Osobní problém s tykáním.
Dobrý den,
zatím co jsem kde hledal jsem nikde nenašel odpověď na to co v sobě hledám. Popíši Vám situaci:
Má přítelkyně (půl roku spolu) si začala tykat s mými rodiči (bylo jí to nabídnuto mou mámou). Její rodiče mi tykají, já jim (samozřejmě) vykám a nabídku na tykání jsem ani žádnou nedostal (všem to tak přijde správné - normální). Jenže když přijede přítelkyně k nám, nedokážu vystát když přijde a pozdraví mou mámu "ahoj, jak je atp.." Přijde mi to jako kdyby do mě zabodávala kudlu. Ten samý pocit mám i když si "představím" že by tykala i mému otci - zatím to neudělala z respektu k němu. Kladl jsem si i otázku jestli nejsem ke své matce až příliš fixovaný z dětství, nebo nějakým stylem takto nežárlím na přítelkyni (ač. vůbec netuším proč bych to vlastně dělal). Jenže nic z toho jak jsem se pokoušel si to odůvodnit, mou zvědavost po problému a kde se nalézá nijak neuspokojilo. Proč si myslíte že mi to tak hrozně nepřekonatelně vadí že si tyká s mými rodiči.. Jsem si naprosto jist, že tykat si s nimi i můj nejbližší kamarád nebo naprosto cizí člověk, tak mi to nebude vadit tak jako od přítelkyně. V čem je problém? Nebojím se přiznat si chybu a něco se snažit s tím udělat, ale bohužel nevím co se to ve mě odehrává a řešení se stále nemohu dobrat. Prosím poraďte, nebo se mi to alespoň pokuste nastínit. Mnohokráte děkuji za případné odpovědi.
zatím co jsem kde hledal jsem nikde nenašel odpověď na to co v sobě hledám. Popíši Vám situaci:
Má přítelkyně (půl roku spolu) si začala tykat s mými rodiči (bylo jí to nabídnuto mou mámou). Její rodiče mi tykají, já jim (samozřejmě) vykám a nabídku na tykání jsem ani žádnou nedostal (všem to tak přijde správné - normální). Jenže když přijede přítelkyně k nám, nedokážu vystát když přijde a pozdraví mou mámu "ahoj, jak je atp.." Přijde mi to jako kdyby do mě zabodávala kudlu. Ten samý pocit mám i když si "představím" že by tykala i mému otci - zatím to neudělala z respektu k němu. Kladl jsem si i otázku jestli nejsem ke své matce až příliš fixovaný z dětství, nebo nějakým stylem takto nežárlím na přítelkyni (ač. vůbec netuším proč bych to vlastně dělal). Jenže nic z toho jak jsem se pokoušel si to odůvodnit, mou zvědavost po problému a kde se nalézá nijak neuspokojilo. Proč si myslíte že mi to tak hrozně nepřekonatelně vadí že si tyká s mými rodiči.. Jsem si naprosto jist, že tykat si s nimi i můj nejbližší kamarád nebo naprosto cizí člověk, tak mi to nebude vadit tak jako od přítelkyně. V čem je problém? Nebojím se přiznat si chybu a něco se snažit s tím udělat, ale bohužel nevím co se to ve mě odehrává a řešení se stále nemohu dobrat. Prosím poraďte, nebo se mi to alespoň pokuste nastínit. Mnohokráte děkuji za případné odpovědi.
Odpovědi
Diskuze
Nemyslím si, že by bylo nutné si s přítelkyní o tomto promluvit. Co čekáš za výsledek? Že přijde za jeho matkou a řekne?
"Sorry, paní Nováková, ale vašemu synovi vadí, že sis s vámi tykám, tak toho necháme."
Globálně vzato je to věc tvojí paní matky, komu nabídne tykání. Já bych si s rodiči mé drahé přítelkyně tykat nechtěl, ale je to o povaze. Pokud nemáš rád tykání, přijde ti vlezlé, drzé..., pak je pochopitelné, že ti vadí tykání v tomto případě.
Víc bych za tím nehledal a odpovědět si můžeš spíš jen ty sám.
nad Tebou jakoby ve výhodě, to by mě taky štvalo, měla bych někde v koutku pocit nespravedlnosti nebo vztek - jak to, že ona může, a já ne ?! (...starší brácha může, a já nic!). To jsou takové nějaké staré vzorce. Tomu bych úplně rozumněla. Ona je pak jakoby "větší" a já jsem jakoby ten malý brácha, co ještě nemůže. To porovnávání mezi sourozenci i jinak je prostě asi součástí naší všímavosti, málokdo je vůči tomu imunní.
Na druhou stranu, leccos je v každé rodině (u každého člověka) jinak, každá rodina má svoje zvyklosti i rituály, pravidla, jistou normalitu. Vaši rodiče se navzájem pravděpodobně neznají a těžko porovnávat vzdálené subjekty jedním průsečíkem.
Osobně průběžným přítelkyním syna také tykám, ale ony mě vykají a nikdy mě (promiň, Cyqekosi) nenapadlo, že je to nějak nefér. Zkusím se nad tím zamyslet..., ale asi bych se ve vzájemném tykání necítila dobře. Možná proto, že se ještě nemluví o svatbě, nebo jsem jen málo americká..., nebo to prostě každý má jinak. Jinak vztahy máme milé :)
Přítelkyni je 27, mě je 21.
