Proč se za socialismu točily lepší filmy než dnes?
Proč už se dnes netočí kvalitní filmy jako byly Vesničko má středisková, Marečku, podejte mi pero a další? A jak to, že už dnes nemáme herce formátu jako byli Menšík, Sovák, Kopecký, Filipovský, Hrušinský, Brodský a mnoho dalších?
Odpovědi
Diskuze
Zdravím Gandalfa!
kladu šetrný dotaz na zdravíčko?
Dále je dobré uvážit, že pokud se člověk nestane věčným puberťákem, tak s věkem přichází něco jako moudrost. Také se většina moudrých lidí shodne na základních principech a nevím, jestli je vhodné proti těmto principům stavět na rovinu názor povrchního blba. Prostě tím chci říci, že i když je věcí každého člověka, co se mu líbí, přesto pořád jakási měřítka, byť ne úplně exaktní, existují.
Konkrétně kinematografie udělala velký posun od filmů, které se snažily prezentovat nějaké životní hodnoty k filmům, kde dominuje prázdná akce, násilí, sex, barvy a rychlé střihy. Mnoha kutivovaným lidem takové filmy připadají bezobsažné a nudné. I pro mě je mnohem zajímavější vnitřní svět člověka.
V mládí má člověk instinktivní potřebu mnoho vidět a zažít, aby pak v druhé půli života mohl z těchto zážitků složit svou mozaiku života, podepřít svůj hodnotový žebříček, vytěžit kritéria pro pravdu a poctivost. Akční filmy sice zobrazují záplavu děje, ale naprosto prázdného, bezobsažného, nebo dokonce zvrhle asociálního (například násilí z ženských rukou). Je to náhražka, která sice nasytí vrozenou potřebu mozku poznávat, ale mozek je ošizen a místo obohacování ohlupován.
Někdo znalý napsal, že dnes herci mívají různá angažmá - tam trochu, jinde trochu. Takže netvoří soubory - ve srovnání s dřívějškem to má nevýhody. Jen občas se vyskytne termín, kdy lze některá představení odehrát, taková přelétavost má být nevýhodou dnešního divadla.
Problém je podle mě spíš v tom, že v šoubiznysu dělají lidé, no řekněme s hodně nadstandardními příjmy. Jsou už zvyklí na svou životní úroveň, na zajištění rodiny, a také si jsou hodně dobře vědomi, že stačí málo, a nahradí je někdo jiný. Nic člověka nezbavuje svobody tolik, jako majetek, zejména, pokud to představuje příslušnost k elitě. Tito lidé nikdy nepůjdou proti proudu, nikdy nebudou hledat pravdu, vždy budou jen opakovat, co se žádá. A nikdo jim nemusí vysvětlovat, co to je.
Vzpomeňme třeba Jiřího Menzela a jeho mnohaletou "pauzu", nebo dokonce útok na Karla Gotta, který odmítl vrátit Zasloužilého umělce. Nemusím asi psát, že oba patří ve svém oboru k absolutní špičce.
Někdy to umělcům chvilku trvá, než naleznou společnou řeč s těmi, kdo jim otevírá kariéru. Typický příklad je Miloš Forman, který v USA rychle pochopil, že Taking off není to, co chce Amerika vidět. Měl štěstí, dostal druhou šanci. Můžeme jen hádat, jestli by ji dostal, i kdyby nebyl příslušník "národa vyvoleného".
Nepamatuji dobu, kdy by byl nedostatek dobrých herců :-).
Nepamatuji dobu, kdy by byl nedostatek dobrých herců :-).