Ontola > diskuze
| Nahlásit

Samota

Je dobře člověku samotnému? Asi odpovíte-jak kdy...
Zkusme se zamyslet nad tím,kdy po samotě toužíme,ale kdy je nám naopak samota na obtíž...
Přidám několik citátů:
Samota je nejlepší pěstounkou moudrosti. Sterne.
Největší zkouška lidské statečnosti-když člověk zůstane sám. Verne
Kdo je obklopen ušlechtilými myšlenkami,nikdy není sám..J.Fletcher
Samota je často nejlepší společnost.Anglické přísloví
Témata: Nezařazené

43 reakcí

| Nahlásit
Už Bible praví v knize Genesis: "Není dobře člověku samotnému".
Pamatujete na britskou politiku: "Splendid isolation" - vznešené osamnění?
Když jsme tu mudrovali o tom že muži jsou z Martsu a ženy z Venuše, hovořili jsme o tom, že když má žena malér, musí se z něj "vypovídat" a muž, že potřebuje zalézt do "jeskyňky" a bolístky si vylízat o samotě. Takže ani muž a žena nemají k samotě tentýž postoj.
Moje devadesátiletá mamínka si nejvíc stěžuje na pocit osamělosti. Ze svých vrstevníků je tu už více méně sama a současnému světu "nerozumí". To je hrozně bolavá samota. A ty návštěvy u ní... to v podstatě nic moc neřeší.
Mít klid pro tvůrčí práci....to vlastně není samota, člověk je sám se sebou a má pocit, že se něco zajímavého "rodí"....
Ježíš Kristus 40 dní na poušti... stav rozjímání a hledání sebe sama..asi to také není ta pravá samota.
Je samota, která léčí, je samota, která bolí. Ta první je v určitých životních etapách nezbytná, ta druhá znamená ránu na duši.... kolikrát se člověk cítí tzv. "sám mezi lidmi".....takovou samotu zvládnout, případně eliminovat je kolikrát nad lidské síly.....

Zadali jste si, děvčata, strašně těžké téma... pokud chceme být k sobě poctiví, nejsem si jist, jestli na něj stačíme..... sami.....
| Nahlásit
opr.: z Marsu....
| Nahlásit
Některá slova jsi mi vzal Gandalfe.Ale přesto se na tohle téma dá hodně povídat.Jenže musí být na to tak nějak naladěný.Nám teď v bytě vyměňují okna,mám tady spoušť,musíme to ještě pár dní vydržet.Takže Ontolu jen proletím a čtu.Budu ráda,když budou Ontoláčci hodně psát!
| Nahlásit
Nevzal, půjčil jsem si.... nepoškozená vrátím...... (v druhé půlce října vyměňovat okna, no to je dost drsný.... myslím na Tebe...)
| Nahlásit
Díky,zatím to zvládáme.Nejvíc mám starost o moji maminku,ta má byt hned vedle na patře,tak to prožíváme spolu.Doufám,že tohle v osumdesáti nebudu muset prožívat(pokud se dožiju).Ale je tady v okolí pár osamělých starých lidí.A ti to teď mají hodně těžké.Těch mi je opravdu líto-to je k tématu Samota.
| Nahlásit
Je ..... samota dětí, bloumajících na ulici, které doma nikdo nečeká.... samota starých lidí, kteří se modlí, aby to přišlo co nejdřív, pokud možno bezbolestně a nejlépe ve spánku,protože ví, že už jim nikdo nepomůže, lidí, kteří mají už trvale na stolku seznam adres, kam bude potřeba poslat parte, lidí, jimž v jejich smaotě připadá život už zcela nesmyslný.......
| Nahlásit
Myslíš Čaroději,že lidi-hlavně ti mladí-přemýšlejí nad tím,jak takovému starému člověku asi je,jak se cítí?Kdo jim o tom řekne,že tohle jsou ty nejdůležitější věci kolem nás?Ty otázky vlevo....no já nevím.Řeší různé soutěže,pídí se po odpovědích....a možná jejich babička nebo jiný starý človíček by je moc potřeboval.A tak my tu žijem....
