Paul Verlaine
1.Vybere podle svého vkusu nejzajímavější slovní spojení.
2.Pokuste se shrnout, co má podle autora společného žena a kočka. Souhlasíte s ním?
PŘELOŽIL JAN VLADISLAV
S kočkou si krátí chvíle
a je tu těžko říci,
jak svítí ruce bílé
s tlapkou pohrávající.
Ohava! Provinile
ukryje v rukavici
své nehty roztomilé,
ostré a drásající.
I druhá lstivé drápky schová
si v měkké tlapky,
to se čertu daří!
V budoáru, kde je šero
smích její chvěl se, září
jak fosfor bodů čtvero.
PŘELOŽIL GUSTAV FRANCL
S kočkou svou žena pohrává si
a pohled kouzelný to je,
jak obě pohotově tasí
ručku i dráp v tmě pokoje.
Bídnice lstivá, myslí si,
že v rukavičce ukryje
acháty nehtů, z jejichž krásy
tryská jen marná naděje.
Však ani druhá nezadá si
a ostrým drápkem rány vrací,
ďáblík je totiž v každé z nich...
A v budoáru, kde se sváří
ticho a šťastný ženský smích,
čtveřice jasných bodů září.
2.Pokuste se shrnout, co má podle autora společného žena a kočka. Souhlasíte s ním?
PŘELOŽIL JAN VLADISLAV
S kočkou si krátí chvíle
a je tu těžko říci,
jak svítí ruce bílé
s tlapkou pohrávající.
Ohava! Provinile
ukryje v rukavici
své nehty roztomilé,
ostré a drásající.
I druhá lstivé drápky schová
si v měkké tlapky,
to se čertu daří!
V budoáru, kde je šero
smích její chvěl se, září
jak fosfor bodů čtvero.
PŘELOŽIL GUSTAV FRANCL
S kočkou svou žena pohrává si
a pohled kouzelný to je,
jak obě pohotově tasí
ručku i dráp v tmě pokoje.
Bídnice lstivá, myslí si,
že v rukavičce ukryje
acháty nehtů, z jejichž krásy
tryská jen marná naděje.
Však ani druhá nezadá si
a ostrým drápkem rány vrací,
ďáblík je totiž v každé z nich...
A v budoáru, kde se sváří
ticho a šťastný ženský smích,
čtveřice jasných bodů září.
Odpovědi
Diskuze
Se svou si kočkou pohrává;
a je to divukrásné, zříti,
jak potmě tlapka bělavá
se s bílou rukou v půtce chytí.
Své ostré nehty - ohava! -
ty hladké acháty, jež svítí
břitkostí nožů, schovává
pod rukavičkou z černých nití.
I druhá úlisně se dívá
a broušené své drápy skrývá,
než ďábel nespí v žádné z nich...
A v budoáru stinné šero,
kde zvoní její vzdušný smích,
žhne fosforových bodů čtvero.
...než ďábel nespí v žádné z nich...
Hrála si s kočkou důvěrnicí,
hra oči kouzlem vábila,
když ruka tmou se bělající,
bělostnou tlapku škádlila.
Ty vražedné a blýskající
acháty nehtů - zlotřilá! -
v nitěnou černou rukavici
jak břitké nože ukryla.
I druhá do bělostné tlapky
nevinně stáhla ostré drápky,
nespal však ďábel skrytý v nich.....
A nezářily bez důvodu
v šeru, kde zvonil její smích,
dva páry fosforových bodů.