| Nahlásit

Jak změnit myšlení muže?

Mám takový trochu zvláštní dotaz a potřebovala bych radu. Jsem 3 roky vdaná, máme půlroční dítě. Manželovi je 30 a mě 24. Manžel chodí řádně do práce, pracuje doma na chalupě i v zahradě, sportuje a chodí za kamarády a na pivo. Oč více se věnuje všem těm vyjmenovaným činnostem o to méně času se věnuje našemu děťátku a mne to dost mrzí. Klidně by mohl pracovat doma míň, stejně na chalupě je ta práce pořád dokola a to, co dělá není nejakutnější, nevadí mi sport, ale kamarády a návštěvy restaurací by mohl podle mne omezit. Možná, že si někdo z vás řekne, co vlastně chci. Já nechci manžela, co se drží jen mé sukně, chci mu dopřát radost ze sportování, které je opravdu pro něj důležité a má jej moc rád. Ale moc bych chtěla, aby třeba aspoň půl hodinky denně trávil se mnou a dítětem. Vždycky když odchází sportovat říká, že se hned vrátí, pak po zápase či tréninku zavolá, že si zajdou na jedno a pak už neví, kdy se má vrátit. Do hospody bych pro něj nešla, to se mi zdá pro chlapa ponižující. Už jsem vyzkoušela skoro všechno možné, ale nejde to. Takže se mi zdá , že zbývají dvě možnosti.

Manželovi kamarády zakázat ve smyslu, že po sportu ihned domů, ale tohle se mi moc nelíbí, aby mi nakonec nezačal lhát.

Říci mu, že je mi to v podstatě jedno, ať si dělá co chce, že si s dítětem pohrajema a užijeme si jedna druhé i bez něj. Ani tohle se mi moc nelíbí, aby si nemyslel, že mi na něm nezáleží, protože opak je pravdou.

Ale jak to jinak udělat, aby ti kamarádi nebyli pro něj důležitější než já a naše děťátko.
Když mu něco řeknu zlobí se, co bych chtěla. Jak mu vysvětlit, že jen to, že mne mrzí, že jak potká kamarády, veškeré sliby a předsevzetí jsou pryč.
Nemyslím, že mne a dítě nemá rád, to ne, jen kdyby s námi trávil trošku více času.
Prosím zde přítomné, uměli byste mi někdo poradit, jak to udělat, aby si uvědomil, že to hezké, kdy je dítě malé a potřebuje rodiče je jen otázka času a jednou jej to bude mrzet, že se mu málo věnoval a bude jistě tvrdit, že to bylo jen prot, že měl tolik práce, ale ono to tak doslova není. Stačilo by po vypití toho piva nebo dvou či tří říct hoši jdu domů, čekají na mne.
On mi taky říká, abych šla s ním, ale s tak malým dítětem mi nepříjde zrovna vhodné jít do tak hlučného a prašného prostředí sportovní haly na košíkovou.
Témata: Nezařazené

