Pájka není konkrétní slitina, je to metalurgický nebo technologický pojem, který označuje slitinu, která má nižší teplotu tání než kovy, které pájíme. Takové slitiny nazýváme eutektické! Tazatel má asi na mysli pájku, kterou používají k letování klempíři. Zde se jedná o slitinu olova a cínu. Pb taje při 327 st.C, Sn taje při 232st.C, jejich slitina obsahující 62% Sn a 38% Pb taje již při 183 st.C.
Pájka slouží ke spojování kovů. Snadno tavitelné, nesvařitelné kovy spojují se pájkou měkkou, jež sestává nejčastěji ze 2 dílů cínu a 1 dílu olova. Spojení je sice pevné, ale nesnese silnějšího tepla, ježto se [Pájka] roztopí a tím spojení přestává. Při kovech těžko tavitelných lze užiti pájky měkké jen výjimečně, a to nejsou-li tyto vydány horku a nevyžaduje-li se u nich veliké pevnosti. V obyčejných případech kovy a slitiny nesnadno tavitelné spojují se pájkou tvrdou za přísady boraxu. [Pájka] tvrdá skládá se buď z mědi nebo ze slitiny mědi, zinku, cínu, někdy i stříbra. Nejobyčejnější [Pájka] tvrdá jest: 48 dílů mědi, 49 d. zinku, 3 d. cínu. Čím větší pevnosti se vyžaduje, tím nesnadněji tavitelná má býti užitá [Pájka] Dle povahy kovu nebo slitiny užívá se tu pájky různé. Tak pro železo a ocel béře se měď nebo mosaz, pro měď, bronz, mosaz a pod. mosaz s větší nebo menší přísadou cínu a zinku, aby se nabylo pájky přiměřené tavitelnosti. Pro nikl, argentan, čínské stříbro a j. béře se za pájku argentan s měnivou přísadou zinku, která jej činí snáze tavitelným. Zlatníci užívají na zlato pájky ze zlata, stříbra, mosaze a zinku, na stříbro pak pájky ze stříbra, mosaze, zinku a i mědi; poměr součástek není tu vždy stejný, dle toho, zda se má nabýti pajky měkčí či tvrdší.
