Ontola > diskuze
| Nahlásit

Zvuk, frekvencia, vysoký, nízky, hlboký....Ďakujem :)

Dobrý deň, vedel by mi niekto, prosím, vysvetliť frekvenciu vo zvuku. Hlavne ako ovplyvňuje frekvencia vlastnosti zvuku a prečo napríklad frekvencia určuje, či je zvuk hlboký alebo vysoký, prečo to neovplyvňuje amplituda? A amplituda potom ovplyvňuje čo?
Témata: Nezařazené

5 reakcí

| Nahlásit
Najdi si obrázek (nebo si představ/nakresli) sinusovku na časové ose. Její amplitudu (výšku) považuj jako "velikost napětí", tzn. čím vyšší, tím "hlasitější".
No a sinusovku můžeš mít "roztáhlou" (na X ose se protíná ve větší vzdálenosti), nebo "hustou" (protíná osu X v krátké vzdálenosti).
A teď si vezmi buben (hrnec a vařečku) a když do něj budeš bouchat "pomalu" (nízká frekvence), tak jako "roztáhlá sinusovka", tak to je "nízká frekvence".
Čím rychleji budeš bouchat, tím bude frekvence vyšší - např. "rapkáč na bicykel" - rychlá jízda, rychle "rapká" a kdyby byl namontovaný na elektromotor, tak by až "pískal" (vysoká frekvence).

V elektrotechnice se to dá krásně ukázat pomocí generátoru zvuku, reproduktoru (aby bylo slyšet) a osciloskopu (aby bylo vidět sinusovky), jistě se dají dohledat i videa s takovou přednáškou - toto 1x vidět a člověk si zapamatuje. Tolik alespoň rychlá "písemná nápověda", jistě se dá mnohé najít i v učebnici - co je zvuk, vliv prostředí (vzduch, voda, vakuum) atd.
| Nahlásit
Amplituda je hlasitost.

nízká frekvence = hluboký tón
vysoká frekvence = vysoký tón

Nenapadá mě jak to "nízká frekvence = hluboký tón" vysvětlit.
| Nahlásit
Ďakujem pekne všetkým
| Nahlásit
Že frekvence představuje výšku tónu a amplituda hlasitost je jasné. Rozsah slyšitelných frekvencí je asi 20Hz-20kHz, u hlasitosti od 0dB až do prahu bolestivosti nebo poškození sluchu někde kolem 150dB. V praktickém životě ale nejsou tyto hranice ostré, závisí na každém jedinci a jeho věku.
Málokdy je ovšem zvuková vlna sinusová, obvykle je její průběh všelijaký. Pokud mluvíme o tónech (=periodický signál), má to zajímavé důsledky. Tu nesinusovost lze také brát jako součet mnoha sinusových (harmonických) signálů o kmitočtech f, 2f, 3f, 4f, 5f atd. Těm násobkům základní frekvence pak říkáme vyšší harmonické, nebo někdy alikvótní tóny. Pokud zahrajeme na klavíru nejhlubší subkontra C (16Hz), tak už základní tón prakticky neslyšíme a vnímáme především vyšší harmonické (32Hz, 48Hz, 64Hz...). Právě ty vyšší harmonické určují barvu zvuku.
U nejvyšších tónů se zase v hudbě obvykle pracuje někde do pětičárkované oktávy (cca do 10kHz), výše by už i ti velmi dobře slyšící vnímali jen základní tón a nedokázali by barvu zvuku rozlišovat - nemohli by rozlišit tón píšťaly, houslí nebo zpěvu. Pouze podle nástupu tónu a jeho doznívání.
Nic z toho ale není velká tragédie - například málokterá reprobedna zahraje tóny pod 50Hz, pro srovnání ve vysílání AM už téměř nebyly obsaženy signály nad 5kHz. Na FM se omezují do 15kHz, protože na 19kHz se už vysílá signál pro synchronizaci stereo dekodérů.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek