Pelíšky - lžičky
Dobrý den, rád bych se zeptal z jakého materiálu byly vyráběny plastové lžičky z NDR. Děkuji za odpověď.
Odpovědi
Diskuze
Chemie v NDR byla na vysokém stupni, předválečné Německo mělo vyspělý chemický průmysl tvořící evropskou špičku a Sasko (Sachsen) bylo jedním z jeho center.
Pryskyřicové panely na Trabanta byl ve své době pěkný chemický úspěch.
https://www.moz.de/nachrichten/kultur/_plaste-forschung_-im-dok-zentrum-fuer-ddr-alltagskultur-49660914.html
PS a PVC se v potravinářských obalech moc nepoužívají, karcinogenní.
V automatech na kávu se používají kelímky PP, ty odolávají dobře teplotám cca 90°C.
Lžičky v Pelíšcích byl humor, který měl zesměšnit socialistický blok, zde NDR (DDR). Ve filmu se ukazuje kontrast mezi rusofily a těmi, kdo jsou v opozici k socialismu a komunismu. Film vygraduje vpádem okupačních vojsk Varšavské smlouvy (neobsadil nás pouze SSSR, ale i Polsko, Maďarsko a jiní "přátelé a spojenci").
Za sebe považuji za pokleslé dělit tehdejší lidi na "rusofily a ty, kdo jsou v opozici", i když částečně souhlasím, že film s takovou optikou pracuje. Já sám jsem tehdy byl spíš ten "v opozici" a jsem přesvědčen, že velkou většinu lidí nešlo tenkrát do takto polarizovaných kategorií vůbec zařadit. Je to podobné jako když dnes rusofobové nazývají každého, kdo se jen trochu snaží o neutrální pohled, agentem Kremlu.
Ty lžičky mohou vydržet krátkodobě horkou vodu (výrobce testoval a doporučuje proto použití do max.pokojových teplot), ale když je člověk nechá dlouhou vodu v prakticky vařící vodě, tak změknou. Je to stejné jako odpadní trubky z dřezů - aby tam člověk mohl lít vařící vodu, musel mít - alespoň dříve - speciální trubky. Ty běžné vydržely jen horkou vodu z kohoutku.
> dělit tehdejší lidi na "rusofily a ty, kdo jsou v opozici"
Největší část tvořil šedý neangažovaný dav snažící se žít svůj život v povolených mezích. Tvořili ho lidé jak s respektem tak i despektem k SSSR. Vzhledem k časovému usazení filmu (před '68) nálada ve společnosti byla spíše protisovětská, protože se hledala náhrada za tehdejší nefunkční sovětský model vedení společnosti.
Byla to doba velkých očekávání. Lidé tenkrát s velkým entusiasmem vnímali reformy prováděné vedením KSČ, v čele s osobami jako Dubček, Svoboda, Císař, Smrkovský atd. Nekriticky je oslavovali, skoro jako nějaké rokové hvězdy. Lidé věřili, že ukážeme světu třetí cestu, tu správnou, socialismus s lidskou tváří. Lidé chodili v neděli na dubčekovské směny, sbírali zlato, plni nadšení pomáhali jak mohli své republice. Psát o šedém davu je prostě absurdní.
Vždy bychom si měli uvědomit rozdíl mezi dokumentem a uměleckou tvorbou. Třeba film o Černobylu, teď o Mnichovu, Pelíšky nebo Šakalí léta nejsou dokumenty.