Jak řešit manželskou krizi?
Já 31 manžel 30. Já chci děti(o jedno jsme přišli) a spokojenou rodinu a on si jen užívat s kamarády a o dalším dítěti ani slyšet. Tvrdí, že jsem pro něho moc dobrá a chytrá, čemuž nerozumím, to je snad dobře , ne.
Odpovědi
Diskuze
Souhlasím, že je třeba i zvážit nějaký nový začátek, ale při vší úctě nesouhlasím s tím, že je tazatelka mladá. Pokud je jí 30 a chce třeba dvě děti, tak už ji brzo začně tlačit čas (teď to je ještě ok). Nad 35 let už je otěhotnění problematičtější a zvyšuje se počet problémů. I když samozřejmě všichni známe spoustu příkladů hereček nebo čeho, kdy měly dítě pozdě, tak čas roli hraje. A pokud by otěhotnění mělo teď ještě předcházet hledání to pravého partnera, tak toho času už vážně mnoho není. Ale neříkám, že to není cesta. Jen není jediná.
Zkrátka těžko radit na základě dvouvětného popisu situace.
Jinak k tomu, abychom mohli hádat, jaké řešení by mohlo být dobré, chybí víc informací o manželovi. Pokud je manžel inteligentní citlivý člověk, který má jen trochu víc rád společnost a zatím ho více než vychovávání dětí láká něco podnikat se svými kreatvními přáteli, tak tu třeba je určitá naděje, že by nakonec mohl najít v dětech zalíbení. Pokud to je buran, který jde po práci do hospody a s chlapama tam sedí do zavíračky dokud není úplně na šrot, tak ta naděje je asi o něco menší a pak skutečně vyvstává otázka, zda ho jen použít místo spermabanky a pak se radovat z dětí a nebo zkusit ten nový začátek a doufat, že to dobře dopadne, což samozřejmě nikdo nemůže vyloučit, ale ani zaručit.
Já nevím, přece ještě ti není tolik, ale na druhou stranu už nejsi zcela nezkušené dítě....
Já bych se asi k věci postavila tak, že bych ti řekla:Sestav priority!
Momentálně jsou dvě - dítě a nebo tvůj současný partner a to je asi to rozhodující.
Pak podle toho, co je pro tebe prioritou bych volila další postup
1.Dítě můžeš mít i sama, s jiným či anon. partnerem, leč není to stav ideální pro tebe ani pro dítě ....ale je-li ten mateřský pud opravdu prvořadý, pak je to cesta
2.Partnera můžeš mít když příjmeš podmínky jeho jisté volnosti... on možná časem změní vztah k otázce dětí,myslím že zcela určitě, ale jestli ty ještě budeš ve věku, kdy budeš moct mít děti. No ony děti se dnes rodí i daleko starším ženám, ale jde o to to dítě taky zabezpečit, odklady / pokud nejsou nutné/ asi nejsou dobré.
Byla tu jednou i debata na téma... vysadím antikoncepci a postavím ho před hotovou věc.... podle mne názor zcestný, protože dítě nemůže být donucovací prostředek, na dítě se musíte těšit oba , pokud budete partneři, pokud budeš svobodná matka, musíš se na něj těšit ty, ale nesmí být partnerem nechtěné/ to je možná silné slovo, dosaď si tam své, jaká je u vás situace, ona ta původní informace moc košatá na informace nebyla, tak těžko říct, zda nechtěné není moc silné, třeba by se s tím smířil, pak by spíše asi bylo vhodné ne zrovna plánované , ne zrovna očekávané.....
Hlavně se rozhodni co chceš víc, Gandalf se tě tu ptal, zda jsi přesvědčena, že tento parner je ten jediný s kým by jsi to dítě chtěla mít. Je to on? Nebo by to mohl být i jiný? V tomto si udělej jasno. To je dost důležité. Znám případy, kdy žena chce mít dítě s jistým mužem k němuž vzhlíží ač dále s ní nežije.... Proto byl ten dotaz důležitý, tedy podle mne hodně důležitý.
Pořád se mi tu nelíbí slova.... partner je spolehlivý a je mi oporou... čím se to projevuje... ty nepracuješ, nejsi finančně zajištěná, jsi nemocná a on tě zaopatřuje... já ve 30 byla teda schopná se o sebe postarat sama a opora byla hlavně ve stránce psychické, nicnéně ty tu píšeš, že chybí komunikace a to je teda podle mne moc špatné do vztahu a tady přesně vím a cítím, co říkám, komunikace je základ vztahu, tím nemyslím, že musíte celý den sedět, držet se za ruce a povídat si ... opak, myslím sednou si, když je to potřeba a věci si otevřeně vyříkat, protože pokud to neumíte teď , když jste mladí, nebudete to umět nikdy a bude to pro vás hendikepem v manželství. Jaký vztah kde není komunikace v tom správném vašem pojetí - tedy úměrná vašim potřebám.
Taky tu byl postřeh o těch kamarádech, já myslím, že každý chlap potřebuje kamarády, ale jde o to jak moc je potřebuje, jestli jsou u něj první a ty až druhá čekající kdy příjde. Je-li to jen krátkodobá potřeba pobýt s nimi, je to dobré, je-li to opak, je to špatné. Pokud jde jen s nimi za zábavou, třeba sportem a řádně dle dohody vaší se vrací, je to O.K. Přátelé jsou do života potřební. Ale měl by se vracet včas a rád!
Asi teď budeš muset hodně přemýšlet..... sama i s partnerem.
To posezení si a rozebrání toho jak on i ty si představujete další život je naprosto nezbytné a co a jak se bude dít dál, tak to záleží jen na vás.... A rozvažte to dřív než příjdou děti, protože ony si zaslouží být milovány a chtěny, řekla bych touženy ...
Není to žádné ucelené povídání, je to jen pár mých postřehů....
Hodně štěstí! Leda
Jak píšeš o popovídání, tak mi přešel mráz po zádech ........ některé ženy si totiž manžela pletou s kamarádkou a ta verbální lavina je schopna i tolerantního chlapa někdy udolat. Na druhé straně ale existuje ve vztahu cosi, čemu se říká komunikační bariéra. Za dlouhá léta svého života jsem se kdysi rozešel s jednou dívkou, která mne najednou přestala tak říkaje "pouštět do svého světa". Na každý můj zájem o ni a o její vnitřní svět reagovala vyhýbavě, nebo mlčením. Jak to dopadlo je snad jasné. Takže i chlap potřebuje verbální kontakt, žena musí poznat meze, kdy už je toho přes míru. No nic ..... trochu jsem se rozkecal :-))))))))