11 reakcí

| Nahlásit
Asi bych to neřešil. V manželském vztahu by se nemělo soupeřit s okolím (at už je to tchýně, práce nebo kamarádi), to se zpravidla vymstí. Moje máma vždycky říkávala, že ženská má k disposici velmi účinný nástroj, vytvořit lákavý domov. Já vím, je to trochu "knížecí rada", ale asi to jinak nejde.
| Nahlásit
Já bych s ním na ten basketbal někdy šla, aspoň na chvilku. Zájem o jeho záležitosti ho určitě potěší. Ulice je taky prašná a hlučná.
| Nahlásit
A kam Kristo chodíš ty když manžel hlídá vaše dítě?
Samozřejmě je to blbá otázka, ale ty by jsi si měla uvědomit, že ty nejsi odkázána hlídat VAŠE dítě. Asi by jsi měla jít někdy mezi lidi, tím nemyslím jen s manželem.
Ona otázka typu: "Pepo, prosím tě, nepohlídal by jsi mi Radunku, šla bych s kamarádkou do kina?" je špatně položená.
Správně by mělo být: "Pepo, buď prosím s naší Radunkou dnes doma ty, půjdu do kina s kamarádkou."
Nemůžeš jít s manželem bez dítěte? Nemáte hlídání?
Víš, oni to mají také muži většinou jinak postavené, pro ně je dítě zajímavější až když začne komunikovat s okolím. Chodí s ním na výlety, blbnou, sportujou....
Takže moje rada je, počkej až bude vaše děťátko větší. Měla by jsi možná manžela více zapojit. Třeba začátek by měl být - nechat mu ji úmyslně častěji pochovat protože ty musíš urgentně něco rychle udělat atd. Možná že ty kamarády vnímáš víc když jsi doma s děťátkem.
Jak často chodí s kamarády na pivo?
| Nahlásit
Tak domácí prostředí vytvářím jak nejlíp umím. Starám se o děťátko, peru, vařím, ...takové ty domácí věci. Manžela mám moc ráda, když něco udělá chválí, chválím, chválím... dávám mu své city i najevo . On mě taky .
Basketbal by nevadil, ale ten hluk a křik, chlapi na sebe povolávají, když je zápas tak diváci křičí , bubnují.... malá je celá vyděšená.
S kamarády chodí minimálně 3x za týden. Po tréninku a po zápase. Když hrají jinde, je pryč prakticky celý den. Když hrají doma půl dne a pak ještě to pivko. To pivo je tedy když hrají doma i venku. Mě to pivo tolik nevadí, ale nemohu najít způsob, jak jej dostat od těch kamarádů domů. Protože to všechny sliby jak se hned vrátí padají. Čím to je, že chlapi, jak jsou spolu neumí dodržet slovo. Já si myslím, že takových jak je on co na ně manželka čeká je víc.
Když hlídá manžel, jsem s nimi, něco chystám, nebo jej přemluvím, abychom se šli chvilku projít. Využívám ty okamžiky k tomu, abychom byli spolu.
Hlídání mám, ale babička hlídá většinou pokud jsem doma sama s malou, jak příjde manžel odchází, chce aby jsme jako rodina byli spolu. Ona nebydlí s námi. I by pohlídala, ale když malou kojím, jsem ráda, že pohlídá když jedeme něco vyřídit a rychle se vrátit. Ono u kojení to moc nejde někam chodit.
Tak asi bych reagovala.
A nechat mu ji samotnému to by asi nešlo, jak začne plakat, tak mi ji hned nese, neví co s ní. To bych asi mu neudělala byl by z toho nešťastný.
| Nahlásit
A jak se jevil za svobodna,taky pořád kamarádi?
| Nahlásit
Tak to je každá rada drahá. Já myslím, že to přejde až s věkem. Zatím buď asi ráda za to, že pracuje, sportuje, má vás rád a čekej. Z toho, cos navrhla za řešení bych asi žádné nedělala, ono často platí: Neříkej nic a nebude nic./Mám to lety ověřeno! A to nejen při jednání s muži , ale i nadřízenými, sousedy...... pokud to tedy není věc zásadního řešení,pokud ano, to pak je jinak, ale pokud to není zas až tak akutní, je to vyzkoušené. A tolik to pak nebolí, ty reakce. Nejsou žádné a to je někdy moc dobře./ Myslím, že jak jsou chlapi s kamarády, neodtrhne je od sebe skoro nic, oni to musí probrat!!!! Ale možná, že ti tu poradí nějaký muž ještě další , protože to chlapské myšlení a ty jejich priority jsou jiné než u nás žen. My prostě jsme za to dítě zodpovědné nejvíc a ty to tak cítíš a čím je menší, tak tím víc.... Jsem zvědavá na další reakce. Jinak si myslím, že chyby neděláš, myslím závažné, aspoň podle mne. Držím pěsti, bude dobře, věř. Leda
