Ontola > diskuze
| Nahlásit

Čím to je?

Nedávno jsem byla ve Vídni. To, co jsem viděla mne naprosto nadchlo. Mohla bych mluvit o udržovaných silnicích, dodržování předpisů, bezvadně čistých toaletách kolem cest...Ale já bych zde chtěla promluvit hlavně o chování lidí. Je velmi kultivované, lidé se k sobě chovají slušně, jsou ochotní pomoci, naprosto nevídané je chování mladší generace ke starší, ne že se chovají ke svým starším spoluobčanům slušně, ale z jejich chování je cítit, že si jich i váží. Také mladí mezi sebou se baví vesele, ale neokázale. Neviděla jsem za celou dobu nikde žádného opilého, nikdo tam nepostával a nepoptával, neviděla jsem bezdomovce. Mohla bych psát i o tom, jak je všude čisto a další zajímavé postřehy. Ale mne opravdu nejvíce dostali na to, jak se lidi umí k sobě vzajemně chovat. Přemýšlím o tom, čím to je. Jak to, že člověk překročí hranice a octnete se v jiném v světě, kde se lidi k sobě chovají prostě hezky. Čím to je, vždyť jsme tak dlouho byli vlastně jeden stát.
Možná, že i vy máte postřehy ze svých cest do Rakouska, možná, že jsou i jiné než moje, nevím. Nemáte chuť si o tom popovídat?
Témata: Nezařazené

7 reakcí

| Nahlásit
Viděla jsem třeba, jak mladí uvolnili velmi ochotně místo v restauraci skupině starších žen, protože mladí si sedli k oblíbenému stolu u kterého ženy sedávají. A vůbec jim to nevadilo, naopak.
Viděla jsem nevídanou ochotu obsluhujícího perzonálu v restauracích a obchodech, zájem o zákazníkovu absolutní spokojenost.
Skupina dětí bez upozornění uvolňuje místo skupině seniorů.... no mohla bych pokračovat... Ale fascinující je to, že je to v nich, ochota, vzájemná úcta a tolerance. A přitom je to vlastně tak jednoduché, být k sobě slušní. Leda
| Nahlásit
Jiný svět. My jsme stále kolonií...
| Nahlásit
My jsme tam byli den před eurem se školou... moc jsme ani neměli příležitost vidět chování lidí mimo jiné proto, že jsme ani nepoznali, kdo z nich je Rakušan :)
| Nahlásit
J8 si myslím, že je to hodně výchovou v rodině. Tu nejde nahradit nikým. Leda
| Nahlásit
Také si myslím,že je to ve výchově a o úctě k sobě samému,protože pokud si vážím sám sebe nemám tendence urážet kohokoli druhého.Možná i spokojenost s tím,v čem žiji,mít kolem sebe čisto a krásno,to musí lahodit duši.U nás si nějak neumíme zamést ani před vlastním prahem,nevážíme si práce druhých lidí.Šla jsem po okresní silnici asi 5 kilometrů a každé dvaař tři metry byla vyhozená do škarpy plastová láhev,nebo krabička od cigaret nebo nějaký obal od čehokoli.Je to v nás a někdy mám pocit,že si ten nepořádek záměrně pěstujeme.Stačí přeci jen nevyhodit.Jsme na sebe zlí .
| Nahlásit
Mě taky se nelíbí, když neukázněným dětem někdo řekne: To vás učí ve škole? Většinou se neudržím a řeknu: To tě učí tvůj tatínek a maminka? Myslím, že výchova v rodině je nejdůležitější, tam se třeba učí i tomu vztahu ke starším lidem. Dříve to asi bylo jiné. V každé rodině jaksi přirozeně žily vedle sebe 3 generace a jejich příslušnici se učili vzájemné tolerabnci. Dnes je to spíše vyjímka. Už soužití dvou generací je problémové v mnoha případech. Čím to je? Sama to nedovedu dost objektivně vysvětlit. Leda
| Nahlásit
Často se dostanu do Rakouska a snažím se být objektivní. Zažil jsem případy, kdy ke mě někdo zaujal bez významné příčiny dost neurvalý postoj, většinou jsem ale byl v autě a SPZka mě zradila, že jsem hoch ze severu. Oni s námi také mají své zkušenosti. Pamatuju si, jak po převratu v Laa a.d.Thaya visely v obchodech velké cedule "Češi nekraďte" ..... moc se mě to dotýkalo a do takovýchto obchodů jsem raději nechodil. Ale jak říkám, oni k nám mají tytéž výhrady, jaké k sobě máme u nás doma. Neumíme se chovat, nectíme cizí vlastnictví, když se k něčemu dostaneme nepoctivě, cítíme se jako hrdinové. Máme přeházený žebříček hodnot. Když uhnu na chodníku někomu, kdo nese objemný předmět, tak u nás signalizuju "slabost", v Rakousku laskavost a pochopení a bez vyjímky uslyším "danke". Byl jsem s kolegyní na prezentaci OHK v Angern a.d.March. Šli jsme na oběd. V restauraci bylo (inu čas oběda) plno. Zůstali jsme uprostřed lokálu mezi stolky stát a očima jsme hledali příležitost. U stolku asi dva metry od nás seděli dva poměrně velmi staří manželé (kolem 80-li let). On vstal, šel k nám a říká: " Pokud hledáte místo u stolu, uděláte nám potěšení, pokud si k nám přisednete. Konečně - jsme už po obědě a budeme platit". A zavedl nás ke svému stolu, představil nám manželku, my se také představili a tiše jsme žasli. Copak je něco takového na sever od Dyje možné? Je tedy pravda, že i Rakušané už diferencují a není pro ně Čech (Moravák) jako Čech (Moravák). Já tedy v cestování vidím určitou šanci kultivace chování. Do Thermen (lázní) v Laa a.d.Thaya ale radši nechodím. Spolupracoval jsem na jejich projekci a pak mě několikrát zvali, ať se jdu podívat. Okolo bazénů se tam "realizovali" krajané a přes bazén na sebe řvali "... .... co děláš ...... ...tam přece je ...... ........ .." Dost jsem se styděl.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek