Jak bojujete se smutkem?

10101006.08.2009 15:15 Nahlásit
Někdy mne popadne takový smutek, že je to až k nevydržení. Je mi smutno po dětech, co jezdí čím dál míň, po vnoučatech, co čím jsou starší, tím méně vás potřebují a po dalších věcech. Někdy ten smutek ani nemá valnou příčinu, ale je tady a co s ním.
Jak bojujete se smutkem. Jak snášíte třeba samotu. Jak se vyrovnáváte s pocitem, že líp už bylo.
Omlouvám se, pokud je to důvěrné.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Anonym14816606.08.2009 15:19 Nahlásit
Tak to je těžká věc samozřejmě. Ale dobré je najít si nějaký cíl a věnovat se jeho naplňování. Což se snadno řekne a hůř uskuteční, to je jasné. Někde jsem četl, že je dobré mít aspoň jasný plán na druhý den. Že nejhorší je jen takové přežívání. Možná to ale není rada pro vás.
skarlettka06.08.2009 15:42 Nahlásit
Možná váš problém vychází z toho,že jste celý svůj život zasvětil/a/ rodině, dětem a vnoučatům.A to není dobré. Lépe bude zaměřit se nyní spíše na sebe, najít si koníčky, zábavu a pokud jste extrovert, tak nějakou společnost. A ted na to máme haldu času, děti nás neotravují, abychom hlídali vnoučky, vnoučci nám už také nepobíhají po bytě a nedělají nepořádek. A když přijedou jednou za čas, můžeme se na ně více těšit a nachystat.
A není dobré říkat si,že líp už bvlo.Nikdy nevíme, co krásného nám ještě život přinese. Já si vždycky naplánuji, co budu příští den dělat/nemyslím úklid apod./ a už večer se na to těším a představuji si to. Mám spoustu času jen pro sebe a pro své záliby, pro svůj vlastní život. Jediné,co nemusím řešit, je samota,která mi nevadí.Důchod je nová výzva k plnému a zcela jinému životu, který už není na nikoho vázán. Je to super. Ale hlavně se odpoutat v myšlenkách od toho minulého života, který měl úplně jinou nápln a zvolit si život nový. Podle sebe.:)))))))
Gandalf06.08.2009 15:55 Nahlásit
Zaujal mě především řádek, že "líp už bylo". Ono je to svým způsobem pravda. Jsou tu nevratné neduhy, je tu snížená možnost původního uplatnění, je tu snížená ekonomická síla ...... jenže jsou tu také ještě nedotčené možnosti, nedotčené proto, že na ně nebyl čas. A ty se musí hledat, nacházet a využívat. Pro každého člověka leží někde jinde a proto je tohleto pátrání i jistým dobrodružstvím. A do něj přeju hodně štěstí.
Létavice06.08.2009 23:44 Nahlásit
Moje maminka se odstěhovala na důchod na chalupu,zemřel jí manžel,můj tatínek,a já měla strach,co s ní na samotě bude.Uběhlo pár let a já se nestačím divit.Upřímně se přiznám,že jsem se přistihla,že jí nepokrytě závidím.Našla si věkově kamarádky,stýkají se hodně často.věnuje se zahradě,má psího kamaráda,chodí na brigády.Jezdí po obchodech do blízkých městeček,zkrátka jak bych tak řekla,vymete co může.Časopisy má čas číst pouze v zimě,když nemá práci na zahradě.Chodí do lesa,tahá dřevo.Když jdeme spolu,tak já ji skoro nestačím.Takže mám v ní obrovský vzor,zajímat se co se děje okolo,najít si přátele,jedno kolik mají nohou,a žít naplno.Nenimrat se v minulosti,nelitovat jak bylo dřív krásně.Žít se musí naplno teď,v tuhle chvíli,vždyť za deset minut to může být všechno jinak.Jak píše skarlettka,naplánovat si nějaký program na další dny a těšit se na to.
A je jedno kolik je člověku let.když jsem byla relativně mladé kuře,tak jsem měla pocit,že jsem velmi opuštěná,nevěděla jsem co se sebou,s časem.pak jsem poznala několik přítelkyň a život mi ukázal o moc přívětivější tvář.Je to vše v nás samých,jak jsme se sebou spokojení a schopní odhodit případnou kouli,co nás táhne k zemi.
nějak jsem se nechala unést,ale snad jsem alespn trošku poradila.
Ina07.08.2009 07:46 Nahlásit
Tak tohle je nejhezčí příspěvek, co jsem poslední dobou tady četla. Létavice, opravdu pěkné.
dr. Cenýkmín07.08.2009 14:43 Nahlásit
Neznám váš zdravotní stav, ale pokud to jen trochu umožňuje, neseďte doma a nenechte se pomalu užírat depresivními myšlenkami. Mně nedávno zemřel otec. Byl po mozkové mrtvici a několik posledních let pouze ležel v posteli, neovládaje ani nohy ani stolici. Často mi říkal, že už ho takovýhle život nebaví. Pokud jste duševně i tělesně čiperná, važte si toho a využívejte těchto darů, dokud to jde. Co by někteří lidé dali za to být na tom jako vy. Tím ale rozhodně nechci zlehčovat vaše problémy, jen chci poukázat na to, že je škoda nechat si kazit život smutkem, jsou-li i lepší možnosti.
Přidat komentář do diskuze ▾