| Nahlásit
Já myslím, že ani říkat těm, kteří nechtějí poslouchat, nemá smysl. Buďto vidí doma, jak se jejich rodiče chovají k jejich prarodičům, nebo to nevidí a pak je dost fuk dělat nějakou osvětu..... bylo by jim to jen pro legraci.........v takovém světě žijem, ve světě fórů o premiích za každého přejetého důchodce...
| Nahlásit
Ale fůůůůj,co na ně potom někdy vymyslí jejich dětičky?:o)))
| Nahlásit
Dětičky budou vymýšlet přiměřeně.... exempla trahunt. (příklady táhnou)
| Nahlásit
Ale lidé,kterým to přísluší,by jim měli vštěpovat,že tudy cesta nevede.
| Nahlásit
A komu to přísluší? Rodiče a jen rodiče....... a jak to vidíš v podmínkách, kdy se polovina manželství rozvádí? Škola, ta je kolikrát těm děckám k smíchu, něco jako úcta ke stáří je pociťováno jako zastaralá zpozdilost, jako projev komické slabosti.... cítím to tak, že obecné povědomí tomu chápání problémů stáří příliš nepřeje. (a media? Pouze "slova, slova, slova")
| Nahlásit
Anebo reklama,reklama,reklama.
Rodiče,třebaže se rozvedou,můžou stále vychovávat,ne?
| Nahlásit
Škoda,že nám k tomu nenapíše svůj názor i nějaké mládě.Asi se dívají na Vyvalené nebo na krimi.
| Nahlásit
Můžou, ale za co to stojí.... a především v orientaci na vztah k prarodičům. To když rozvedení rodiče nekonfliktně vychovavají dítka to je spíš vyjímka, jsou takové vyjímky, ale pořád to jsou vyjímky.
| Nahlásit
Mládě asi (chtěl bych se mýlit) nenapíš. Pravděpodobně by jim tahleta debata připadala trochu od věci a zůstali by cool.....
| Nahlásit
A co tobě Čaroději?Není ti z té naší debaty neveselo,truchlivo?A všichni už asi spí.....:o(
| Nahlásit
To máš halt takové téma...... asi jsme tu samotu vzali z toho bolavýho pohledu.......... doboru noc, Májo, třeba to zítra bude lepší.
| Nahlásit
lidičky nesmutněte!
podle mého je samota přínosná tehdy, když je námi vyhledaná .... občas potřebujeme zvolnit, zklidnit se, něco si třeba ujasnit ...... ale když jsme sami proto, že to jinak neumíme, nebo že nám nic jiného nezbývá, tehdy je to smutné
| Nahlásit
Víš, Katuško, to není smutnění ze samoty, to je taková jakási bezmocnost z jevu, který objektivně existuje a přitom není v našich silách s tím něco udělat. Lidé to řeší všelijak.....mají doma pejska, nebo kočičku, sdružují se v různých zájmových partách, jezdí na výlety.....ale řekny Ti, není to fajn pocit, když si třeba vyjedu podívat se do Alp, ochutnat místní dobroty, pokochat se kouzlem velehor a nemám to s kým sdílet....(tím neříkám, že je to přesně můj problém, je to zlozvyk, vyjadřovat se "Ich formou")... a jak to vidí Mája, dědoušci a babičky kterým ubývají síly a nemají kolem sebe nikoho...... pomáhají zájmy, koníčky... ale jak sbírat třeba známky, když slábne zrak, jak chodit na koncerty, když přestává sloužit sluch, víš, to je to co nemá řešení.... a co čeká na většinu lidí. Já se tady ale soustředím na seniory, do takové situace se člověk hravě dostane i v mladším věku, taková ta děvčata, co se jim všechny kamarádky povdávají a ona už s nimi nějak nemají společná temata na povídání, chlap, kterému kamarádi utečou "do chomoutu" a chodí pak třeba na fotbal sáááám...... jistě, to není tak bezvýchodné, ale chuťovka to žádná není.... (to jsem se zase rozkecal, co?)
| Nahlásit
Být pořád sám,to určitě není dobré.Když ale někdo žije ve stálém shonu,stresu a mumraji,tak si pár dní samoty a klidu doslova vychutnává.Nebo aspoň jeden den,to je určitě balzám na nervy.
| Nahlásit
Myslím si, když má člověk koníčky, samotu (nemyslím stálou) snáší velmi dobře. Navíc, s určitým koníčkem navazuje styky s dalšími lidmi, kteří hobby mají stejné.
Ovšem lidé, kteří jsou od přírody upovídaní, těžko budou někdy sami, protože potřebují toho druhého a další na komunikaci, ti nebudou trpět samotou.
Ideální je spojení dobrý posluchač a upovídaný protějšek. Dva upovídaní se asi rádi často nevídají :-))
A co dělat proti samotě? Více ostatní přitahují usmívající se človíčkové, veselí a ne kakabusové uzavření do svých problémů.
Každý člověk má nějaké problémy (a velké). Raduji se s každého dne, mám ráda lidi a své problémy mezi ně netahám. Na to mám své nejbližší přátelé, s kterými si vzájemně pomáháme a radíme.
Svěřená starost je poloviční starost. Na tom je skutečně moc pravdy.
Někdy mi vyjde (jako teď), že jsem sama doma, manžel přijde až večer, z práce mi nevolají kvůli nějakým pr....ům, pustím si do sluchátek muziku a jsem třeba tu na Ontole, kam jsem dlouho nezavítala....Mezitím peru, atd. Strašná pohodička...:o) hmmmm...
Včera jsme tady měli PZ na oběd a odešli až po 23.00 v noci (bylo nás šest). Bylo nám moc fajn, byla legrace, ani se jim nechtělo domů. Tak si tu dnešní samotu hezky užiju....
Je dobře člověku samotnému? (Spíše bych řekla osamocenému.) Odpověď:
NE, není. Ale každý jsme jiná povaha. Nikdo nic nikomu nepřinese na "stříbrném talíři"... Je to na každém z nás, jak se k okolí postavíme a hlavně sami k sobě. Nesmíme okolí vinit z toho, že jsme sami, ale sami sebe. Člověk nesmí házet flintu do žita při prvních pár nepodařených pokusech. Lidí je na světě přece hodně :-))
| Nahlásit
...fuj "z každého dne" viď Pavle? :o)))))))
| Nahlásit
To mi zní pořád jako poněkud "na povrchu". Taková ta samota..... vydící, ale nebolavá, řešitelná..... nesmí být při tom pocit, že se zhroutil svět. Že už nic nebude. Nikdy. Anebo možná bude, ale je to vize poněkud nepraděpodobná..... cítím se ve světě, kterému nerozumím a který nerozumí mě (zas ta moje "Ich forma".... nepíšu teď o sobě).... Je to samota o určitém druhu osobní slabosti.....slabost přílišného mládí v osamění, přílišného stáří, fysického nebo emocionálního defektu v osamnění. Silný člověk není sám, ledaže ho někdo nebo něco oslabí, že přestane bojovat.....když ho vlastní děcka přestanou vnímat, případně respektovat... proti dětem se přece nebojuje, že? Nejde jen o popovídání, jde o spoluprožívání, o sdílení života v celé jeho hloubce a šířce......asi tak nějak bych to viděl....
| Nahlásit
Já tomu rozumím, běhá mi až mráz po zádech. Takový stav jsem měla v 18 letech po určitém prožitku (nabalily se navíc dva najednou) naštěstí jen tři týdny. Zhroucení světa, litování toho co jsem musela také udělat i když to vyplynulo ze situace a nedalo se nic jiného dělat.
Ale protože už vím, že vše je přechodné, tak mne moc věcí nerozhází a přiznám se, nechci ani přemýšlet které by to byly (nejsem pověrčivá) ale nechci nic přivolávat. Samozřejmě vím co by mne dostalo....
Je mi jasné, že mluvíš o stavu, který trvá delší dobu. Naštěstí mne nic na tak dlouho "nedostalo". A doufám nedostane.
11 let jsem "nespoluprožívala", ale když máš 2 děti na starost ani na spoluprožívání nemyslíš. Má dcera mi to řekla tenkrát dobře:" Mami, myslíš si, že s tebou budeme pořád? Koukej s tím něco dělat". A tajně mi dala inzerát na net.
