Vlákno žárovek se díky vysoké teplotě zvolna vypařuje. Kromě toho, že se tím snižuje životnost žárovky, se vytváří na vnitřní stěně žárovky kovový povlak. U starých vakuopvých žárovek se to projevovalo černáním baňky. Proto se žárovky začaly plnit inertním plynem, nejčastěji kryptonem. Zvýšení tlaku v baňce dovolilo zvýšení životnosti a částečně i zvýšení teploty vlákna. Žárovky tak měly vyšší svítivost a i účinnost. Dalším krokem jsou halogenové žárovky. V baňce je halogen, který reaguje s parami kovu za vzniku plynného halogenidu (plynného za provozní teploty baňky). Halogenid se ale při styku s daleko teplejším vláknem rozkládá na halogen a kov. Vlákno se tak do značné míry regeneruje. Je možné tedy podstatné zvýšení jeho teploty. Nevýhodou je potřeba vysoké teploty baňky, proto se musí zabránit kontaktu baňky s nechtěným kontaktem za provozu a znečištění její baňky (třeba potem při montáži).
