Samota
Je dobře člověku samotnému? Asi odpovíte-jak kdy...
Zkusme se zamyslet nad tím,kdy po samotě toužíme,ale kdy je nám naopak samota na obtíž...
Přidám několik citátů:
Samota je nejlepší pěstounkou moudrosti. Sterne.
Největší zkouška lidské statečnosti-když člověk zůstane sám. Verne
Kdo je obklopen ušlechtilými myšlenkami,nikdy není sám..J.Fletcher
Samota je často nejlepší společnost.Anglické přísloví
Zkusme se zamyslet nad tím,kdy po samotě toužíme,ale kdy je nám naopak samota na obtíž...
Přidám několik citátů:
Samota je nejlepší pěstounkou moudrosti. Sterne.
Největší zkouška lidské statečnosti-když člověk zůstane sám. Verne
Kdo je obklopen ušlechtilými myšlenkami,nikdy není sám..J.Fletcher
Samota je často nejlepší společnost.Anglické přísloví
Odpovědi
Diskuze
Pamatujete na britskou politiku: "Splendid isolation" - vznešené osamnění?
Když jsme tu mudrovali o tom že muži jsou z Martsu a ženy z Venuše, hovořili jsme o tom, že když má žena malér, musí se z něj "vypovídat" a muž, že potřebuje zalézt do "jeskyňky" a bolístky si vylízat o samotě. Takže ani muž a žena nemají k samotě tentýž postoj.
Moje devadesátiletá mamínka si nejvíc stěžuje na pocit osamělosti. Ze svých vrstevníků je tu už více méně sama a současnému světu "nerozumí". To je hrozně bolavá samota. A ty návštěvy u ní... to v podstatě nic moc neřeší.
Mít klid pro tvůrčí práci....to vlastně není samota, člověk je sám se sebou a má pocit, že se něco zajímavého "rodí"....
Ježíš Kristus 40 dní na poušti... stav rozjímání a hledání sebe sama..asi to také není ta pravá samota.
Je samota, která léčí, je samota, která bolí. Ta první je v určitých životních etapách nezbytná, ta druhá znamená ránu na duši.... kolikrát se člověk cítí tzv. "sám mezi lidmi".....takovou samotu zvládnout, případně eliminovat je kolikrát nad lidské síly.....
Zadali jste si, děvčata, strašně těžké téma... pokud chceme být k sobě poctiví, nejsem si jist, jestli na něj stačíme..... sami.....
Rodiče,třebaže se rozvedou,můžou stále vychovávat,ne?
podle mého je samota přínosná tehdy, když je námi vyhledaná .... občas potřebujeme zvolnit, zklidnit se, něco si třeba ujasnit ...... ale když jsme sami proto, že to jinak neumíme, nebo že nám nic jiného nezbývá, tehdy je to smutné
Ovšem lidé, kteří jsou od přírody upovídaní, těžko budou někdy sami, protože potřebují toho druhého a další na komunikaci, ti nebudou trpět samotou.
Ideální je spojení dobrý posluchač a upovídaný protějšek. Dva upovídaní se asi rádi často nevídají :-))
A co dělat proti samotě? Více ostatní přitahují usmívající se človíčkové, veselí a ne kakabusové uzavření do svých problémů.
Každý člověk má nějaké problémy (a velké). Raduji se s každého dne, mám ráda lidi a své problémy mezi ně netahám. Na to mám své nejbližší přátelé, s kterými si vzájemně pomáháme a radíme.
Svěřená starost je poloviční starost. Na tom je skutečně moc pravdy.
Někdy mi vyjde (jako teď), že jsem sama doma, manžel přijde až večer, z práce mi nevolají kvůli nějakým pr....ům, pustím si do sluchátek muziku a jsem třeba tu na Ontole, kam jsem dlouho nezavítala....Mezitím peru, atd. Strašná pohodička...:o) hmmmm...
Včera jsme tady měli PZ na oběd a odešli až po 23.00 v noci (bylo nás šest). Bylo nám moc fajn, byla legrace, ani se jim nechtělo domů. Tak si tu dnešní samotu hezky užiju....
Je dobře člověku samotnému? (Spíše bych řekla osamocenému.) Odpověď:
NE, není. Ale každý jsme jiná povaha. Nikdo nic nikomu nepřinese na "stříbrném talíři"... Je to na každém z nás, jak se k okolí postavíme a hlavně sami k sobě. Nesmíme okolí vinit z toho, že jsme sami, ale sami sebe. Člověk nesmí házet flintu do žita při prvních pár nepodařených pokusech. Lidí je na světě přece hodně :-))
Ale protože už vím, že vše je přechodné, tak mne moc věcí nerozhází a přiznám se, nechci ani přemýšlet které by to byly (nejsem pověrčivá) ale nechci nic přivolávat. Samozřejmě vím co by mne dostalo....
Je mi jasné, že mluvíš o stavu, který trvá delší dobu. Naštěstí mne nic na tak dlouho "nedostalo". A doufám nedostane.
11 let jsem "nespoluprožívala", ale když máš 2 děti na starost ani na spoluprožívání nemyslíš. Má dcera mi to řekla tenkrát dobře:" Mami, myslíš si, že s tebou budeme pořád? Koukej s tím něco dělat". A tajně mi dala inzerát na net.
Vím že spoluprožívat člověk nemusí jen s partnerem.
Tenkrát mne ta "věc" v 18 letech neobyčejně posílila.
Když se mi stane něco zlého, tak potom zpětně si říkám co si z toho pro příště vezmu dobrého. Protože vše zlé je na něco dobré.
Je to zkušenost, poučení, obrana, ono se to tím i zlehčí ve vzpomínkách. (Některé ne, některé zkušenosti - myslím opravdu zlé, jsou zbytečné a nic si z nich do budoucna nemůžeš vzít).
Proti dětem by mne nikdy nenapadlo bojovat. Ale mám naštěstí děti hodné, svěřivé a teď mi přibyly další 2 (dospělé) od mého druhého manžela. Jsou si povahově všechny podobné a to je fajn. A svěřivé jsou také.
Víš, když se člověk nezeptá, nic se nedoví. Klást otázky není výslech, ale projevený zájem o druhého člověka. (To je také pro Ledu.) Promluvit si o problému, to lidi (děti a rodiče) sbližuje, ne.....
Samota,po které člověk touží,osamocení,které si nezaslouží...
Já se někdy cítím sama mezi lidmi-nenacházím ve svém okolí,které je však plné lidiček,někoho,se kterým bych dokázala o určitých věcech mluvit,svěřit se,rozebrat něco...Ale asi bude problém ve mně,protože se nechci"otevřít",obávám se ,stále si hlídám pootevřená vrátka...
To jsi napsala moc pěkně-vrátka vždy dokořán,ale opatřená imaginárním sítem....
Ráno se probudit v takové té posteli co má vysoké pelesti a ze které, jak vím, už nikdy nevylezu..... to je samota o které píšu. To všechno ostatní..... to utrpení 18ti let, které člověka (jak píše NyNy) ve svých důsledcích posílí, to není ono. Ta velká, ubíjející samota je ta, která plyna z momentální či už definitivní slabosti, díky níž jí nemohu překonat..... občas je už něco "nad síly" a člověk si to poctivě a i s jistou mírou statečnosti musí umět přiznat a holt..... s tím žít.
Je to depresivní téma, ale přišlo sem a tak si k němu férově písmenkujem.......
Hlavně si ty bolístky, který každý jistě má, někdo větší, někdo menší, moc nepěstovat. Buďme optimisty, třeba i notorickými, a carpe diem!
Anebo jeden černoch mezi bílými.Nebo jeden muž mezi samými ženami!
Jeden slušňák mezi hulváty.To už jsem asi odbočila na jinou kolej......samota v odlišnosti.
chvil s tím druým a pak se ze vzpomínek žije do dalšího setkání.Samota v konfliktním vztahu asi také nebude procházka růžovou zahradou,tam by byl člověk raději sám,ale nejde to,musí si to přetrpět a prožít.Samota člověka,kterému zemře letitý partner,ta musí být hrozná,pokud to fungovalo.Obrovská prázdota .....,tady asi nepomohou ani přátelé,tady chce být člověk sám,a také si ti prožít.Čas všechno zahojí,ale člověk je asi vždycky sám,v celém vesmíru stojí sám a sám.Nikdy neví,jak dlouho a koho bude mít po svém boku.A samota stáří ,ta musí být šílená,všichni blízcí umírají a ti ostatní jsou už moc daleko a nerozumí,nechápou.Proto si musíme užívat a dobře pamatovat okamžiky sdílené s druhými lidmi.Opravdu,neveselé téma