Záleží na okolnostech, prostě jak je učivo lákavé a motivující, co se může přihodit v případě neúspěchu, jak silné jsou motivy odvádějící od učení .... já sám jsem se většinou učil správně, sám a bez stresu až na případy, kdy odstředivé síly byly nepřekonatelné (úlohy z matiky ráno na záchodě, na "vejšce" jsem tedy radši šel na rande a tak...). Moje děcka měla zase jiné problémy, kluk byl instabil, starší dcera perfekcionistka (jinou medaili než zlatou nebrat), mladší dcera je kliďas a má to v hlavě pěkně srovnáno a s vnoučaty už to tak nesleduji, ale mám pocit, že nejstarší vnučka se stresuje až teď na medině, mladší je po mámě (perfekcionistka), další v pořadí je hodně soutěživá a to sebou nese také trochu toho stresu, ale ona spíš jako by jej vyhledávala a ta nejmladší je velká bojovnice a asi by neunesla, kdyby v něčem "ujela", ale hlavně, jí to učení baví a nejen učení, prostě moudra všeho druhu jsou pro ni netušeným lákadlem. No a poslední, dva vnuci, jsou ještě mimina, 3 a 1 rok, tam teprve uvidíme :-))))))