Vím že spoluprožívat člověk nemusí jen s partnerem.
Tenkrát mne ta "věc" v 18 letech neobyčejně posílila.
Když se mi stane něco zlého, tak potom zpětně si říkám co si z toho pro příště vezmu dobrého. Protože vše zlé je na něco dobré.
Je to zkušenost, poučení, obrana, ono se to tím i zlehčí ve vzpomínkách. (Některé ne, některé zkušenosti - myslím opravdu zlé, jsou zbytečné a nic si z nich do budoucna nemůžeš vzít).
Proti dětem by mne nikdy nenapadlo bojovat. Ale mám naštěstí děti hodné, svěřivé a teď mi přibyly další 2 (dospělé) od mého druhého manžela. Jsou si povahově všechny podobné a to je fajn. A svěřivé jsou také.
Víš, když se člověk nezeptá, nic se nedoví. Klást otázky není výslech, ale projevený zájem o druhého člověka. (To je také pro Ledu.) Promluvit si o problému, to lidi (děti a rodiče) sbližuje, ne.....
| Nahlásit
Kdepak NyNy, žádné fuj! Radost z toho, že jsem se ráno probudil a jsem furt tady!
| Nahlásit
Vy jste tu už napsali tolik pěkného a výstižného...
Samota,po které člověk touží,osamocení,které si nezaslouží...
Já se někdy cítím sama mezi lidmi-nenacházím ve svém okolí,které je však plné lidiček,někoho,se kterým bych dokázala o určitých věcech mluvit,svěřit se,rozebrat něco...Ale asi bude problém ve mně,protože se nechci"otevřít",obávám se ,stále si hlídám pootevřená vrátka...
| Nahlásit
Mollet, i když se dokážu otevřít, tak moje vrata jsou vždy otevřená dokořán a opatřená mým imaginárním sítem. Ale pár lidiček si v tom sítu pěkně hoví, ty mám nejraději. Ti co propadnou, ti mne nezajímají. Ale nejde to nezkusit.
| Nahlásit
NyNy,já mám zřejmě nějaké obavy z možného výsměchu,zneužití,ztráty "kreditu" atd.Marně pátrám ve své minulosti,jestli jsem prošla nějakou špatnou zkušeností...O ničem nevím,leda bych to měla nějak podvědomě vytlačené z paměti.
To jsi napsala moc pěkně-vrátka vždy dokořán,ale opatřená imaginárním sítem....
| Nahlásit
Děvčata......je to pěkné si to tady po Vás číst... i Pavel, ráno se probudit a vědět, že ještě žiju. Musím vědět, že pro NĚKOHO.....
Ráno se probudit v takové té posteli co má vysoké pelesti a ze které, jak vím, už nikdy nevylezu..... to je samota o které píšu. To všechno ostatní..... to utrpení 18ti let, které člověka (jak píše NyNy) ve svých důsledcích posílí, to není ono. Ta velká, ubíjející samota je ta, která plyna z momentální či už definitivní slabosti, díky níž jí nemohu překonat..... občas je už něco "nad síly" a člověk si to poctivě a i s jistou mírou statečnosti musí umět přiznat a holt..... s tím žít.
Je to depresivní téma, ale přišlo sem a tak si k němu férově písmenkujem.......
| Nahlásit
Samozřejmě že je dobré mít vědomí, že žiju pro někoho, ale málo platné, nejdůležitější je to především pro mě (pro nás) osobně. Co je mi platná snaha být tu pro někoho, když záleží především na mně, zda se mi to podaří, že jsem ráno opět procitl, a to již více než 25000krát!
Hlavně si ty bolístky, který každý jistě má, někdo větší, někdo menší, moc nepěstovat. Buďme optimisty, třeba i notorickými, a carpe diem!
| Nahlásit
Opravdu je to téma depresívní,jak podotkl výše Gandalf...a to jsme se ještě nezmínili o možné další formě samoty-izolovanosti jedince ( z nejrůznějších důvodů).
| Nahlásit
O pěstování bolístek, Pavle, myslím toto tema není. Nepíšeme o "bolestínech", píšeme o těch co třeba samotu vyhledávají (plus), nebo jsou proti své vůli samotou navštíveni (mínus) a nejsou dost silní - z rozmanitých důvodů - aby jí čelili. Připomínka Mollet, která se mimoděk zmínila i o Robinsounu Crusoe (krásný rozbor boje proti samotě) i o těch. kteří jsou samotni z rozhodnutí soudu... samota jako důsledek trestající společnosti a nedosti na tom, jde i o samotu na nemocničním lůžku..., mě velmi zaujala, jedná se o další rozměr debaty.
| Nahlásit
Asi jsem to neformuloval dost přesně, měl jsem na mysli takový aktivní přístup k té "navštívené" samotě. Snažit se nepodléhat tomu. Kategorie bolestínů je samozřejmě něco úplně jiného, ti žijí ve svém světě a do jisté míry si svůj stav možná i trochu vychutnávají. Asi nejhorší bude ta samota na nemocničním lůžku. Tam už může jít do tuhého a věřím, že to dokáže nahlodat i hodně odolné povahy. Brr, pojďme radši o něčem veselejším.
| Nahlásit
Kdesi jsem četl. že jen zcela mimořádní jedinci dokáží žít sami, ostatní lidi se potřebujou a i když sem tam je dobrý být sám, po čase se vám po lidech zasteskne/ a dost často hlavně po těch opačného pohlaví... nebo u vás je to jinak?.../, Já myslím, že nee?
| Nahlásit
nee.............. :-))))))))))
| Nahlásit
Adamovi bylo smutno a proto mu Stvořitel "uplácal" Evu!
| Nahlásit
A jaká je samota inteligentního člověka mezi hlupáky?Ten, když si chce pokecat s někým chytrým,musí jedině sám se sebou.A tak vznikla samomluva.
Anebo jeden černoch mezi bílými.Nebo jeden muž mezi samými ženami!
Jeden slušňák mezi hulváty.To už jsem asi odbočila na jinou kolej......samota v odlišnosti.
| Nahlásit
Také je to druh samoty a není o nic méně bolavá......
| Nahlásit
Ona je samota a samota.Samota ,kdy je jedinec relativně mladý a nemá partnera,je v určitém věku hodně tíživá,pak si jeden zvykne a docela to dobře snáší,pokud má přátele.Ale stejně jednou přijde do prázdného bytu.Znám to velice dobře,ty okamžiky sdílení
chvil s tím druým a pak se ze vzpomínek žije do dalšího setkání.Samota v konfliktním vztahu asi také nebude procházka růžovou zahradou,tam by byl člověk raději sám,ale nejde to,musí si to přetrpět a prožít.Samota člověka,kterému zemře letitý partner,ta musí být hrozná,pokud to fungovalo.Obrovská prázdota .....,tady asi nepomohou ani přátelé,tady chce být člověk sám,a také si ti prožít.Čas všechno zahojí,ale člověk je asi vždycky sám,v celém vesmíru stojí sám a sám.Nikdy neví,jak dlouho a koho bude mít po svém boku.A samota stáří ,ta musí být šílená,všichni blízcí umírají a ti ostatní jsou už moc daleko a nerozumí,nechápou.Proto si musíme užívat a dobře pamatovat okamžiky sdílené s druhými lidmi.Opravdu,neveselé téma
| Nahlásit
Přesně tak, Létavice, to je ta samota, kde nepomůže ani osobní rozhodnutí, osobní úsilí, pozitivní vztah k životu.....a tak mi připadá, že říkat si, že se to musí "přežít" je asi hloupost v situaci, kdy člověk v podstatě VÍ, že už to jiné nebude.....
| Nahlásit
Já bych nezoufala,pořád je naděje,že se to MůŽE nějak nečekaně zvrtnout,život nám přeci dokáže předvést lecky zcela nečekané věci,jen doufat nesmíme přestat....távat.Jak napsal pan Dumas krásně na závěr jedné nádherné kniky....zbývá nám jen čekat a doufat,nic víc
| Nahlásit
modlit se, modlit se
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek