že často mívají se sebevědomím problémy lidé, kteří mají pocit, že jsou neúspěšní v disciplínách, které oslavuje naše společnost. Některé z nich jsou hodně povrchní (být hubený, bohatý, flexibilní, krásný, úspěšný...) a ve své podstatě nejsou přístupné všem. A přitom je hodně dalších obdivuhodných vlastností, které jakoby společnost nechávala pro ty hloupé a neúspěšné (být hodný, věrný, poctivý, ohleduplný, obětavý...). Myslím, že mnoha lidem s nedostatkem sebevědomí by pomohlo zapomenout na tato společenská klišé a udělat si pořádek v žebříčku životních hodnot. Matka, obětující se pro své dítě má přece mít v našich očích mnohem vyšší cenu, než průměrný manažer, moudrého starce bychom měli obdivovat více než prolhaného politika.
| Nahlásit
Velice souhlasím s Nyny,že se musíme mít rádi,ale zároveň i vím,jak vypadá tzv.partnerské ponižování,o kterém psala Leda...,a navíc je mnohdy na škodu i naše přílišná sebekritičnost..."Myslím si o každém to nejhorší,i o sobě,a zmýlil jsem se jen málokdy".(Nestroy)
Hrdost,ač to třeba zní tak nějak nabubřele,bychom si měli snažit zachovat stůj co stůj...Ach,jak je to těžké...!!! Může ti tykat,komu se zlíbí,ty sám pro sebe zůstaň "Vy"!...(nepálské přísloví)
| Nahlásit
Jo..a pro ženskou mám radu,která opravdu sebevědomí podpoří,zvýší: Jděte k dobrému kadeřníkovi( na masáž,kosmetiku,pedikúru,manikúru..),kupte si ten báječný kostým,i když je tak nekřesťansky drahej,ale vám tak "sekne",to rozkošné prádlo si taky dopřejte,také ten svetřík... a ještě si zajděte do cukrárny,kavárny, pizzerie...knihovny,na výstavu...potkáte tam určitě muže,o kterém mluvil Gandalf(bude vám pak říkat,že jste skvělá atd...a bude to pravda!!!)
Že se vám to zdá povrchní? Ale kdeže.Je to jen jedna z mnoha cest,jak si zvýšit sebevědomí...jistě ovšem ne jediná...
| Nahlásit
Ahoj,mohl by mi nekdo poradit jak si zvysit sebevedomi a vic si verit?
| Nahlásit
Přečti si tuhle stránku....asi už nic jiného ti nikdo neporadí.......
| Nahlásit
co znamena slovo povrchní?
| Nahlásit
173554: lehký postup. Aby ses na tom trochu podílel, napiš nám sem, jak chápeš význam tohoto slova ty. Někdo z nás ti pak odpoví, nakolik ses trefil. Odpovídám ti již za 7 minut po tvém dotazu, čili jsem si pospíšil. Oplať nám to stejnou mincí,
| Nahlásit
spis nez radu bych se chtela vykecat-muzu???posledni rok sedim doma-delam na kompu weby,ale jde o to ze nejsem schopna chodit za bileho dne ven-mam tak strasne hnusny pocit sama ze sebe-ze se to tezko popisuje, nikdy sem to neresila-nemela sem rada spolecnost-barbinky samponky-mozna za to muze ta umelecka stredni:-DDDale tedkom me bude 27 a najednou si nevim rady-uz nejsem pubertak a nemuzu se chovat jako faker-teda muzu-ale bojim se ze sem pro smich,objevily se me vrasky u oci-tak strasne se stydim chodit ven-protoze mam pocit ze sem tak hnusna a ze mnou svet opovrhuje,hledam se podruhe -jako v puberte a nejsem schopna normalniho zivoto-upln me utekl rok a ja uz nevidim pomalu slunicko-zkousela sem chodit k doktorovi a ten rikal klasiku-najdete si konicky-pani!!!,chodte behat,najdete si starsiho pritele a pratele(ten muj ma 24)i kdyz byl spicka -(kantor na filde,ja proste nemuzu vystrcit paty z domu-abych se neukazovala svetu-kdyz du vecer treba do baru s pritelem-stejne s me na ty vrasky servirky divaji-proste trpim jak svina-uz nevim-zkousela sem ignorovat skutecnosti-oblikat se jak chci a chovat-ale nemuzu se zbavit dojmu ze uz sem na ten bohemskej nazor na spolecnost stara a ze se me vsichni smejou..co dal??nemam chut uz proste fungovat,uz ani nemaluju , jen sedim a brecim!!prasky me daly ty otupujou-takze si mezi lidma pripadas jak ozrala-je to masakr,dyz celez svuj zivot mas nakej nazor na spolecnost na sebe a najednou to nejde
| Nahlásit
Vrásky má snad skoro každý nad 20, ne? A jsou vrásky a vrásky. A jak se zpívá v jedné písni - nejhorší jsou vrásky na duši. Pokud tě bude někdo hodnotit podle vzhledu, tak nestojí za nic. To mi věř.
