Co si myslíte o přítomnosti partnera u porodu?
Odpovědi
Diskuze
Doma - udělat čaj, přinést mi jídlo do postele a opustit místnost.
Jinak k porodu: nikdo by nikoho vzájemně neměl nutit, musí to být dobrovolné. On ten pohled na rodičku zrovna krásný není, každý muž se s tím nedokáže vyrovnat. A když děťátko opouští "lůno matky"....tedy nezlobte se na mě, být chlapem tak další dítě asi nemám :-)
Nejsme všichni přes kopírák a to je dobře. Pokud oba chtějí být u porodu, tak proč ne. Ale jak říkám - nenutit nikoho. V jádru nejsem proti, záleží na naturelu jedinců.
(Mám 2 děti.)
Rampelníku, mladá děvčata mají "mladé" názory.
Naše babi ("vyspělejší" "starý" názor) by řekla - "Ále, jakýpak s tim štráchy! Dřív se rodilo na poli a pak se šlo pracovat..."
No - všechno se vyvíjí. Citlivost, vzájemnost, údernické nasazení, životní razance,
mění se i hledá současná pozice/role muže i ženy...
Trapné fáze sebehledání a stálé proměny? :-)
Já jsem o přítomnost manžela u porodu moc stála, ale "nebyl připravenej".
Nechápal, co by tam byl jako platnej.
Teď už by to bylo jiný, ale není čas miminek :-))
Nemyslím si že zrovna porod je měřítkem toho, že mne můj partner neumí přijmout i s mojí bídou, strachy, bolestmi...
Já rozumím tvé myšlence, je to pro mne ale "auria via media"...
Vlaďko,
pramáti bude určitě společná,
ale někde hluboko v rodokmenu :-)))
Doby se mění.
Ony to mívaly tak, naše máti musely často volit jesle,
já si užila mateřskou do čtyř let dětí,
dneska se to zase mění. Povinnosti, možnosti, touhy i očekávání.
Jinak, Vlaďko - jsi "zasloužilá matka" - myslím to obdivně :-))
Mně dva kluci bohatě stačili...
Tak jinak, slovy Anonyma280443.
Cituji:
"Myslím, že porod dítěte je chvíle, která v sobě spojuje do jednoho, tak jako máloco, největší krásu i bídu života. Dvě odlišné strany téže mince.........kteří neumí přijmout partnera i s jeho bídou, strachy, bolestmi. A pak jsou lidé, kteří ho chápavě přijímají se vším všudy. Pokud jsou oba z druhé skupiny, nemusí jim nikdo vysvětlovat, proč být u porodu."
Je to dělené na dvě skupiny. Samozřejmě tam není napsáno doslova o "měřítku přijetí". Ale zarazilo mě to dělení na dvě skupiny. Navíc si myslím, a to jsem tam napsala, že pravda je někde uprostřed.
Život i pravda (lež) není černobílá.....
Já si myslím že mluvíme o stejné věci.
Chápu :-) Vždyť říkám že mluvíme o stejné věci. Ale nevíme anebo aspoň já to nevím (i když se "to používá jako pomůcka k vysvětlení principu"), zda to bylo takto od Anonyma280443 myšleno.
Snacha tam syna měla a moc si pochvalovala, že jí jeho přítomnost moc pomáhala.
Holt každý jsme jiný a proto si myslím, že záleží opravdu na těch dvou.