Vznik života na Zemi
Ahoj
Jak si myslíte, že vznikl život na Zemi? Nemám teď na mysli kdy a kde, ale spíš jakým procesem z neživé hmoty vzniklo něco, co se má potřebu množit a proč. Jakou podobu měla první podoba života?
Neznáte nějaké publikace či články (i odborné), kde se o tom dá dočíst?
Děkuji
Jak si myslíte, že vznikl život na Zemi? Nemám teď na mysli kdy a kde, ale spíš jakým procesem z neživé hmoty vzniklo něco, co se má potřebu množit a proč. Jakou podobu měla první podoba života?
Neznáte nějaké publikace či články (i odborné), kde se o tom dá dočíst?
Děkuji
Odpovědi
Diskuze
Dik za ten zajimavy odkaz,dalsi odkazy by me taky zajimaly.
http://www.scienceworld.cz/tag/vznik-zivota/
Problém je totiž v tom, že všechny teorie, které se tváří více či méně vědecky (a o kterých se asi chtěl původní tazatel bavit, když tak hloupě a povýšeně odmítl kreacionistické pohledy na věc), jsou pořád jen teorie - bez sebemenšího, opravdu vědeckého, důkazu své pravdivosti.
Skutečně vědeckým postupem (analýza faktů, predikce, opakovatelný experiment, vyvratitelnost,...) se ohledně VZNIKU života dosud nepodařilo dokázat ABSOLUTNĚ NIC (je to něco naprosto jiného, než evoluční teorie, na které se nějaká ta špetka funkčnosti opravdu najít dá).
Takže VŠECHNY (kreacionistické i ne-kreacionistické) teorie jsou stále jen teoriemi a jsou jen, pouze a výhradně, otázkou víry (i když ti, kdo "věřícími" pohrdají, si to odmítají přiznat). Kteroukoli z nich si kdo vybere, bude ji buď věřit nebo ne - důkazy NEEXISTUJÍ.
Takže v duchu tazatelova zadání a upřesnění vlastně není o čem se bavit...
Vede cesta k pravdě, je nekonečně dlouhá. Po ní kráčí Věda, cloumána problémy s financemi, ideologickými a korporátními zájmy, a hledá, kudy k pravdě. Občas říká: „Už jsme zase o malý krůček blíž k Pravdě. “
Nedaleko ní, v trávě mimo cestu, sedí v pohodě Náboženství a svačí. A mezi jednotlivými polknutími říká: „Já už znám Pravdu dávno. Mimo církev není spasení.“
Zatímco náboženství dává věřícím odpovědi a naději, úkolem vědy není dávat odpovědi, ale hledat je. (A naději spíš bere.) Věda zjišťuje a ověřuje poznatky. Nemontujme tedy náboženství do otázky „jak vznikl život“. (Teď mám na mysli kreacionizmus. To není věda, ale ideologie. Kreacionisté si definují darwinizmus podle svého, aby ho pak mohli slavně rozdrtí pádnými argumenty, jako že se nemůže vyvinout půl oka a pak evolucí vyvinout v celé, o čemž samozřejmě nikdo nepochybuje.) Věda, která by své pracovní hypotézy a dílčí zjištění vydávala za nicnežpravdu, by ztratila právo zvát se vědou.
Náboženství si může vypomoci lecjakou pohádkou, kterou mu nabízí dávná tradice. Věda za asi 300let proměnila svět. Úžasně, ale ne vždy k lepšímu. Mnoho lidí ještě věří na černou kočku přes cestu, a chtěli by vědět, jak vznikl život.
Až genetici vytvoří nového tvora, budeme vědět o něco více, jak život mohl vzniknout, ale stále ještě nebudeme vědět, jak vznikl a kde. Byť by mě to velmi zajímalo, věřím, že se to už nikdy nedovím, a možná nikdy nikdo.
Není třeba to vědět, je třeba se k sobě chovat slušně. A to už dávno může a měl by vědět úplně každý.
Xewerob: Pleteš si slovo teorie, teorie je něco prokázaného a pravdivého, což je příklad evoluce (i když tomu nechceš třeba věřit). A sice jsou i vědecké výklady jsou pro nedostatek důkazů otázkou víry, ale kriticky uvažující člověk v tom musí vidět trochu rozdíl. Vědec si ty hypotézy nevymýšlí jen tak z ničeho, aby se mu to hodilo a mohl tím ovlivňovat lidi; ta hypotéza, i když velmi nepravděpodobná, je důsledek logického uvažování, snahy pochopit pravdu.
