Etická otázka
Je etické, aby lékař vykonal potrat? Je na to nějaký zákon? Zajímá mě to, protože je to téma pohovoru na LF
Odpovědi
Diskuze
Domnívám se, že cíle pohovoru je poznat názor budoucího uchazeče, jeho postoj k dané problematice, proto bych si o interrupci přečetl nějaké informace - tím získáte větší představu o problematice a lépe zaujmete "správný postoj". Chápu lékaře, kteří toto odmítají vykonávat, protože je to v rozporu s jejich svědomím, ale na druhou stranu nelze jednoduše odsoudit takové, kteří zákrok vykonají - tím myslím zákonný zákrok (v souladu s předpisy).
Wikipedie:
Interrupce představuje etický problém z hlediska společenských, kulturních a náboženských důvodů. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) běžný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce
Pokud je dítě/fetus nemocné, deformované apod. je to etické, ovšem je to podmíněno zralostí plodu.
Další hledisko je ekonomické, zda je matka schopna dítě vychovat a zda je matka způsobilá dítě donosit - např. když je sama nemocná nebo je nezletilá.
Ve většině případů je možné považovat potrat za přípustný. Neříkám etický.
Každý by měl mít možnost vykonávat činnost dle svého přesvědčení. Na druhou starynu, zákaznici očakávají, že přesvědčení neubírá kvalitě služeb.
Takže bych tu otázku postavil jinak. Je etické, aby si někdo volil specializaci gynekologa, pokud nesouhlasí s potraty? Tedy nemůže vykonávat svou profesi v celé jeji šíři.
Lehce se filozofuje z venkovní strany, lidé uvnitř to vidí jinak. Nejen lékaři, ale i vojáci, policajti, řezníci... - ani jeden z nich (pokud vynecháme "nezdravé jedince" které neodhalil psychotest) si v "krvelačnosti" nebo masovém vraždění nelibují. Tato profese má i jiné stránky (poslání), než by na první pohled mohlo vypadat.
Zdravotnický pracovník může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě,
že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této
skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného
zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka,
zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient
zajištění jiného poskytovatele neodmítne. Záznam o odmítnutí zajištění jiného zdravotnického
pracovníka nebo poskytovatele je součástí zdravotnické dokumentace; záznam podepíše
pacient a zdravotnický pracovník. Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí
zdravotních služeb pacientovi z důvodu uvedeného ve větě první, pokud by odmítnutím došlo k
ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen
zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem. Podle věty první až
čtvrté se obdobně postupuje, odmítne-li poskytnutí zdravotních služeb poskytovatel.