| Nahlásit
skarlettko ono to za svobodna bylo takové jen beze mne a bez malé. Práce, sport, kamarádi. On právě jako by pokračoval v tom, co za svobodna ... a nemohl se přeorietovat, že už je ženatý a má dítě. Ale není žádný darebák, to ne. Jen chci ho vymanit trochu z té kamaráčovské náruče. A ten čas ušetřit pro nás.
| Nahlásit
Myslím si,že to bude tahleta komplikace. Že se nedokázal přeorientovat na to,že má rodinu. "Možná mu moc umetáš život".
Ale zdá se mi,že by se měl naučit s dítětem zacházet. Takové odnášení k mamince,když pláče, to by asi dělat neměl.Spíše by se měl snažit tě nahradit/samožřejmě,že když bude dítě stále řvát,at ti ho dá/ i v tom uklidnování. My jsme to s manželem měli rozdělené,každý se staral o jedno dítě. A syn to dělá taky tak. Starší obstará on,mladší snacha. Ale v tom se tvůj manžel musí pozvolna a nenápadně pocvičit, není možné mu to dítě hned vrazit,ale tak nějak polehoučku.To už záleží na tvé bystrosti. A třeba té péči příjde na chut a bude ho to bavit.Hlídání v pracovní době babička,jistě. Ale když jste doma sami,tak mu můžeš klidně jednu dávku mléka odstříkat, aby dítě nakrmil. A ty si někam na chvíli odejdi. Třeba jenom k babičce. I když nebudeš mít důvod, ale to mu neříkej. Prostě se s ním domluv, že i ty budeš třeba 1-2x týdně někam chodit a dítě bude hlídat on. Taky jsme to tak dělali. Bylo i zamrazené mléko pro případ nouze. Držím palce.Více než ty ho může k rodině přitáhnout právě to dítě.
| Nahlásit
P.S. my jsme se s manželem dělili i u dětských nevolností.Mně vadí zvracení,tak k nim chodil manžel. Jemu zase vadí hovinka,tak jsem k průjmům atd.chodila já.
| Nahlásit
Co třeba argument, že by se o ně měl umět postarat kdyby ti nebylo dobře a měla horečku. A probrat s ním vše.
Občas odejít nakoupit ať hlídá, tu chvíli brečení manžel vydrží. Ne že si zapomněla, ale máš třeba chuť na zmrzlinu atd....
Ale chce to čas, až bude děťátko trochu větší a nebudeš kojit, bude se i lépe hlídat.
On ví, že tě má jistou doma, od dítěte se nemůžeš hnout, že jsi na něm závislá, .... teda pánové :-(
Nemyslím ovšem všechny... :-)
Ale vymanit ho od kamarádů je tak těžké, nemožné...Představ si že by tobě bránil někdo jít se svými kamarádkami sportovat jak jste byli zvyklé. Ale ženy jsou odpovědnější....
Víš, jen tak "psaně" přemýšlím" a hrabu se v mých zkušenostech...
Můj manžel hraje bowling závodně a ještě trénuje děti a chodí s nimi na závody i svoje závody. Doma moc nebývá, ale my nemáme už děti doma. Na víkendy mám jak říkám "lidi" na výlety, jdu klidně bez něj. Ale je fakt, že nepije protože jezdí autem :-) Když jsi jdu v týdnu s kamarádkami "posedět" klidně pro mě přijede když chci. A vůbec mi to nevadí. Kdybych ho od těchto aktivit chtěla odtrhnout, to by nešlo :-)
Své "svobody" nezneužívám. Ale to je jiná kapitola.
Takže závěr je, počkej, chce to čas, teď je děťátko ještě malé.
| Nahlásit
Jestli mohu přispět svou trochou do mlýna,tak mohu potvrdit,že je to velice individuální a zároveň tolik podobné.Táta se stane "tátou" až když potomek řekne "táta".To většinou každýho chlapa tak nějak srovná a uvědomí si,že ten človíček ho potřebuje a uvědomuje si jeho existenci.Do té doby to vypadá,z pohledu chlapa,že nejdůležitější pro mimčo je jídlo,spánek a maminka.Jak uvedli předešlí ONTOLÁCI,chce to čas a někdy tu správnou ženskou diplomacii.Ale tu SPRÁVNOU.No a která to je,to musí vědět každá žena sama nejlépe.Imho.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek