Aktivitní koeficient vyjadřuje důsledky vzájemného ovlivňování iontů v roztoku, v důsledku kterého se výsledky fyzikálního určení koncentrace iontů (kryoskopie, ebulioskopie, osmotický tlak, vodivost roztoku a další) liší od jejich analyticky zjištěné koncentrace. Aktivitním koeficientem násobíme analyticky zjištěnou koncentraci. Takto získaná veličina se nazývá aktivita. Aktivitní koeficient závisí na náboji a koncentraci iontu a celkové koncentraci všech iontů a jejich náboji v roztoku - iontové síle roztoku. Při koncentraci iontu menší než asi 0,001mol/dm3 je aktivitní koeficient dostatečně blízký 1, takže je možné jej zanedbat. S rostoucí koncentrací klesá. V literatuře je řada vztahů pro jeho výpočet, každý ale vyhovuje jen pro relativně úzkou oblast koncentrace a iontové síly roztoku. Aktivitní koeficienty pro koncentrace okolo 1M byly stanoveny měřením a jsou v některých tabulkách.