A co se týče těch ostatních problémů - chtělo by to asi dobrého psychologa a pár sezení. Zdá se mi, že podvědomě chceš zůstat mladý teenager a jak říkáš bohém, ale rozum ti praví, že to nejde, a že každý musíme jednou dospět. Je v tobě vnitřní konflikt, a z toho pak vyrůstají tvé problémy. Pocity méněcennosti, obava o vzhled a určitá sebestřednost vzhledem k okolí patří k výbavě dospívajících, zralý člověk ví, že důležité je srdce a duše.
Ale možná, že svým chováním a oblékáním ten zájem okolí přitahuješ... Nevím přesně, o čem píšeš, ale např.servírky v baru mají určitě dost jiné práce a zábavy, než aby hodnotily nějakou, třeba "ujetou" ženskou s vráskami.
Pokud jsi dostala prášky - kdo ti je předepsal?
Protože prášky na deprese by tě otupovat neměly v žádném případě.
| Nahlásit
Peaceko, neblbni! Je ti 27, krásný věk, máš přítele, se kterým vyrážíš za zábavou - co by za to jiní dali! Neměla jsi ráda barbínky, tak proč teď řešíš vrásky? A že se cítíš na bohémský život stará? Všichni okolo tebe jsou nějak výrazně mladší? Tomu moc nevěřím. Tvoje starosti s vráskami mi připadají jen jako zástupný problém - ten hlavní vidím v tom, že se nedokážeš smířit s během času, stejně jako já. Jenže mně je 54, já bych těch tvých 27 bral všema deseti, zrovna tak jako to, že máš s kým chodit do společnosti, máš s kým se bavit. Uvědom si, že jsou lidi, kteří ti tvůj život závidí.
| Nahlásit
A je jich dost. Rozhodně víc, než těch, kteří by se Ti snad chtěli smát (čemuž nevěřím.)
| Nahlásit
Dekuju moc, ze ste me napsali lide dobri-tedka o tom hodne premejslim-dost mozna sem zabrzdena ve vyvoji-presne jak rika skarlettka-myslim ze si na to kapla,ale co ted s tim???vim ze cas nezastavim-ale to asi resime vsichni jde asi o to kdo je na to pripraveej...to asi neni nikdo,nevim co presne chci rict-celkem ste me dostali v dobrym
no byla sem asi u trech doktoru na hlavu:-D jedena pani doktorka me dala Olanzapine na schizofrenii-coz se me nechtelo uverit-pak sem sla k jina ta ze mam Sociální fobii :-D coz me dala prasky citalex:-D po tech sem byla opila:-D, pak posledni doktor tady z Brna me zval jen na konzultace a rikal -ze to co me daly doktorky je blbe-ze nemam sebevedomi a bla bla-vsecko co clovek normalne vi-setkavej se z lidma- behej-nekur-zij zdrave, najdi si starsiho bohatyho chlapa,takze i to sem zavrhla pac nic noveho to nedalo a takovej zivot odmitam 3-4zezeni a furt dokola:-DDDkazdopadne bylo vubec tezky k nemu za bileho dne chodit..tak sem prisla i op praci v reklamce-pac sem tam musela jezdit hodinu busem, tedkom sedim zavrena pres den v byte-prasky neberu, ja nevim co delat-dospet nebo se drzet sveho ja bejvaleho:-D vrasky nezmizikuju-zhruzou se budim kazdej den, jak moc stara zase vypadam...dyby me to rikal nekdo jinej-tak se mu vysmeju co blbne-ze zivot nekonciii-a ze s vraskam prichazi moudrost..ale sama si nevim rady, opravdu okolo me sou karpet mladsi lidi, a ti trosku starsi nemaj tak viditelne projevy veku...rada bych do te spolecnosti Vojto chodila, klidne i sama-vzdycky se tam najde venku nekdo s kym by sis moh prohodit par slov-ale zatim to nejde-nemuzu se ani na lidi podivat-aby si nerekli ta teda vypada,bohuzel prodavacka a kolemdouci nevi co mame v hlave-takze musej soudit podle zjevu-skoda
nechci se litovat-nemame to nikdo jednoduchy,diky za vas,jste super lidi!!
| Nahlásit
sem se zapomela prihlasit-takze sem to psala ja:-D
| Nahlásit
Já mám takové pocity, že ať napíšem co napíšem, že to všecko jaksi vlastně víš, ale vnitřně nepřijímáš.
A koukám, že jsi z Brna jako Skarlettka a já ...... nechceš si s námi někde pokecat? Asi by to bylo užitečnější, než tady jen si vyměňovat argumenty ..... ono přece vlastně vůbec nejde o argumenty, ale o změnu pohledu na svět, ..... především na svět a pak teprve na sebe. Ty jsi zrdcadlo a svět se v Tobě jaksi odráží. To odrážení musí být srovnáno, vyrobila sis křivé zrdcadlo a teď podezíráš svět z nekalých postojů.

Ty léky mi připadají trošku nepatřičně, je to moc široké rozpětí, pan doktor-konzultant měl v podstatě pravdu a jestli říkal "najdi si starsiho bohatyho chlapa", tak to musel vnímat jako reálnou možnost, a tak Tě určitě neviděl jako "obludku", jak se sama sebe prezentuješ, musela ses mu jevit dost "k světu". Nechávám stranou v¨faktickou účinnost této rady, asi bych to neviděl moudré, ale určitě je tu zásadní rozpor ve vidění objektivním a Tvém vlastním.
 xor
| Nahlásit
Hele, popravdě: Vrásky jsou blbý, ale dá se přežít i s nima. Znám spoustu okouzlujících holek i s vráskama. Blbý hlavně je, že nejvíc je na sto procent sleduješ ty, ostatní tě zase tak neprozkoumávaji, ale je mi jasný, že o tom tě jen tak nepřesvědčim. 27 je ok, tyhlety nářky nech, až ti bude 40. Píšeš, že máš střední uměleckou (jaký zaměření???). Ty rady "behej-nekur-zij zdrave, najdi si starsiho bohatyho chlapa" mi sice holku s uměleckou školou moc šťastný nepřijdou (zní mi to jak pro nějakou sekretářku), ale je fakt, že když si dáš fyzicky do těla, že ti to náladu i sebevědomí trochu spravit může. Prášky jsou krátkodobě dobrý, tak čtrnáct dní, tři neděle, aby ses postavila na nohy, ale dlouhodobě jsou naopak úplně na nic, to se musí vyřešit jinak. Co spolužáci z umělecký školy, nemají výstavy nebo nezúčasňujou se nějakejch akcí? Co může bejt lepšího, než s nima po vernisáži zajít na jedno? Jseš na Facebooku? Tam je kdyžtak snadno najdeš, ne?
| Nahlásit
Já tedy pořád nechápu, proč si myslíš, že se lidé navzájem hodnotí podle vzhledu. Já mám spíš zkušenostmi zafixováno(výjimky mi to odpustí), že čím hezčí žena nebo muž, tím méně toho mají v hlavě. Jako by se většinou velká krása s inteligencí míjela. Podobně je to i se sportem. Když promluví nějaký hokejista nebo fotbalista, tak se stydím za ně. No a? Vadí jim to? Nevadí...
Ale z jistého hlediska tě chápu. Mně zas vadí, že jsem tlustá, a že se na mne taky všichni dívají. Což určitě není pravda. Ti mají jiné starosti. Ale pak se podívám kolem sebe a vidím, že by ty problémy musela mít polovina obyvatel ČR, což nemá. Takže chyba bude asi v nás.
I kdybys nevypadala jako ve Fotoshopu vyretušovaná krasavice, tak pořád většina lidí vypadá stejně nebo hůře než ty. Neříkej mi, že jsi Quasimodo.
A co se týká zaměstnání, tak mojí největší zálibou je uklízení. Bavilo by mne třeba - myslím to úplně vážně - zametat třeba ulice, a vůbec by mi nevadilo, že mám VŠ, a že si to o mně lidé nemyslí. Co ti kdo dá, až budeš něco potřebovat? Nikdo nic. Každý si musí vystačit sám a spoléhat sám na sebe. Proto nemá význam ohlížet se na mínění druhých. Stejně se všem nezalíbíš. A oni možná ani neví, že existuješ.
 xor
| Nahlásit
Mezi prvníma dvěma větama je spor. To, co máš zafixováno je vlastně hodnocení podle vzhledu.
