z čeho jsou tvořeny hory a pohoří
Odpovědi
Diskuze
Tato pohoří vznikla vyzdvižením zemské kůry a jejím následným rozlámáním. Díky absenci masivního bočního tlaku nedosahují tato pohoří výrazné nadmořské výšky – max. 3000 metrů. Při zlomu zemské kůry může místo poklesu dojít k posunu do strany, poté hovoříme o přesmyku ker.
Období jejich vzniku je třetihorní zlomová tektonika. O tom, zda dojde k rozlomení vrásy a tedy vzniku kerného pohoří rozhoduje hlavně tlak, teplota a rychlost posunu hornin.
Vrásová pohoří
Vrása je geologický útvar, který vzniká jako výsledek orientovaného napětí na boční strany kůry. Jedná se o nejčastěji vlnovitě přehnutou část zemské kůry, při kterém dochází k porušení původně horizontálního uložení vrstev. Často je pozorována u sedimentárních hornin, ale může se vyskytovat i u jiných druhů hornin. Každá vrása je složena ze dvou základních částí - antiklinály (místa vyklenutí) a synklinály (místa poklesnutí). Spojeny jsou rameny vrásy. Vrásy mohou dosahovat velikostí od několika milimetrů až po desítky kilometrů.
Vyvřelá pohoří
Vyvřelé horniny se tvoří tuhnutím nebo-li takzvanou krystalizací roztavené hmoty.
Magma, připomínající taveninu v železářské nebo sklářské huti, obsahuje zejména oxid křemičitý a oxid hlinitý. V různém poměru jsou zastoupeny i oxidy železa, hořčíku, vápníku, sodíku a draslíku. Tyto látky spolu reagují a při ochlazování magmatu krystalují v nerosty.
Krystalizace nerostů v tuhnoucím magmatu probíhá postupně. Nejprve krystalují tmavé nerosty spolu se sodnovápenatými živci, později světlé nerosty a jako poslední nesmí chybět křemen.
Horniny dělíme na dva typy.
A) Hlubinné vyvřeliny
Tvoři v zemské kůře rozsáhlá tělesa – Masivy. Ty se na zemském povrchu v následných geologických obdobích mohou oběvit v důsledku horotvorných procesů nebo po odnosu nadložních hornin.
Žula:
Je nejrozšířenější hlubinná vyvřelina. Tvoří ji světlé nerosty křemen, živec a muskovit. Z tmavých nerostů je běžný pouze biotit. Nerostné součásti jsou uspořádány ve všech směrech stejné – stavba žuly je všesměrná. Velikost krystalových zrn obvykle dosahuje několika milimetrů.Krystaly živců někdy tvoří větší vyrostlice.
Žula má kvádrovitou odlučnost, která se využívá při těžbě i zpracování. Používá se jako stavební, obkladový a sochařský kámen, na dlažební kostky, štěrk a drť.
Gabro:
Je příkladem tmavé hlubinné vyvřeliny, tvořené převážně sodnovápenatými živci a tmavými nerosty, například auditem. Těží se jako silniční kámen a k dekooračním účelům, převážně na obklady, pomníky. Tvoří menší tělesa.
B) Povrchové Vyvřeliny
Vznikají proniknutím magmatu (lávy) na zemský povrch obvykle v sopkách, Magma na povrchu zvláště na dně moří tuhne mnohem rychleji než v hlubině zemské kůry.
Čedič:
Patří k nejhojnějším výlevným (sopečným) vyvřelinám. Složením připomíná Gabro, protože obsahuje sodnovápenaté živce a tmavé nerosty například augit. Je však jemnozrnný až celistvý,
V odkryvech (především na stěnách lomů) je nápadná sloupcovitá odlučnost zvaná kamenné varhany. Čedič a podobné horniny tvoří mnoho sopečných pohoří a vylévají se i na dně moří.
Andezit:
Rovněž patří k významným výlevným vyvřelinám. Obvykle je světle až tmavě šedý. Obsahuje sodnovápenaté živce a tmavé nerosty (těchž je však méně než v čediči). Je součástí mnoha světových pohoří.