co když jsou planety něco jako elektrony, hvězdy něco jako atomová jádra, sluneční systémy celé atomy, galaxie něco jako molekuly a celý vesmír jedna buňka nějakého tvora? a nebo co když jsou naše atomy taky sluneččí soustavy a my každý jsme vesmír, a žijí v nás na některých atomech lidé, kteří přemýšlí nad smylem vesmíru?

Anonym Haculas23.03.2016 15:29 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Cenobita.23.03.2016 17:02 Nahlásit
Tato představa byla použita například ve filmu "Man in black" (1. díl), kde "Galaxie byla na Orionově pásu". S jednotlivými galaxiemi pak na konci filmu hrají hru kuličky podivní tvorové vypadající jako rostliny.
Anonym Jypyzyp23.03.2016 18:45 Nahlásit
Mohlo by to být, ale tato představa má určitá omezení. V onom nadsvětě, složeném z galaxií coby molekul, by se naše molekula musela nacházet v absolutním klidu. Jakkoli drobný pohyb, třeba jen na úrovni atomů, by hýbal celými galaxiemi, což by působilo zrychlením na náš svět. Takové pohyby by bylo dobře cítit. Samozřejmě, že v nadsvětě by musela platit úplně jiná fyzikální realita, než u nás - například teplo, tedy tepelný pohyb molekul by tam vůbec neexistoval. Galaxie zase nejsou vázány vazebními silami, takže by tam nemohly existovat sloučeniny v našem slova smyslu. Na úrovni sluneční soustavy neplatí vylučovací princip, nejsou definovány diskrétní hladiny, slunce si nemohou planety půjčovat a planety nemohou přepadávat do vyšších a nižších hladin. V nadsvětě by prakticky neexistovala elektromagnetická interakce, ani obě jaderné, z toho co známe jedině gravitace. Znamenalo by to třeba, že veškerá hmota se neomezeně prolíná, nemůžete nic uchopit, na něčem stát, dát někomu pohlavek. Omezení rychlostí světla by činilo tento svět neuvěřitelně pomalý. Pokud by například naše slunce byl jeden atom v mozku obyvatele nadsvěta a Proxima další, přenos jakéhokoli vzruchu by tam postoupil za 4 roky. pokud by viditelný vesmír představoval celý mozek,tak nějaká myšlenka by se takovým mozkem šířila miliardy let. těch rozdílů by bylo strašně moc.
Nicméně nechci tvrdit, že třeba v našem mikrosvětě nemohou být ukryté celé další vesmíry, třeba stejné jako ten náš. Ale to je spíš otázka zakřivení prostoru, než to, že bychom byli součástí nějakého stavebnicového vesmíru.
V našem mikrosvětě bychom viděli naprosto odlišný obraz, než je náš vesmír. Tepelný pohyb je v měřítkách mikrosvěta neskutečně rychlý. Pokud mají molekuly plynu rychlost třeba 1m/s, pak si to vynásobte měřítkem mikrosvěta a vyrazí vám to dech. Panuje tam princip neurčitosti, takže třeba elektrony na svých drahách kolem jádra vůbec nemají něco jako polohu. Částice se měn jedna v druhou, radioaktivně se rozpadají, anihilují, mění se na záření anebo ze záření vznikají. Pokud vznikají na hodně krátkou dobu, vznikají z ničeho a říkáme jim proto virtuální částice. Elektrony jsou všechny naprosto identické, planeta je každá jiná.... Tak by se dalo pokračovat dlouho, ale myslím, že to stačí na ilustraci toho, jak odlišný je svět planet od světa elementárních částic.
Cenobita.23.03.2016 20:08 Nahlásit
Podobný nápad už měl Bohr, když vytvořil teorii planetárního modelu atomu.
Iljušin24.03.2016 06:59 Nahlásit
Jo, Bohr se považuje za vynálezce planetárního modelu, i když Nikola Tesla tvrdil to samé mnohem dříve.
Přidat komentář do diskuze ▾