Je vidět, že ses seznámil s teorií vědy, ale její podstata ti unikla. Všechny teorie ve vědě bez rozdílu jsou "stále jen teoriemi". Věda, na rozdíl od náboženství, nenabízí nic jiného než "jen teorie". Nenabízí žádné neměnné pravdy. Platná teorie ve vědě není platná jednou pro vždy, ale jen dokud nebude vyvrácena a nahrazena jinou teorií. Teorie ve vědě je podrobována neustálému zkoumání a zpochybňování a to v rámci vědy samé. To je podstata vědy a tím se liší od náboženství.
"Takže v duchu tazatelova zadání a upřesnění vlastně není o čem se bavit..."
Což platí právě jen pro ty, kteří chtějí absolutní definitivní pravdy nebo nechápou podstatu vědy. Pro nás ostaní je to zajímavé téma ke zkoumání.
otto (22.6. 13:23): Už jen kvůli své dříve zmíněné neschopnosti porozumět všemu věřím, že každá vědecká teorie může být dříve či později vyvrácena. Pokud však hrozí, že někdo vykřikne "Všechno špatně, zpátky na stromy!", proč vlastně něco jako věda existuje? Není přece jen vyvratitelnost některých teorií méně pravděpodobná než jiných? Lze očekávat, že kdosi třeba odhalí, že s tou elektřinou se lidstvo seklo a že elektromagnetická síla vůbec neexistuje?
I když nedosahujeme úrovně některých úžasných jedinců, přesto máme právo (a možná i povinnost) pochybovat. Bůh chtěl mít člověka v ráji jako hloupého zahradníka (asi věděl, že nejhloupější sedlák mívá nejlepší brambory). Prvním, hříchem člověka bylo, že pojedl ze zakázaného stromu poznání. Byl za to potrestán vyhnáním z ráje, ale toto právo mu zůstalo. To je barvitě vylíčeno v bibli hned ve 3. kapitole.
Schopnost poznání a hledání pravdy se stala lidskou potřebou i trestem. V rámci hledání pravdy vymýšlí člověk další bludy, ale to je součást trestu, jímž bylo potrestáno zvíře za to, že se stalo člověkem, aniž by přestalo být zvířetem. Bohužel, nejsou životní podmínky nastaveny tak, aby se člověk vyvíjel k vyššímu rozumu, spíše naopak.
Každá vědecky podložená teorie by měla začínat a končit slovy: Vše, co jsme zatím zjistili, nasvědčuje tomu, že: ........., ale je to hypotéza, kterou nelze mít za prokázanou pravdu. To se však neříká, takže vzniká mylné domnění, že věda je jakési takynáboženství. Tento dojem bohužel často vytvářejí už učitelé a další popularizátoři a také ideologové. Omlouvá je jedině to, že nelze každého člověka provést všemi peripetiemi všech výzkumů, ale lze lidem nalévat do hlav jakousi polívku z výsledků vědecky dosažených do dnešního dne, která ovšem obsahuje i nedoložené prvky. A ti lidé to vlastně chtějí dostat jako takovou ucelenou historku, kterou si zapamatují. Takže hlavní nezaviněná vina je nakonec na nás konzumentech, ale nikoliv ve vědě samé.
Je snadné říci, že báchorka zakonzervovaná v bibli i báchorka vzešlá ze zkoumání je stejně neplatná, byť je to i logicky pravda. Ovšem báchorka vzešlá z výzkumu je neukončená, je ve vývoji, bude nejspíš změněna a jejím prostřednictvím se posouvá lidské poznání. Měli bychom si být vědomi, že neměnné pravdy neexistují.
Člověk má právo pochybovat o všem. Nic není svatého, mimo v hlavách lidí. Boha ani bibli nelze urazit slovem ani myšlenkou. Je pouze možné urazit věřícího. Toto pak se může stát úmyslně, i neúmyslně. Když někomu řeknu, že je blbej, když si u kasy nepřepočítává drobný, nechci tím urazit jeho víru v prodavače, ani inteligenci. Ale kdyby šlo o náboženství, byla by tu hned urážka víry.
Slušní lidé věřícího úmyslně urazit nechtějí, jen v zápalu souboje se mohou dopustit toho zjednodušení, že řeknou: "Věřit v boha je blbost." Mají tím jistě na mysli větu úplně jinou, šroubovanou a únavnou: "Po celoživotním zkoumání jsem nenašel nic, co by mě opravňovalo věřit v existenci nějaké Božské bytosti, než pouze vlastní bytostnou potřebu věřit v takovouto Bytost, která by mi dodávala naději, možná klamnou, že svět je řízen správně, a po smrti, budu-li se snažit , budu žít v nebi život věčný." Takto ovšem normální lidé nemluví.
Věřící se však může urážet sám. Může být prostě urážlivý. Nebo nesnese despekt vyvěrající z úvah ateisty. Co má však ateista dělat, má se jít utopit? Je ve stejné pasti jako onen věřící. Je osočován z urážení víry a současně je sám urážen, neboť je mu podsouváno, že je tupý, necitlivý, amorální, či neschopný vzhlížet k vyšším cílům. Tady není rozdíl v inteligenci, v etice, nevzdělanosti, ale ve vyhrazenosti témat. Každý věřící (i ateista) má svá vyhrazená témata, jejichž snižování se ho může dotýkat.
A proto dodatečně ještě upozorňuji: Prosím vás, jestli je tu někdo, koho by mohly tyto úvahy urazit, zapomeňte, že jste to četli, neberte si to osobně. Nejsou to urážky, jsou to jen slova. Zplodiny myšlení.
Zdálo se mi v noci, že pánbůh chtěl dostávat přesné aktuální zpravodajství o tom, co se na Zemi děje, a tak sem poslal automaty, takové divné hmyzouny. Aby omezil problémy s životností a zajistil adaptabilitu původního prototypu vzhledem k neblahým změnám zemských podmínek, dal jim možnost rozmnožování. Oni se mu tedy obnovovali a posílali zprávy. Ale ten život tady byl přes neustálé přizpůsobování tak složitý, že už jim na plození nezbývalo dost elánu.
Nějakou mutací se však stalo, že jednomu jedinci to plození velmi zachutnalo. A tuto radost po něm zdědila nepřehledná řada jeho potomků. Takže se nakonec hlavní vývojovou linií stali ti, kterým rozmnožování přinášelo požitek, a rozmnožování se z pouhé nutné podmínky stalo podstatným smyslem jejich existence. Ostatní vyhynuli. Dokonce i to přenášení zpráv se evolucí vytratilo, a stopa po něm zůstala zakonzervována jen formálně a neúčinně v jakýchsi modlitbách.
Pokus se tedy nezdařil, automaty se vymkly kontrole, žily si po svém, úplně se proměnily a spoustu svojí energie vydávaly na množení, což bylo tak kontraproduktivní, že se katastrofálně přemnožily a musely se navzájem požírat, aby se mohly lépe množit.
A já jsem tomu bohovi, který z toho byl viditelně bezradný, řekl: „Ty vole, cos to udělal, takovou blbosť!! Víš, jak nám bylo dobře v dobách, když jsme ještě nemuseli žít?!“ A on jen tak rozhodil rukama.
A já řekl: „Na cos to potřeboval, jaký zprávy, vždyť tam nic nebylo, jen nějaký kamení?“
A on řekl: „Já jsem ale přece věděl, že tam život bude!“
A já jsem řekl: „Takhle vševědoucí jsem taky, abych věděl, že když něco rozleju, že to bude rozlitý. Můžeš mi aspoň naznačit, do čeho to má, jako, vyústit?“
A on jen tak máchnul rukama, jenom tak prstama, jako když naznačuje, že už je to vyřízená minulost, a dodal: „Neboj, možná se toho ještě dočkáš. Už brzo tam bude zase jenom to kamení.“
Posadil jsem se na posteli, a vrtalo mi to hlavou. A pak mi to docvaklo. Proč každého zajímá, jak ten život vznikl, když zdaleka největší peníze se věnují na to, jak ho co nejúčinněji zničit?
Ve vzpominkách mi bleskově projela celá ta řada Libyí, Syrií, Iráků, Afghánistánů, Gruzií, Jugoslávií, Vietnamů, Korejí ….… Tam ty automaty hynuly jenom po statisících, ale to je na h.vno, na 6 miliard nadšených rozplozovačů je potřeba pořádný švunk, aby mizely rovnou po milionech.
Božská invence oplodnila mysl globálních stratégů, aby proti sobě postavili skutečné giganty. To z boží vůle vybudovaly nadnárodní korporace komunistickou Čínu, proto nerozpustily vojenský pakt, když se druhá strana vzdala všech území dobytých na Hitlerovi. Bůh nespěchal, a dočkal se. Jako Taras Bulba si mručí pro sebe: Sám jsem si tě stvořil, sám si tě zabiju. Pomalu přibližuje nervózní prsty velitelů k příslušným tlačítkům, která spustí konečné řešení automatové otázky.