| Nahlásit

Věkový rozdíl partnerů a způsob jak jej řešit.

Mám trochu zvláštní dotaz nebo spíše námět pro diskusi. Jak se prosím díváte na řešení věkového rozdílu mezi partnery. Já se vždycky dívala tak, že věkový rozdíl není problém. A tak pro mne nebyl žádný problém najít si staršího partnera - přítele. Vyhovovalo mi to, starší muži se mi vždy líbili, nebyli to takoví ti pubertální mladíci, ale už vyzrálí muži s názorem pevným jako skála, galantní, přiznám, že i movitější i když tohle nebylo to nejdůležitější, ale v podstatě to umožňovalo se stýkat, protože takové to setkávání se někde jinde než doma něco stojí, proto to finanční zajištění bylo jaksi dost důležité. Velice mi imponovalo, že si takový starší pán, který se mi moc líbil všiml právě mne. A tak začalo dlouhaleté více než přátelství, které trvá už skoro 20 let. Oba jsme sami, ale nežijeme spolu, on žije se synem a synovou družkou a já se svým otcem, tedy samostatně není ani jeden z nás. Nikdy jsme nebyli manželé, vždycky byly nějaké okolnosti, které v tom bránily o nichž se zde nechci zmiňovat, prostě to bylo a je tak. Ale vždycky jsme si našli nějakou příležitost a způsob jak být spolu. Chata známých, jindy lázně, společný zájezd s Čedokem, později pak auto a hotel. Ale teď mám problém. Dost je mi i trapné o tom psát, ale nevím si s tím rady. Můj partner je už ve věku, kdy nepotřebuje to, co potřebují muži v mladém věku. Myslím, že víte o co jde. Já ale doposud po těchto věcech docela toužím a nevím, co dělat. Nejsem tak náruživá a vím, že od partnera určité věci již vyžadovat nemohu a nezlobím se na něj. Ale jsou i jiné praktiky, které by mi ke štěstí stačily, ale stydím se mu to říct. Svým způsobem se oba trápíme. On ví, že jsem ještě docela mladá/ nevdala jsem se , milovala jsem jen jeho/ a já vím, že on je již v určitém věku, kdy něco prostě již fungovat nemůže. Proto se ode mne v poslední době jaksi vzdaluje a hledá různé výmluvy, abychom nemohli být spolu sami, ale stále mne vodí na různá setkání a večírky kde se pochopitelně tomuto nelze věnovat. Dokonce mi i navrhl, že se rozejdeme, že už je starý, ale to já nechci, mám jej ráda. Jen mě to navštěvování různých setkání a párty a já nevím jak to všechno vyjmenovat už přestává bavit, protože bych s ním chtěla být sama třeba i jen za cenu docela malých pozorností ke mně. Možná, že mne tady odsoudíte, ale myslím, že to odsouděníhodné není. Chtěla bych jen radu jak mu to naznačit, že chci nadále být s ním, ale taky že bych si moc přála, kdyby byl ke mě trochu pozornější, tím nemyslím pozornosti hmotné. Jej to jakoby ne a ne napadnout, ač jsem to již trochu naznačovala, ale nechci to říct naplno, aby se jej to nedotklo.
Naši jsou od sebe hodně let, tak jsem v tom vyrůstala a nevím jak to dělali, ale tenhle problém asi neřešili. Já to nevím, neptám se jich , je mi to trapné, ale myslím si to. Teď jsou spolu málo, protože máma žije se svou matkou a táta zůstal se mnou, máma jezdí občas domů i když je to hodně daleko a babičku nemůže nechat samu a táta přece jen už na cestování moc není.
Jen aby jste věděli jaké jsou ty rozdíly, protože to je asi dost důležité, aby jste si udělali představu, tak to povím trochu zaokrouhleně. Mě je něco málo přes 40, mému příteli 70, mému otci 80, mámě 60 a babičce 90.
Témata: Nezařazené

26 reakcí

| Nahlásit
Není ve vaší rodině někdo, komu je 50?
| Nahlásit
Vinei Nasta: Roky jsem zaokrouhlila, omlouvám se, pokud jsem vás pobouřila.
