Ontola > diskuze
| Nahlásit

proč je modrá obloha

Témata: Nezařazené

7 reakcí

| Nahlásit
Odpověď je např. tady: http://www.astronomie.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=584
Zhruba to je tak, že vzduch tvoří shluky molekul, které mají velikost srovnatelnou s vlnovou délkou světla a nejvíce rozptylují krátké vlnové délky - modrou, fialovou. Fialová ale není ve slunečním světle moc obsažená, takže je nebe modré.
| Nahlásit
to neni mozny..
| Nahlásit
jde to rict jeste nejak jednoduseji ? Pro ANTIFYZIKY :-) ?
| Nahlásit
Jednodušeji? Duhu znáš, ne? Ta se tvoří rozkladem světla na kapičkách vody deště, nebo páry. A na duze se objevují všechny barvy spektrálního rozkladu světla. Tedy fialová, červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, tyrkysová, modrá a zase fialová. Voda to prostě umí, no a vzduch, vzhledem k tomu že jeho částečky neumí to co voda zvládne propouštět pouze tu modrou (to jsou ty vlnové délky, o kterých píše v roce 2006 anonym 2155). Je to už jasnější?
| Nahlásit
takze obloha funguje jako modry filtr - proc teda na zemi vidim vsechny barvy a ne jen odstiny modre?
| Nahlásit
Když substance POHLCUJE určité vlnové délky světla, pak se jedná o FILTR.
Pokud některé vlnové délky ROZPTYLUJE, pak je propouští, zbarví tu jistou substanci a nechá je dále působit.
| Nahlásit
Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli.
Za slunečného počasí je díky Rayleighova rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Rayleighův rozptyl je rozptyl světla na molekulách plynu případně na jiných částicích daleko menších než vlnová délka.
R.vyšel z předpokladu, že světlo rozptylují přímo molekuly vzduchu a vypočítal, že intenzita rozptýleného světla silně závisí na jeho vlnové délce (je nepřímo úměrná její čtvrté mocnině). To by znamenalo, že modré světlo s nejkratší vlnovou délkou se rozptyluje nejvíc a vysvětlovalo by to modrou barvu oblohy. Rayleighův výpočet se ukázal správným až na to, že rozptylujícími centry nejsou samy molekuly vzduchu, ale tzv. fluktuace jeho hustoty. Zjistili to začátkem 20. století Albert Einstein, Marian Smoluchowski a Leonid I. Mandelštam. Při mikroskopickém pohledu zjistíme, že ve vzduchu dochází k náhodným pohybům, zhušťování a zřeďování, a tyto nepatrné, chaoticky vznikající a přemisťující se změny hustoty jsou centry, na nichž i průzračný vzduch rozptyluje sluneční světlo.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obloha
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek