Pokud je jí jen trocha, tak to stačí shrábnout kouskem papíru. Rtuť má veliké povrchové napětí a tak kapky nevypadají jako kapky, ale jako malé stříbrné kuličky, které si zachovají svůj tvar i když do nich šprtáte. Důležité je aby se rtuť nedostala omylem do jídla, je vysoce toxická.
Tradovalo se, ze rtut je toxicka pouze ve forme par, ktere vdechujeme. V pocatcich roentgenovych vysetreni se pouzivala jako kontrastni latka v zazivacim traktu a bylo to, svete div se, pry velmi bolestive. Popsan je i pripad (tusim ze ve Vondracek: Toxikologie) vstriknuti rtuti do krevniho reciste v sebevrazednem umyslu. Rtut snad mela zkoncit v srdecni komore, pacientka prezila roky a zemrela z jine priciny.
Soucasna medicina je ovsem v hodnoceni toxicity rtuti mnohem prisnejsi, takze na indexu jsou dnes m.j. uz i amalgamove vyplne zubu: http://goo.gl/M79VUX
Nejlépe je to nějakým štětečkem nebo "zamést" a pospojovat do kuličky, která jde nabrat. Není dobré rtuť neuklidit, protože se pak léta vypařují zbytky. Rtuť se vrací do lékárny. Je možné ji tam vrátit v lahvičce a rtuť zalít vodou. Pokud se dostane do spár v podlaze, je nutné zasypat sirným květem (prášková síra).