 Ina
| Nahlásit
Ale Vinnie, nezlehčuj to? Je to asi složitá situace a myslím, že v dnešní době není neobvyklá. Já osobně bych radila otevřenost a upřímnost. Proč mu neřekneš to, co píšeš tady? Já osobně obkliky nemám ráda.
| Nahlásit
Vinnie, nerozumím tvému dotazu :-)
Autor: 101112 - z pozice nezaujatého třetího člověka je odpověď jednoduchá. Najdi si jiného, mladšího. Ale takovou odpověď si jistě umíš dát sama, proto jsi se tady neptala.
Je vidět, že citová vazba je, hlavně z tvé strany, hodně silná. Pokud svému příteli nic naplno neřekneš, nic se nedozví a ani to moc nechce slyšet, proto na náznaky nereaguje.
Ale natvrdo ti mohu říci jedno. Nic s tím zřejmě neuděláš vzhledem k jeho věku, on už zřejmě ani není ve své hlavě tak vzrušivý aby pro tebe udělal co ty chceš a co by ti stačilo.
Muži jsou ve své podstatě daleko ješitnější než ženy a proto se hovoru vyhýbá.
| Nahlásit
Trochu jsem tušila, že nedělám dobře, že se ptám, že to musím řešit sama.
 Ina
| Nahlásit
Řešit to musíš sama v každém případě. My ti můžem držet jen palce, abys našla správné řešení.
| Nahlásit
Autor: 101112 - nevím proč si to myslíš že neděláš dobře.
Je dobře že jsi se ptala, a je dobře slyšet jiné názory, pak si sama uděláš názor.
Ale ve skutečnosti si to opravdu budeš muset nějak vyřešit sama. Tady ti jen nezainteresovaní lidé napíšou názor, který si můžeš nebo nemusíš vzít k srdci. Je to na tobě.
| Nahlásit
Já vím, že musím řešit sama, ale moc mi pomůže váš názor, ať je jakýkoliv. Jen vám chci říct, že láska mi opravdu nechybí. A o rozchodu v žádném případě neuvažuji.
| Nahlásit
Je to velký problém, který máš ulehčený tím,že nejste manželé, a že se můžeš svobodně rozhodnout i bez rozvodu. Úplně tě chápu a rozumím ti, ale tady jsou jen dvě řešení. Bud se s tím smířit, protože on o tom určitě diskutovat nebude, a pokud bude, nic se asi nevyřeší nebo se rozejít. Jaká je jiná možnost? Podle mne žádná.
| Nahlásit
No vidíš. Takže vypít ten kalich zbude asi na mne. Za tři roky mi bude 70 a domnívám se, že se do této situace snad dokážu vcítit. Mě na tom především zaráží fakt, že přes 20 let milého vztahu stejně žijete každý v jiné komunitě. Spolu jste zkusili žít jen na zájezdu a to jsou dost odlišné podmínky. Popravdě řečeno, dost mě Tvůj příběh dojal, protože vyvolává pocit, že vede nikam. Ve věku Tvého partnera nejsou neduhy pouze ty, o kterých píšeš, ale spousta dalších. Možná, ale to teď pracuje fantazie, si on váží doby, kdy mu s Tebou bylo fajn a nechce se před Tebou předvést jako chátrající a "odcházející" člověk. (Víš, NyNy - to není ješitnost, je to touha udržet po sobě pěknou vzpomínku. A sil ubývá...) Jinak by bylo přirozené, že by toužil po tom, abys ho v tomto náročném období života "podržela". A takových situací bude přibývat a pečovat o něj budou jiní ..... Asi se chyba stala už někdy dříve. Víš, pokud on by Tebe nevnímal jako svou femme fatale (osudovou ženu), tak by s Tebou asi dvacet let nebyl, byť mnohdy "na dálku". Nemám na mysli tlak na svatbu, to ne, spíš bych to viděl jako "dýchání společného vzduchu", prostě taková demonstrace jednoho pro druhého, že víte, že k sobě patříte. Třeba ví, že už "jde dolů" a chce Ti dát ve Tvém věku ještě šanci, rozuměj, netuší, že ji nechceš, ale to si musíte vzájemně říct. Chápej, tady nejde teď o řešení sexu, to by se snad mohlo vyjasnit až po vyřešení vážnějších otázek. Mám pocit, že on řeší teď něco dost zásadního. Nemáš ponětí, jak může zamíchat myšlením skutečnost, když si člověk uvědomí, že "už je to tady". Už nemá garantováno, že se ráno v pohodě probudí. Třeba by strašně toužil naposled vydechnout v Tvém náručí, ale zároveň Tě chce toho zážitku ušetřit ...... je mi líto, že je tu malý prostor na dost závažné téma, ale snažil jsem se Ti umožnit aspoň nahlédnout do mysli chlapa, kterému už odjíždí poslední rychlík i s nádražím. A teď ta dvě červená světla na posledním vagonu, která se mu mění na pohled Tvých očí ....
| Nahlásit
Chtěla bych vám poděkovat za názor k řešení problému. Je to pravda, že ženy se na problém dívají jinak než muži. Proto máte pravdu obojí. Víte nebylo nám opravdu souzeno abychom spolu žili, vždycky byly okolnosti, které tomu bránily jako co lidi,rodina, práce, děti, nechci to tady rozvádět.Doba byla přece jen jiná než dnes. Ale za těch 20 let jsme našli spoustu času být spolu a já myslím, že k sobě prostě patříme a že ta náklonnost je oboustranná. Spíše mi to připadá jak řekl Gandalf jako on by měl pocit, že pro mne udělá dobrý skutek tím, že mi dá volnost, jako by mu nějak přišlo na mysl, že jsem se kvůli němu připravila o to mít rodinu a hlavně děti. Neřekl to, jen tak teď z těch událostí co probíhají usuzuji. Ale přece to byla moje volba, nikdy jsem nebyla do ničeho nucena, stále mi s ním bylo a je dobře. Jinak zdravotní problémy nemá a na nejhorší snad nemyslí. Spíš mám zdravotní problémy já i když jsem o tolik mladší, takže pokud někdo navštěvoval někoho v nemocnici tak to byl on, co navštěvoval mne. Zajímavé je to, že před pár roky měl tolik plánů a vyhledával každý okamžik abychom spolu mohli být a když jsem řekla zajděme někde do společnosti, tak říkal, že chce být více se mnou sám a teď je to právě naopak. Ale problémy o nichž zde mluvíme začal mít už tehdy a nějak to neřešil a nepřipadlo mi, že by se tím trápil. Nemluvíme o tom spolu. Přesto, že jsme spolu tak dlouho, tak o těchto věcech jsme se opravdu bavili vždycky málo. Jako by tu byly nějaké zábrany, ale oboustranné. Vždycky jsem si myslela, že muž i když je starší, tak tyhle věci má rád a nikdy jsem si nemyslela, že se bude vyhýbat tomu být v mé blízkosti. Ale teď jako by jste mi otevřeli oči, že tohle asi není ten problém největší, že třeba aniž bych to tušila má on mnohem větší trápení o němž nemluví a mě je najednou docela trapně, že tu řeším něco, co až tak podstatné není, protože kdoví, co trápí jeho. Budu se snažit to vypátrat, ačkoliv pochybuji, že mi to bude chtít říct, protože dělá, jako by nic nebyl problém. Jinak ho neopustím, protože je to člověk, kterého opustit nemohu. Mám jej moc ráda a budu s ním. Teď si dám jako úkol zjistit zda jej něco netrápí a pak mu dám najevo, že s ním chci být. A pak se třeba vyřeší i to ostatní. Za vaše názory mnohé díky.
| Nahlásit
Gandalfe, když já znám, ke své smůle, v okolí samé ješity. Ty jsi světlá výjimka :-), která (jak se říká) potvrzuje pravidlo.
An101112, doufám, že budete mít oba sílu si vše otevřeně vysvětlit. Držím palečky.
| Nahlásit
Uf, to jsem já, NyNy.
| Nahlásit
Děvče, zkus obrátit pořadí ..... napřed dát najevo, že s ním chceš být v dobrém i zlém, a pak zjišťuj co ho trápí. Třeba to pak poznáš sama bez nějakého složitého zjišťování ......
| Nahlásit
Myslím, že to že s ním chci být je opravdu potřeba vzít jako prioritu , ale nikdy jsem mu nic jiného neříkala, byla jsem přesvědčena, že to ví, ale je to asi opravdu třeba říkat stále znova, tak jako žena by chtěla slyšet, že ji muž má stále rád a že jí chce být na blízku. Snad se všechno vyřeší , moc si to přeju a doufám. Vám mnohé díky.
| Nahlásit
A dej vědět, co se pak událo ..... rádi bychom věděli, jestli jsme opravdu poradili, nebo jen tak "věštili" .....:-))))))))))))))))
| Nahlásit
Držím palce, ať to dopadne jakkoli, tak ať to dopadne co nejlépe. Nebude to lehké, není to pro muže snadné rozhodnutí nechat se doprovázet mladou ženou do údolí, kde se bojí, že čeká už jen ztráta tělesných i duševních sil a časem smrt. Určitě se v něm střetávají obě síly, touha zůstat po tvém boku do posledního dechu se snahou odpoutat se, neboť od toho, co jej čeká, by tebe, čtyřicetiletou, jistě rád ušetřil. Ve čtyřiceti má člověk myslet na jiné věci, než v 70. Nebo třeba ne, já nevím...
| Nahlásit
Upřímně řečeno ...... snad mu i závidím ....... :-)))))))))
| Nahlásit
Jste moc hodní, za jeden den jsem pochopila spoustu věcí , které se jistě odehrávají v mysli mého milého přítele a které on tak rafinovaně tají. Určitě dám vědět, co se podařilo. A i já vám všem přeju hodně lásky. Já ji našla a prožila spousty krásných okamžiků na které nejde zapomenout. Snad právě proto, že jsme nemohli být spolu nás takto okouzlilo a spojilo. A doufám, že ještě prožiju i když to nebude třeba ta láska o níž jsem tu začala, důležitější, jak jste mi otevřeli oči je dávat smysla naplnění tomu životu, který žijeme.
A Gandalfe závidět mu nemusíš, nejsem zase tak dokonalá a ty při svých znalostech gentlemanství bys zajisté taky mohl najít mladou ženu, která by byla tebou okouzlena. O tom nepochybuji. A moc bych ti to přála.
Jistě se ozvu.
| Nahlásit
Tak jakpak tohle asi dopadlo? Moc by mě to zajímalo - ještě mi sice není 70, ale vcítit se do situace tazatelčina partnera umím...
| Nahlásit
Tak mě by zajímalo jestli jako není celkově chuť nebo jestli je,ale nádobí nefunguje. Myslím tím v určitém věku. Osobně bych dal přednost variantě první než mít chuť ale nemít čím.
| Nahlásit
Obávám se Rampelníku, žes to vzal trochu za špatný konec....
| Nahlásit
Ale to je důležité, čím je to způsobeno. Léčit chuť je určitě horší než to druhé. Ale asi je to propojeno, nevím, jsem holka.
Rampi to myslel dobře.
| Nahlásit
No jasně skarlettko protože když "to" nefunguje tak si může zobnout nějakou chemii ale když nemá chuť tak proč by zobal že. Ono Pavlovi asi šlo o způsob položení dotazu no.
| Nahlásit
Asi tak, Rampelníku.
| Nahlásit
Rampelníku, já ti klidně svěřím své zkušenosti s tímto problémem, ale založím jiné vlákno (Nádobí versus chemie), protože na tomhle vlákně jde přece jen o komplexnější problém, který si nezaslouží být degradován na diskuzi, jestli "to" funguje...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek