Věkový rozdíl partnerů a způsob jak jej řešit.

Mám trochu zvláštní dotaz nebo spíše námět pro diskusi. Jak se prosím díváte na řešení věkového rozdílu mezi partnery. Já se vždycky dívala tak, že věkový rozdíl není problém. A tak pro mne nebyl žádný problém najít si staršího partnera - přítele. Vyhovovalo mi to, starší muži se mi vždy líbili, nebyli to takoví ti pubertální mladíci, ale už vyzrálí muži s názorem pevným jako skála, galantní, přiznám, že i movitější i když tohle nebylo to nejdůležitější, ale v podstatě to umožňovalo se stýkat, protože takové to setkávání se někde jinde než doma něco stojí, proto to finanční zajištění bylo jaksi dost důležité. Velice mi imponovalo, že si takový starší pán, který se mi moc líbil všiml právě mne. A tak začalo dlouhaleté více než přátelství, které trvá už skoro 20 let. Oba jsme sami, ale nežijeme spolu, on žije se synem a synovou družkou a já se svým otcem, tedy samostatně není ani jeden z nás. Nikdy jsme nebyli manželé, vždycky byly nějaké okolnosti, které v tom bránily o nichž se zde nechci zmiňovat, prostě to bylo a je tak. Ale vždycky jsme si našli nějakou příležitost a způsob jak být spolu. Chata známých, jindy lázně, společný zájezd s Čedokem, později pak auto a hotel. Ale teď mám problém. Dost je mi i trapné o tom psát, ale nevím si s tím rady. Můj partner je už ve věku, kdy nepotřebuje to, co potřebují muži v mladém věku. Myslím, že víte o co jde. Já ale doposud po těchto věcech docela toužím a nevím, co dělat. Nejsem tak náruživá a vím, že od partnera určité věci již vyžadovat nemohu a nezlobím se na něj. Ale jsou i jiné praktiky, které by mi ke štěstí stačily, ale stydím se mu to říct. Svým způsobem se oba trápíme. On ví, že jsem ještě docela mladá/ nevdala jsem se , milovala jsem jen jeho/ a já vím, že on je již v určitém věku, kdy něco prostě již fungovat nemůže. Proto se ode mne v poslední době jaksi vzdaluje a hledá různé výmluvy, abychom nemohli být spolu sami, ale stále mne vodí na různá setkání a večírky kde se pochopitelně tomuto nelze věnovat. Dokonce mi i navrhl, že se rozejdeme, že už je starý, ale to já nechci, mám jej ráda. Jen mě to navštěvování různých setkání a párty a já nevím jak to všechno vyjmenovat už přestává bavit, protože bych s ním chtěla být sama třeba i jen za cenu docela malých pozorností ke mně. Možná, že mne tady odsoudíte, ale myslím, že to odsouděníhodné není. Chtěla bych jen radu jak mu to naznačit, že chci nadále být s ním, ale taky že bych si moc přála, kdyby byl ke mě trochu pozornější, tím nemyslím pozornosti hmotné. Jej to jakoby ne a ne napadnout, ač jsem to již trochu naznačovala, ale nechci to říct naplno, aby se jej to nedotklo.
Naši jsou od sebe hodně let, tak jsem v tom vyrůstala a nevím jak to dělali, ale tenhle problém asi neřešili. Já to nevím, neptám se jich , je mi to trapné, ale myslím si to. Teď jsou spolu málo, protože máma žije se svou matkou a táta zůstal se mnou, máma jezdí občas domů i když je to hodně daleko a babičku nemůže nechat samu a táta přece jen už na cestování moc není.
Jen aby jste věděli jaké jsou ty rozdíly, protože to je asi dost důležité, aby jste si udělali představu, tak to povím trochu zaokrouhleně. Mě je něco málo přes 40, mému příteli 70, mému otci 80, mámě 60 a babičce 90.