"Mluvili" jsme o tom spolu, ale vzhledem k tomu jak je tvrdohlavá mi jen sdělila že jí tykat bude i nadále, ať se klidně zblázním. Nehodlám je nijak omezovat, principielně mi jejich tykání nevadí (jsem rád že mají dobrý vztah), jen pocitově je to kudla do zad (podstata problému - podotýkám MÉHO).
Začínám zatím více dospívat k názoru, že mi to vadí právě ze zmíněného důvodu - Ona mým smí, já jejím ne.
Bohužel její rodiče jsou z těch na které se musí pomaleji a opatrně, raději si vždy dát pozor na to co z pusy vyleze a nesmí se jim jentak nic říct (stále jsem varován, ať mlčím o tom či tom). Její máma mi sama i před ní řekla že jí můžu říct všechno, jen přítelkyně mé mluvení naprosto špatně snáší a snaží se mi ho "zakazovat". Můžu říct, že tohle je rovina která mě do jisté míry točí a také uplně nevím co s tím. Jestli udělat just a prostě se s nimi začít bavit nebo "poslouchat" přítelkyni. Ale to už je předmětem jiné otázky kterou zde snad nebudu muset pokládat.
Mnohokrát děkuji přátelé, vašich anonymních rad si velmi vážím.
Podobně bych si určitě nevybral přítelkyni, která se chová k mým rodičům nezdvořile a neuctivě. Zapamatujte si i pro sebe, rodiče partnera, pokud to jen trochu jde, NIKDY nekritizujeme a sami v předstihu hlídáme věci tak, aby se náš partner neměl skutečný DŮVOD navážet do našich rodičů. Konflikty s rodiči MUSÍ vždy řešit jejich přímý potomek a ten si je pak taky může kritizovat.
Co se týče nesymatrického tykání/vykání, dřív to bylo daleko něžnější než dnes, třeba za první republiky nebylo výjimkou, že děti do smrti rodičům vykali, vymlouvat se na komunisty je hloupost.
Já sám mám zkušenost z ciziny (kterou bychom asi rádi pyšně označili přídomkem měně rozvinutá), že jsem tamnímu mladému inženýrovi nabídl tykání a on se chvíli snažil a pak mi zase začal vykat - neboť z jeho pohledu by mému věku neprojevoval dostatek úcty. Je to zajímavý rozdíl mezi ním a Wycivaq, která se ještě chlubí svou asertivitou (já bych to označil jinak). Která společnost je ve skutečnosti kultivovanější?
Mimochodem, pokud jste někdy pracovali s cizinci, víte, že si tam obvykle všichni říkají křestními jmény, což je v angličtině prakticky totéž co tykání. Takže tento problém vyvstane pouze tam, kde s partnery mluvíte jinak, než anglicky :-)
Veškeré návody nejsou k ničemu, neb zrovna na ten případ který potřebujeme se nevztahují. :)
Co je vykání nebo tikání?
Oslovení. Má jednak společenskou, formální stránku. Tu bych oddělil. Pak má emoční stránku. Dotýká se ega obou zúčastněných. Tady je problém, jednak jsme každý osobnostně jiný, ale také z toho důvodu máme o tom vlastní představu a výklad.
Obecně. Tykají si lidé, kteří mají něco společného, něco sdílejí. Může to být věk, zájmy, rodina, a pod. A také tykáme svým dětem a jejich vrstevníkům. Sdílí společné znaky s našimi dětmi, ať jim je pět, nebo padesát.
Vykání je formální společenské oslovení, a je to znak úcty. Vykáme lidem se kterými nic nesdílíme, nebo ani nechceme sdílet.
Nereciproční vzájemné oslovování (jeden tyká, druhý vyká) je především mezigenerační jev, ale bohužel to je také projev nadřazeného a podřazeného postavení. Jsou to dva zcela odlišné důvody, a neměli by se zaměňovat. Tykání to také umožňuje. Tykáme Bohu a králi, na základě pořízenosti, přijetí "vazalství" za své (ztotožnění se). Je velký rozdíl tykat někomu na základě toho, že je ve věku mých dětí a je mě z toho důvodu blízký. A nebo na základě toho, že je to můj pracovně podřízený.
Obecně, ač mě to může tahat za uši, tak vzájemné oslovování osob je věcí těch dvou.
Jednu věc by si měl každý uvědomit. To zda druhému vyká nebo tyká, tak podle vhodnosti volby bude posuzován. Všem tykají jen malé děti, a pokud někdo tyká všem okolo sebe bez rozdílu, tak je považován za mentálně zaostalého, společensky neotesaného. Pokud člověk všem vyká, tak je zase považován za "studený čumák", s přebujelým egem.
A pak si má člověk vybrat. :)
Pokud se maminka domluvila s potencionální snachou na tykání, je vše v pořádku. Duvod může být třeba ten, že maminka by se cítíla při vykání stará, a tvá portnerka si připadá dospělejší.
Pokud si někdo vynucuje oslovení, ať již tím, že chce aby mu o generaci starší vykal, nebo tykat o generaci staršímu bez domluvy (aby ho odkázal do patřičných mezí), tak ničeho dosáhne, jenom negativ a nebo nepřátelství.