Co znamená slovo pokora
Odpovědi
Diskuze
* kořit se - obdivovat, uctívat
https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=ko%C5%99it
* pokořit se
SSČ
pokořit dok.
1. snížit něčí důstojnost, ponížit: cítil se pokořen před dětmi; pokořit něčí pýchu
2. (voj. mocí) podmanit 1, ovládnout 1: pokořit nepřítele, cizí země;
pokořit se dok.
1. potlačit svou důstojnost, ponížit se: pokořil se před ženou
2. podřídit se, podrobit se 1: pokořit se vítězi, před panovníkem;
pokořovat ned.;
pokořovat se ned.
https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=poko%C5%99it
Opakem pokory je pýcha, egoismus, prosazování sebe. Pokorou není přijmout realitu se skřípěním zubů, pokorou je svěsit hlavu a nereptat.
Pokora není morálně ani špatná, ani dobrá, vždy je třeba nacházet vyvážený postoj. Naučit se přijímat autoritu bez ponižování sebe. Nadměrná pokora byla problémem za feudalismu a raného kapitalismu, dnes je celospolečenským problémem spíš přebujelé sebevědomí, individualismus a prosazování se, bez ohledu na absenci zkušeností, znalostí, rozumu nebo moudrosti.
Možná je trochu překvapující, že stejné označení užívá náš jazyk pro poníženost, ztrátu důstojnosti a zároveň pro jednu z nejvyšších lidských ctností.
Když si vzpomenu třeba na své učitele, tak vždy ti úplně nejchytřejší byli zároveň ti nejskromnější, nejochotnější, sloužili svému poslání, vždy rádi pomohli, měli pochopení pro naši nezralost. Ačkoli třeba byli absolutními špičkami v oboru, dobře věděli, jak omezené hranice jejich vědomí jsou. Taková skromnost či pokora vzbuzuje naši nejhlubší úctu a děkujeme osudu, že jsme se od nich mohli něčemu málo přiučit. Myslím, že podobným typem měl být třeba televizní primář Sova.
Tolstého navštívil několikrát i TGM, ale tak nějak se nedokázal s jeho pokorným postojem ztotožnit a viděl v něm jen něco jako pózu, aspoň tak soudím z jeho popisu setkání, tuším v Hovorech s TGM. O TGM bychom asi neřekli, že byl pokorný, peníze, posty a veřejné uctívání si myslím uměl užít. Naopak třeba Mahátmu Gándhího příklad LNT určitě hluboce ovlivnil. Zajímavé je také, že ačkoliv byl LNT hluboce věřící člověk (opět na rozdíl od TGM), tak ortodoxní církev s ním vedla spíš spory. Jeho postoje k Bohu byly možná pro ni příliš nezávislé. Podobně ve vlastní rodině nebyl LNT prorokem, tak nějak mu nemohli odpustit odříkání se luxusu. Pouze jeho nejstarší dcera pokračovala v jeho odkazu.
Navzdory tomu, že ne všichni Tolstého životní hodnoty uznávají, pro mnoho čtenářů zůstávají knihy jako Vojna a mír, nebo Anna Kareninová něčím jako měřítkem lidské zralosti. Pokud je neosloví, je dobré je odložit a zkusit se k nim vrátit třeba za 10 let.