Čo si obliecť na slávnostné podujatie?
Zdravím, mal by som otázku. Pozajtra idem na jedno slávnostné podujatie k 30. výročiu Novembra 89, a stále rozmýšľam, čo si mám obliecť. Má to byť aj s kultúrnym programom, zúčastní sa aj vedenie nášho mesta, tak si nie som istý, či si nemám dať oblek. Na druhej strane, na to podujatie je voľný vstup, pozvánku som nedostal. Som však v meste dosť významná osoba, nebolo by dobré, keby som sa na tom podujatí neukázal. Chcem sa však nejako vhodne obliecť, bude zvláštne, keď tam všetci budú nejako neformálne a ja budem mať oblek...Čo myslíte, mám si dať oblek alebo niečo menej formálne? Ďakujem za reakcie.
Odpovědi
Diskuze
Samozřejmě záleží na vašem pstavení, jak chodíte běžně oblečený a v čem se dobře cítíte. Jak uvádíte, že se poznáte s mnohými z vedení, tak se některých zeptejte, jak to oni budou řešit.
A jestli je víc důvodů k oslavám nebo desiluzím, to ať si odpoví každý sám za sebe.
Anonym Kylabuq - bude to vnútri v budove, banket to nebude určite. Minule som sa o tom rozprával s primátorom, hovoril mi, že tam budú hlavne príhovory ľudí z vedenia mesta a nejakých ľudí z vtedajšieho protikomunistického odboja, ktorý tu vtedy bol. Plus nejaký kultúrny program k tomu. Aj som uvažoval nad tým, že sa niekoho opýtam, čo si oblečie, ale ono je to tak, že pred tými ľuďmi nemôžem ukázať nejakú medzierku v spoločenskej etikete, inak strácam vplyv a kazí sa o mne mienka. Keď sa u nás v meste povie Nežná revolúcia, tak veľa ľudí pomyslí práve na moje meno, lebo tu organizujem veľa podujatí k tomu výročiu. S tým, samozrejme, súvisí aj to, že určití ľudia ma tu v meste majú dosť v zuboch a viem si predstaviť, aká špinavá ohováračská kampaň by sa proti mne zdvihla, keby vyšlo najavo, že niekoho z vedenia mesta som sa vyzvedal, v čom mám prísť oblečený. A, samozrejme, poznám aj niektorých ľudí z vedenia a z iných významných kruhov (sivé eminencie), ktorým bezvýhradne dôverujem, lenže to sú všetko ženy, a tí predsa len prídu v nejakom inom oblečení ako muži.
Asi zvolím nejakú zlatú strednú cestu, oblek si nedám určite, ale v nejakom tričku tam tiež neprídem. Vyberiem si nejakú decentnú košeľu, prípadne sveter, atď.
Etiketa určuje pravidla, není ostudou se zeptat/učit a dokonce si nechat poradit od ženy. Mě osobně je smutno (silnější výraz raději nepoužiji), jak si lidé hrají na demokraty, přetvařují se, lžou a samy se do toho zamotávají. Proto není divu, že my starší hodnotíme 30 let od události jinak, než "mladé pušky" s výplachem mozku - zejména MILUJI omladinu, která si sebevědomě dovolí HODNOTIT (porovnávat) současný a minulý režim, přičemž se narodili až po roce 1989, nebo většina těch "frikulínů" měla cca 6-10 let.
Osobně bych v takové společnosti být nechtěl (každý by měl najít hranice) a tak jedinná rada v kontextu dnešní doby: kontaktovat stylistu, pořadně se nechat "nastajlovat", aby všichni viděli a hlavně aby odpůrci nenašli náznak nedokonalosti = jen drahé značkové věci, ušité na míru.
---- za okraj:
Desítky let se nemohu zbavit myšlenek na naše předky (ať nechodim daleko, stači z 2. světové), kteří položili životy obětováním se pro druhé (většinu a ideály republiky), co by asi dnes řekli. A budu nekorektní, mnozí ještě žijící by znovu nebojovali - bylo zachyceno i v dokumentech, v rychlosti vzpomínám na jeden z Karpat (Slovensko), kde zachraňovali posádku sestřeleného USA bombardéru. Tito lidé mohou něco hodnotit a pro mě jsou vzorem člověčiny.
K "hadrové revoluci": až po 30 letech nám po kapkách ukazují nepublikované záběry, ale pravdu stále zamlčují, ta se (podle opakující historie) postupně zveřejňuje po 70 letech (příklady přeskočim), ale logicky: až po vymření účastníků/pemětníků. Co jsem viděl a zažil mi nikdo (Bohužel) nevezme a proto když bilancuji, tak se s prominutím dostávám k jiným závěrům než oficiálním. A komunista jsem nebyl (ani kandidát).
------------
Závěr: některé "představitele" bych už rád viděl v TEPLÁCÍCH v patřičném ústavu. Nežene mě touha po pomstě, ale smysl pro spravedlnost (měřit rovným metrem) a hlavně ta hrůza nad morálním rozpadem společnosti, kdy se z člověka (bytosti) stává jen "ekonomické číslo" a... (konec, bylo by toho moc).
Omlouvám se za svůj výlev - nebylo to nic osobního k původnímu dotazu. Vůbec vás neznám a nemohu hodnotit, jen jsem si o to více uvědomil tu ozdělenou společnost (SR, ČR,...) a jsem rád, že se mohu svobodně rozhodnout: raději se projít do lesa, než se přetvařovat ve společnosti.
Pořád přitom mluvím o lidech, kteří se snaží hledat pravdu, objektivitu, ne o těch, kteří se hlásí k nějakému stádu a opakují jen povinné bojové pokřiky. Není to opravdu snadné, a tvrdit, že to nakonec historie spravedlivě "rozsoudí" je jen lhaní si do kapsy.
To, že dnes člověk v médiích slyší o předlistopadových dobách jen výběr toho nejhoršího, často i obyčejné lži, je smutné. Stejnou selekci bychom mohli udělat na současnost, nebo třeba na Masarykovu dobu. Není problém z jakékoli mozaiky vybrat jen temné (světlé) kamínky a sypat je okázale před nekritické lidi. Jenže to je v nejlepším případě částečná pravda, o které se nikoliv neprávem říká, že je horší, než celá lež.
I VH je postava, jejíž mozaika není jednobarevná. Ať si ji hodnotí každý za sebe, jak umí nejlépe, ale nenutí svůj pohled jiným.
Psát ale o vlastním táboru jako o čestných a seriózních a opačném jako těch, co chodí a kopou kolem sebe.... no nevím. Přitom se bát, že se na nesprávných místech doví o vaší angažovanosti - to mi smysl také moc nedává.
Každý má určitě plné právo na svůj názor a nemusíme se kvůli tomu značkovat. Najděte si svou cestu a nemusíte řešit otázku znepřátelených táborů.
A doplním výroke expresidenta Kisky: "Musíme prevziať moc."
=> to je opravdu můj poslední příspěvek "mimo dotaz", sdílím dnešní státní smutek se Slovenskem a všem lidem přeji pokoj v duši, vzájemné porozumění, toleranci a často chybějíci pokoru.
Co třeba připomenout výročí formou, která ocení kladné aspekty, respektované i druhou stranou a zároveň pojmenuje i neúspěchy. Nalezne jazyk, který proti nikomu neútočí a nikoho nedémonizuje a nenálepkuje. Pokud bychom v listopadu 1989 věděli, jak nechutné tahanice o moc tu časem nastanou, schovali bychom si klíče do kapes a smutně vyklidili náměstí...
Dnes se snaží kde kdo, i u nás, využít Listopad k rozpoutání ještě větších antagonismů mezi lidmi. To je ta nejabsurdnější připomínka revoluce, která měla na štítu pravdu a lásku.