Doporučil Bernstein iránské císařovně Zdeňka Lišku?

Anonym Lopumor20.09.2021 19:03 Nahlásit
Je pravda, že když iránská císařovna žádala Leonarda Bernsteina o hudbu k 3000. výročí založení Persepole, Bernstein za sebe doporučil skladatele filmové hudby Zdeňka Lišku?

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Anonym Cymyham20.09.2021 21:01 Nahlásit
Nebuďte ješitný, máte odpověď i s návodem "jak na to".
Nebylo to myšleno ve zlém (neznám vás, jsme lidé různí, možná jste hledal), dotaz mě zaujal a tak jsem logicky každého skladatele hledal samostatně kvůli datumu narození a úmrtí - jestli v tom není chyták.
Pěkný večer a klid na duši ;)
Anonym Xuxygis20.09.2021 21:53 Nahlásit
Já bych spíš věřil té verzi s EXPO67. Byla to tenkrát nejúspěšnější světová výstava v historii a československá expozice okouzlila kde koho. Myslím, že EXPO bylo nejúspěšnější i díky ČSSR. Ostatně naše země oslnila už na EXPO58 v Bruselu - padesátá léta nebyla jen "temná", jak se dnes s oblibou tvrdí. A šedesátá už vůbec ne.

K našemu slavnému pavilonu se váže úsměvná historka - Kanaďané jej po skončení výstavy velmi chtěli získat, ale naše vláda odmítla. Zakrátko došlo k vážné nehodě našeho letounu na letišti v kanadském Ganderu (členem vyšetřovací komise byl legendární "anglický letec" F. Fajtl) a jako výraz vděku za pomoc při záchranných pracích jsme jim pavilon věnovali.

To jen na dokreslení doby, kdy se úplně klidně mohlo stát, že Réza Pahlaví se ženou požádali Lišku o spolupráci na jubilejních výstavách.
Anonym Xuxygis20.09.2021 22:18 Nahlásit
Možná jsem spíš měl napsat, že pokud chtěli šáh se ženou zaměstnat ty nejlepší lidi z nejlepších, byli autoři čs. expozice naprosto logickou volbou v kontextu oné doby. Bez přehánění - mnohahodinové fronty u našeho pavilonu v Montrealu byly každodenní realitou.
Anonym Ruwizah21.09.2021 09:28 Nahlásit
první odkaz žádnou odpověď nedává,jen opakuje otázku,takže to mentorské buzerování neni úplně namístě
Anonym Jaqycal21.09.2021 12:57 Nahlásit
Když se díváte třeba na Markétu Lazarovou, na film odvážně prošlapávající cestu k ještě hlubšímu uměleckému prožitku, tak té Liškově hudbě nikam neutečete. Stejně jako třeba kameře, kdy máte pocit, že byste si chtěli každý druhý záběr zarámovat a pověsit na stěnu. Nic takového už dnes nevzniká, to hledání nového a lepšího dávno ustoupilo omílání osvědčených klišé, komercionalizaci. Ano, byla to jiná doba.
Anonym Jaqycal21.09.2021 13:13 Nahlásit
"Montrealské Expo vyneslo tvůrčímu týmu, vedenému Jaroslavem Fričem, významný kontrakt –zakázku na expozici v pavilonu Britské Kolumbie pro Expo v japonské Okinawě. Neplánovanou zastávku v Teheránu při letu na jednání o japonské zakázce využili organizátoři k setkání s císařovnou Farah a k nabídce audiovizuálních projektů do šáhových služeb. Jaroslav Frič, hlavní organizační a do velké míry i ideovým motor české práce pro Teherán, zde poprvé zazářil v roli charismatického diplomata s vizí skvělých novátorských projektů. Při následné návštěvě tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody v Íránu v listopadu 1969 mu íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví sdělil své nadšení československým pavilonem v Montrealu a přání angažovat zúčastněné umělce k výstavě k chystaným oslavám perské monarchie. Tím začala více než osmiletá spolupráce českých umělců s íránským dvorem."
Více v původním článku Daniely Kramerové:
https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:bZX5UW2roLoJ:https://www.umeni-art.cz/admin/fileGet.aspx%3Fv%3Dissue-issue-2131-category-2132-paragraph-2135-pdf%26l%3Dcz+&cd=25&hl=cs&ct=clnk&gl=cz
Anonym Jaqycal21.09.2021 15:49 Nahlásit
Díky... ocenění by si ale zasloužil především Jaroslav Frič, který dnes nemá svou stránku na české ani anglické Wikipedii.
Přidat komentář do diskuze ▾