Vzhled je důležitej. Ale většinou nemusí být rozhodující. A rozhodně vzhled nestojí a nepadá s několika vráskama.
| Nahlásit
lide dobri,mate kurna recht!!!!proste jste strasne moc trefny!!!tedkom jen mobilizovat stare pratelstvi-nebo se setkat s jinyma lidma co te muzou obohatit-takze kaslem na vrasky, stari, krasu, tloustku a dalsi povrchnosti...asi spolecnost lidi je treba aby se clovek furt nelitoval nenimral v blbinkach ,kaslat na to co si lidi mysli
rada se s vama setkam-bude to nadlidsky vykon-vylezt na svetlo bozi:-Dale bude to urco fajn,rika se to jednoduse...
no skolu mam grafickou-propagacni vytvarnictvi-ale to nic neznamena:-D
| Nahlásit
nako vam posilam odkaz na moje dilka:-D nechci nako se ukazovat ci neco-neni to zadna slava,ale sama sem zvedava na vsecko-takze by vas to mohlo treba zajimat http://vystavuj.cz/vystava/misavit/
| Nahlásit
no to sem nemela delat-tedkom si pripadam-jak nana..kurdek
 xor
| Nahlásit
ty jo, to je bomba. Mně se to moc líbí. To je všechno od tebe? Překvapuje mě ten stylovej rozptyl
| Nahlásit
:-D jezis dikas, vazim si toho ze ses podival:-D no je-hledani kam co a jak-ale to uz je davno:-D tedkom uz neudrzim ani tuzku v ruce:-D
| Nahlásit
Hezké, opravdu. Ovšem zdá se mi to trochu depresivní ladění. Působí to tak na mne. Byl to úmysl tvůrce?
 Ina
| Nahlásit
Taky jsem se podívala, umění mě zajímá, ale jak píše Skarlettka, je to depresivní.
| Nahlásit
Taky jsem tam koukla. Hezké, ale jak píše skarlettka a Ina, depresivní.
| Nahlásit
no je to pravda depresivni to hafo je..pac to sou nocni mury- a celkove nejsem nako asi nejak v poho-tak ono to ani pak jinak neslo,diky ze ste se koukli,nevim co me to napadlo to ukazovat...jinak rda sem ze ste me pomohli to zkusit brat trochu z te lepsi stranky
| Nahlásit
A tak, děvčata, já to vidím jinak. Vůbec mi to nepřipadá depresivní. To nejsou depresivní barvy a není to depresivní technika kresby. To je spíš agresivní, je to boj, který se ovšem dovede velmi důsledně ukáznit (viz ty "tužky").
Nevíc mě zaujal "Smutek pro amitika", "Aspoň jedna beznadějná chvíle" (všímáte si, jak ta "chvíle"není ani trochu beznadějná? Jak je plná úsilí, energie, jak je až útočná?), "Illustrace ke hře", "Pilotkamoje" a vtip v "Česká republika"? Ne ne ....... peaceka je bojovná děvčica, a pokud na té fotce jako MISAVIT je to ona, tak je to i krásná děvčica.
V tom bude něco jiného. To je jakýsi pocit zmarnění z milostného neúspěchu. Ona ho pořád ještě miluje, i když jako přítel se s ní kamarádí už někdo jiný ...... je na sebe zlá, protože myslí, že selhala, dokážu se do toho vcítit, je to strašné období života, ale musí to "vyhnít".
Děvče, jsi dost dobrá a je v Tobě hafo síly a energie, nesváděj to na okolní svět, jsi dostatečně schopná bojovnice a musíš se prohrabat k vědomí, že tak jak to bylo už to nikdy nebude a že je potřeba si poštelovat oči na to současné, co tě obklopuje.
Dobře, že jsi sem ty obrázky dala, je to víc, než co je člověk schopen napsat. Už to nevidím beznadějné, je to dobré a dostaneš se z těch svých pocitů. Jestli chceš, napiš gandy@email.cz. (Není to povinný :-)))).
| Nahlásit
opr.: ...... pro anitika ....
| Nahlásit
Jsou to pěkné práce, v kterých jsi ze sebe něco musela dostat. Ale namaluj si jen tak pro sebe něco veselého. Třeba teď ty krásné květy, smějící se děti, nějaký veselý vtípek...á propo mě, když bylo 27, představ si, že jsem si připadala taky stará! Po čtyřicítce jsem si řekla: jak jsem to tenkrát mohla vůbec takovou blbost mít jako strašáka v hlavě!!! Teď se tomu směju. Neboj, to Tě taky čeká, budeš si říkat,
jak jsi byla tenkrát pitomá se tím tak zatěžovat a dokonce trápit? A Ty posuzuješ lidi podle vrásek? Kontroluješ u nich jejich počet? Já ne. Oni takyne, tak se jich neboj! Měj se ráda a bude Ti líp :-)))
| Nahlásit
Nejsem znalec, ale na mě to působí podobně jako na Inu, skarlettku, Kamilku i paeceka. Ale Gandalf zase rád (dokonce velmi rád) povzbuzuje....
| Nahlásit
Je fajn, že si o tom, Pavle, můžeme povykládat,...... víš, barvy velmi souvisí s temperamentem a s duševním rozpoložením, srovnej si třeba Egona Schieleho a Oskara Kokoschku. První depresemi hýří, druhý je plný energie a elánu. A když se podíváš na Gustava Klimta, tak je tam i určitá míra hysterie a osobní dezorientace, to se dá všude přečíst ....
Tady mi deprese opravdu chybí, občas smutek, rozmrzelost ... to ano, ale tendence k boji, dost energie k dispozici a snaha o aktivitu, pouze snad s neujasněným osobním zaměřením.
Pokud je tu síla a problém s jejím orientováním, tak si myslím, že povzbuzení je na místě (Gandalf má taky rád, když ho někdo povzbudí .. :-)))))))))))))))))))
| Nahlásit
I barvy, přesto, že jsou tzv.veselé, mohou působit depresivně. Já vždycky vnímám obraz, člověka nebo cokoliv jiného jako celek a ten na sebe nechám působit. A hodnotím podle toho, jaké pocity, jaký dojem to ve mně vyvolává.

Gandalfe, do toho, do toho, jsi super...8-))
| Nahlásit
Dík, Skarlettko :-)))))))))))))
| Nahlásit
Já tohle nechápu - jak může mladá hezká holka (viz "Já?"), která umí TOHLE, trpět pocity méněcennosti... Peaceko, vždyť tobě nabízí svět ÚPLNĚ VŠECHNO, stačí si jen brát a ani se nemusíš moc snažit - prostě jen natáhni ruku. Stojíš u bohatě prostřeného stolu, a stěžuješ si na hlad... Nechápu...
| Nahlásit
Když je někdo psychicky nemocný tak si ten "stůl" nemusí ani uvědomovat . Mnoho skvělích lidí mělo psychycke problémy a trpěli nedostatkem sebevědomí . A naopak většina "nul" je spokojeno samo se sebou .
| Nahlásit
*psychické
| Nahlásit
Taky se mi zdá, čím více doleva na číselné ose, tím více sebevědomí.
Možná, že větší psychickou vnímavostí a citlivostí se platí za vyšší inteligenci, empatii atd.
| Nahlásit
* a taky skvělých (když už...)
| Nahlásit
nevim co na to rict, snad ze Gandalf ma pravdu-proste to obdobi bylo: smutek pro antika-napsala sem to spatne-(anticky hrdina)byla sem zamilovana a on me nechtel stravila jsem s nim jedinou chvilinku-molha sem si sahnout pac spal:-D ve spacaku vedle me:-D3 roky zpet, aspon jedna beznadejna chvile,tydle dva obrazky-jsou kvuli nemu:-D,ostatni obr.JA?-bylo me 22 -coz je 5 let zpet:-D krezby tuzkou sou navrhy pro sochare fantas figurek :-D,snad nejvic me trapily nocni mury-realne celej muj zivot-spis stav-kdyz clovek usina a jeste nespi-proste uz po probuzeni sem se nemohla pohnout v posteli-ani promluvit-ochrnuti strachem-ten obr. je asi nejvic-ale nechtela jsem mluvit o obr. jen ze sem pochopila ze s vraskama se da zit!!!a nako se vzit sam sebe na milost-diky Vam-vcera sem byla za bileho dne ve meste!!!
| Nahlásit
No vidíš, že to půjde 8:)))))))))))))))))
| Nahlásit
Děláš mi radost ... :-)))
| Nahlásit
jste super.kuju!!!
| Nahlásit
Pár přátel stačí mít ,co uměj za to vzít....tuhle písničku mám moc ráda.Když mi ještě nebylo třicet,děsila jsem se změn ve své tváři.Najednou jsem měla pocit že jsem nějak viditelně zestárla.Pak jsem si zvykla bylo mi skvěle.Když se blížila čtyřicítka,tak to tu najednou bylo znovu,popětačtyřicítce mi na mé nářky teda opáčila...počkej až ti bude pětapadesát,zatím je to skvělé,ale pak se to teprve zlomí.No a už to za pár let bude.Tvář se opravdu mění,ale to by zase až tak nevadilo,oči hůře vidí a tělo by nějaké náhradní díly potřebovalo.Leccos je opotřebované.Když jsem byla relativně mladá,byla jsem sama a nevěděla co se sebou,s časem ,s dovolenou,víkendem.Když mi tahlo na čtyřicítku ,tak jsem si našla přátele v jedné terapeutické skupině.Každý měl svých problémů dost a dost.Začali jsme chodit společně na výlety,vlakem a autobusem,patnáct kilometrů pěšky.Poznávali jeden druhého,svěřovali si svá trápení a radili se jak na ně.Kochali se krásou krajiny.Pořádali vánoční setkání a narozeninové oslavy.A já najenou pochopila co mi v životě chybělo.Je to už hodně let ,ale stýkáme se stále,jen na výlety nechodíme tak často.Ale jsem osudu vděčná že mi díky problémům v životě přihrál přátele.Jsem šťastná a ráda na světě ,když svítí sluníčko,fouká vítr nebo krásně prší.Obyčejná chůze vyžene chmury člověku z hlavy a štěstí nakonec najde uvnitř sebe.Chodila jsem i do posilovny,sama,pěkně sem si počítala a cvičila a měla po depresích.Vráska sem,vráska tam,když umí někdo tak krásně malovat,je to obrovský dar a věčný hřích ho nechat ležet ladem a trápit se takovou blbinou.Také mám problém se svým obrazem v zrcadle,tak se tam moc nedívám ,své oči zaměřím prostě jinam :-))
| Nahlásit
Létavice, tyjo to je uzasny!!!!!!!!!hafo me to dalo-dekuju
| Nahlásit
Peaceko, hlavně neztrácej čas a užívej si svého mládí, ať za dvacet pětadvacet let nemusíš řešit problémy, jaké řeším já - pocit promarněného života...
| Nahlásit
Vojtěchu, už jsi skákal?
| Nahlásit
Vojtěchu, jak je?
| Nahlásit
Děkuju za zájem, dámy. Toho pocitu promarněného života se už asi nezbavím, v tom žádné zlepšení neočekávám. Byl bych ale moc rád, kdyby moje zkušenosti pomohly peacece - vážně nemůžu uvěřit, že se taková holka takhle trápí. Je vidět, že si každý to "své peklo" vlastně připravuje sám a převážně úplně zbytečně - je to zřejmě jen otázka pohledu na svět. Změnit ten úhel pohledu je ale hodně těžké - ze mě už životní optimista asi nebude, ale peaceka pro to má všechny předpoklady: mládí, půvab a hlavně schopnosti, něco umí čím dokáže lidi zaujmout. Jak rád bych byl na jejím místě, a nejen kvůli tomu věku :-)...
Skarlettko, ještě jsem neskákal, mám to v plánu některý červnový víkend.
| Nahlásit
Ahoj Vojto, strašně me štve ze se trapis-promarneny zivot prece je nesmysl-vubec moc nevim co tim myslis?-myslis ze ti neco uteklo???prece nesedis zavreny doma-vzdycky muzes dohnat co budes chtit-sak neni konec nejses prece na smrtelne posteli,ja vim ze se to lehko rika...
| Nahlásit
Co myslím tím promarněným životem? Už jsem to tady psal, tak se asi budu trochu opakovat: Místo abych šel ven s partou kamarádů, učil jsem se doma. Na základce ani na gymplu jsem na vysvědčení nikdy neměl horší známku než dvojku - a co jsem si za to v životě koupil? Nechápu, proč nám tehdy říkali (a myslím, že se to dětem říká i dnes), že je důležité se dobře učit - to totiž není vůbec, ale vůbec pravda. Samostatný čtyřkař se pak v životě uplatní mnohem lépe než zakomplexovaný jedničkář. Než jsem na tohle přišel, mládí bylo v háji - neschopen zapojit se do nějakého kolektivu, neschopen najít si holku. Ještě dnes bych brečel, když na třídních srazech poslouchám vyprávění, jak si tehdy všichni užívali na chatách, na mejdanech... Jestli mi něco uteklo? Všechno... A už se to nedá vrátit, mládí jsem trestuhodně zahodil, i když tehdy jsem to tak nevnímal, vidím to až teď. Tehdy se mi líbilo, jak mě všichni chválili, jak jsem vzorný, jak se dobře učím - teď vidím, že být grázlem bylo mnohem lepší. Svoje děti jsem za špatné známky nikdy nekáral - o známkách na vysvědčení život opravdu není. Teď už jsou děti odrostlé a já zase nevím, co se životem. Můj hlavní problém není CO dělat, ale S KÝM - pokud je s kým, co se už vždycky najde. Dneska venku od rána prší - zaplaťpámbu, aspoň si nějak zdůvodním, proč dřepím doma. Až bude hezky, bude mě úplně drtit vědomí zabitého času, protože už teď vím, že se stejně neodhodlám vystrčit nos z bytu. A vím, že mě to bude dvojnásob mrzet, až na té smrtelné posteli budu... :-(
| Nahlásit
Vojtěchu, ale tyhle zpětné úvahy nemají smysl. Všechno, co jsi dělal, jsi dělal s dobrým svědomím, že děláš dobře. Nemůžeš se chtít vrátit s dnešními zkušenostmi do minulosti. Musel bys žít stejně, jako jsi žil. Litovat by se mělo jen toho, co jsme udělali ze zlé vůle. A to, čeho lituješ, se mi zrovna nezdá lítosti hodné. Např."jak si tehdy všichni užívali na chatách, na mejdanech.". Nebo "mládí jsem trestuhodně zahodil".
A proč si myslíš, že by bylo lepší být darebákem? To máš tak málo úcty sám k sobě? Vždyt jsi udělal a zažil určitě velmi mnoho dobrých věcí a udělal jsi určitě i hodně dobra. Vystudovals, vychovals děti, dělals určitě mnoha lidem radost nebo jim pomáhal. A vzdělání přece není proto, abychom se v životě uplatnili, ale abychom si rozšířili duševní svět, získali rozhled a uměli se vytvořit solidní názory. Alespon já se proto neustále vzdělávám a pořád hodně čtu.
Když to tak proberu, tak podle tebe mám i já úplně zpackaný život.
Navíc ani ten jedničkář jako ty jsem nikdy nebyla. Neustále nucena do učení, aniž by mi bylo něco vysvětleno, tresty za špatné známky, pořád nemocná, sportovně nešikovná, doma držená na uzdě. Taky jsem si mejdanů ani ničeho podobného neužila.
Podstatné je, jak ses tenkrát cítil. Že ti něco utíká? Myslím si, že ne.
A ted, místo abys něčeho užíval, tak ten čas zabíjíš zase přemýšlením, jak jsi ho zabil před lety. A za 20 let budeš naříkat, jaks ten život zabíjel kolem padesátky, když jsi mohl ještě něco dělat. Přestan hloubat, snaž se na to nemyslet nebo ještě lépe, zkus zajít k psychologovi, hradí to pojištovna. Uvidíš, že ti to pomůže.
Tvé myšlenky jsou typické pro depresivní stavy a nemají žádný rozumný důvod. To se nám vždy něco v mozku porouchá a špatné chemické spoje začnou přenášet věci, ze kterých si další spoje vytváří takové hnusné myšlenky.
Do boje..8-)))
| Nahlásit
skarlettko, tak třeba ke vzdělávání mi chybí jakákoliv motivace. Vědomosti, které v praxi nepotřebuju, opět rychle zapomínám, jejich osvojení je jen ztrátou času - času, kterého mám ovšem nazbyt. Lidi, kteří se mají co ohánět, aby zabezpečili rodinu, na takovéhle myšlenky asi čas nemají, ti si asi říkají - tvoje starosti bych chtěl/a mít...
| Nahlásit
Já taky nemám motivaci, prostě se mi chce všechno aspon trochu poznat sama pro sebe. Ono to není přímo vzdělávání, ale třeba mne ted momentálně baví genealogie. Co kdybys zkusil vyhledat své předky až do počátku matrik. Mně se to podařilo už u dvou větví ze strany matky. Ted jen čekám, až budou zdigitalizované matriky brněnské a budu pokračovat. Mezitím zkouším napsat takovou kroniku svého rodu.
Už jsem poznala tolik věcí - choroby, jak se léčily, o pouštění žilou, o pijavicích atd. Myslím, že by tě to taky mohlo bavit. Zkus to zpočátku dělat i s tou nechutí a uvidíš.
| Nahlásit
Ahoj,Vojto. Skarlettka to napsala hezky. Víš co, najdi si nějaký turistický oddíl. V Praze jich bude určitě dost. S tím bys mohl začít, ale hlavně něco začni!!! Teď máš tu příležitost a ještě dlouhý život před sebou. Víš, když je venku blbě, já také jsem doma. Dělám si věci, které jsem nestihla, čtu, luštím sudoku...a na PC. Neberu to jako něco promarněného. Jinak mám pořád něco, ale to už jsem taky psala. A s tím naším divadlem mě to někdy už zatěžuje = zkoušky, učení textu, vymýšlet kulisy, dekorace, kostýmy..a píšu jakoustakous kroniku souboru. Ale jo, baví mne to. Jiní nedělají nic, ale vůbec nic a jsou spokojení. Vojto víš na co se těším? Až tu budu číst od Tebe :"Odpoledne jsem si vyrazil do příjemné zahradní restaurace a tam jsem se dal do hovoru s lidmi u stolu. Už jsem se s nimi domluvil, že se tu opět sejdem a naplánujeme si ....." No a nebo "Jsem členem turistic. oddílu...a za týden s nimi vyrazím na .." Hlavně neříkej, že to nezvládneš! Já jsem si např.také myslela, že neuplavu na jeden zátah skoro 2km. No šla jsem do toho(loni na přehradě)a přeplavala! Nebo na kole 6km do kopce a vítr, hrůza a pak 40 km střídavý terén s malou přestávkou. No,jiné ženy dokáží daleko větší rekordy, ale mně toto stačí. Ale mohla bych místo toho sedět doma, ne? Držím Ti palce a bojuj!
| Nahlásit
MUDr Cimický k depresím Petra Muka:

""Nemyslím si, že spáchal vědomě sebevraždu. Spíš bych předpokládal, že léků si vzal víc, ve snaze se rychle z dané situace dostat, a to se mu stalo osudným," řekl MUDr.Cimický.

MUDr.Cimický se s Mukem dobře znal:

"Petr Muk sice nebyl mým pacientem, ale dobře jsme se znali. Hovořili jsme spolu o jeho nemoci, měl výbornou lékařskou péči, bral nejmodernější medikamenty. Několikrát jsme se viděli i v poslední době. Cítil se dobře, měl plány do budoucnosti, těšil se na turné," upřesňuje MUDr.Cimický.

A připomíná, že deprese je vážné onemocnění a málokdo si dovede představit utrpení, které nemocný člověk podstupuje.
Deprese bolí víc než nádorové onemocnění

Pacient prožívá často větší bolest než třeba při nádorovém onemocnění, prochází peklem a snaží se z něj vymanit. Zoufalá snaha cítit se lépe může pak vést k předávkování léky," konstatuje MUDr.Jan Cimický.
| Nahlásit
Gandalfova poznámka trochu odbočuje od obecného ke konkrétnímu a může způsobit zásadní odklon od původního tématu vlákna. Obecně jsem však přesvědčen, že každý dlouhodobý pacient je velmi poučeným laikem a musí mu být známy předepsané denní dávky léků a případné důsledky jejich nedodržení, a je lhostejné, o jakou chorobu jde.
| Nahlásit
Což ovšem, Pavle, nemusí úplně platit v případech, kdy nemoc ovlivňuje schopnost pacienta logicky uvažovat.
| Nahlásit
Mě se třeba snížilo sebevědomí ztrátou několikera iluzí, je mi skoro 26 a už tři léta je ztrácim. Tím nechci říct, že si myslím, že je celý svět na jednu věc, naopak pořád si myslím, že je krásný, spíš mě mrzí, kolik je na světě utrpení a komplikací, no a co mě mrzí ted nejvíc, že už mě nebaví chodit na párty a oslavy, kouřím tam a chlastám o sto šest, protože se jinak nudím, lépe se citím při nějaké denní aktivitě, příští týden zrovna bude vícero denních akcí, akorát mě mrzí, že si ty párty neužiju jako dřív, protože ještě mám mnoho přátel a kamarádů, co něco pořád slaví a nemám jinak možnost je vidět, je to příjemné, ale není to prostě ono, už mi to zevšednělo.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek