Žárlím a nevím proč
Ahoj všem,
často tady čtu jak někdo mám problém se svým partnerem kvůli žárlivosti. Já narovinu přiznám, že jsem to já, kdo tak trochu žárlí. Dělá mi starost, že vím, že mě můj partner má rád, žijeme spolu, plánujeme budoucnost (avšak kdo jí v téhle době neplánuje, že?) ale neustále čekám až se něco pokazí (jako vždy v mých vztazích). Jsem to já, kdo řeší pořád kdo mu v noci píše, proč chodí se svou bejvalkou na kávičky, proč neustále obhajuje svou kamarádku, která kdyby on lusknul, hned mu skončí do postele (ale to asi vidím zase jen já)..nejspíš mi tu napíšete, že jsem magor, a že bych se měla jít léčit, ale já vím, že mě má rád, ale dá se vůbec někomu ve vztahu v téhle době věřit??
často tady čtu jak někdo mám problém se svým partnerem kvůli žárlivosti. Já narovinu přiznám, že jsem to já, kdo tak trochu žárlí. Dělá mi starost, že vím, že mě můj partner má rád, žijeme spolu, plánujeme budoucnost (avšak kdo jí v téhle době neplánuje, že?) ale neustále čekám až se něco pokazí (jako vždy v mých vztazích). Jsem to já, kdo řeší pořád kdo mu v noci píše, proč chodí se svou bejvalkou na kávičky, proč neustále obhajuje svou kamarádku, která kdyby on lusknul, hned mu skončí do postele (ale to asi vidím zase jen já)..nejspíš mi tu napíšete, že jsem magor, a že bych se měla jít léčit, ale já vím, že mě má rád, ale dá se vůbec někomu ve vztahu v téhle době věřit??