Co je po smrti?
Odpovědi
Diskuze
Každý, kdo klade podobné otázky, nebo na ně hledá odpověď by si toho měl být vědom. A především ten, kdo se snaží dokázat, že příslušníci druhého tábora nemají pravdu!
V zemi probíhá rozkladný proces za účasti různých mikroorganizmů a žovočichů.
Co se děje s naší duší, toť otázka, na niž mají přesnou odpověď pouze kněží. My ateisté, nevíme, co se děje s dušemi věřících. My sami duše nemáme, takže žijeme pouze ve vzpomínkách blízkých, a ve svých přínosech pro společnost. (Např.jsme někdy v životě někomu omylem prospěli, a on je nám vděčný a chová se tak k ostatním.) Pokud se mýlíme a duši máme, on už bůh bude vědět, jak s ní zatočí.
Po úderu do hlavy nebo při spánkovém útlumu ztrácíme vědomí. Po odstranění, či vážném poškození mozku ztrácíme nejen vědomí, i život. Pokud se při topení, či dušení poškodí mozek, a to se stane velmi brzy, dojde k nevratným poškozením kognitivních funkcí. Člověk dementní ztratí orientaci v prostoru a čase, v rodiných vztazích, a dokonce i vědomí vlastní identity. Byť stále ještěn živ, zapomene vše o svém životě. Z toho lze usuzovat, že naše vědomí a duševní schopnosti jsou s mozkem nějak svázány, a to tak, že jsou důsledkem jeho činnosti.
Představa, že bych po smrti ještě nějak žil, je mi pro svou nesmyslnost zcela nepřijatelná, neboť mozek se zničí jako první. Nebude-li u toho můj mozek, nebudu to přece já. Bude to nějaké fluidum, kdo ví. Já to však nebudu. Vím tedy s takovouto vydedukovanou jistotou, že život po smrti mě nečeká.
V zemi probíhá rozkladný proces za účasti různých mikroorganizmů a žovočichů.
Co se děje s naší duší, toť otázka, na niž mají přesnou odpověď pouze kněží. My ateisté, nevíme, co se děje s dušemi věřících. My sami duše nemáme, takže žijeme pouze ve vzpomínkách blízkých, a ve svých přínosech pro společnost. (Např.jsme někdy v životě někomu omylem prospěli, a on je nám vděčný a chová se tak k ostatním.) Pokud se mýlíme a duši máme, on už bůh bude vědět, jak s ní zatočí.
Po úderu do hlavy nebo při spánkovém útlumu ztrácíme vědomí. Po odstranění, či vážném poškození mozku ztrácíme nejen vědomí, i život. Pokud se při topení, či dušení poškodí mozek, a to se stane velmi brzy, dojde k nevratným poškozením kognitivních funkcí. Člověk dementní ztratí orientaci v prostoru a čase, v rodiných vztazích, a dokonce i vědomí vlastní identity. Byť stále ještěn živ, zapomene vše o svém životě. Z toho lze usuzovat, že naše vědomí a duševní schopnosti jsou s mozkem nějak svázány, a to tak, že jsou důsledkem jeho činnosti.
Představa, že bych po smrti ještě nějak žil, je mi pro svou nesmyslnost zcela nepřijatelná, neboť mozek se zničí jako první. Nebude-li u toho můj mozek, nebudu to přece já. Bude to nějaké fluidum, kdo ví. Já to však nebudu. Vím tedy s takovouto vydedukovanou jistotou, že život po smrti mě nečeká.
V zemi probíhá rozkladný proces za účasti různých mikroorganizmů a žovočichů.
Co se děje s naší duší, toť otázka, na niž mají přesnou odpověď pouze kněží. My ateisté, nevíme, co se děje s dušemi věřících. My sami duše nemáme, takže žijeme pouze ve vzpomínkách blízkých, a ve svých přínosech pro společnost. (Např.jsme někdy v životě někomu omylem prospěli, a on je nám vděčný a chová se tak k ostatním.) Pokud se mýlíme a duši máme, on už bůh bude vědět, jak s ní zatočí.
Po úderu do hlavy nebo při spánkovém útlumu ztrácíme vědomí. Po odstranění, či vážném poškození mozku ztrácíme nejen vědomí, i život. Pokud se při topení, či dušení poškodí mozek, a to se stane velmi brzy, dojde k nevratným poškozením kognitivních funkcí. Člověk dementní ztratí orientaci v prostoru a čase, v rodiných vztazích, a dokonce i vědomí vlastní identity. Byť stále ještěn živ, zapomene vše o svém životě. Z toho lze usuzovat, že naše vědomí a duševní schopnosti jsou s mozkem nějak svázány, a to tak, že jsou důsledkem jeho činnosti.
Představa, že bych po smrti ještě nějak žil, je mi pro svou nesmyslnost zcela nepřijatelná, neboť mozek se zničí jako první. Nebude-li u toho můj mozek, nebudu to přece já. Bude to nějaké fluidum, kdo ví. Já to však nebudu. Vím tedy s takovouto vydedukovanou jistotou, že život po smrti mě nečeká.
Já nejsem můj mozek, ani můj žádný jiný orgán.
Nevíme, jde-li vnímat i jinak, než smysly/mozkem.