Alkoholismus a důvody
Kde je hranice vnímání "společenského pití alkoholu" a kde již začíná alkoholismus? Pitím tajně doma? Pitím každý den?
Je horší ten, který se občas opije "na doraz" anebo ten který má "záklapku" ale pije častěji?
Kdy se může přelomit pití alkoholu k alkoholismu?
Každý mu nepropadne.
Je mi jasné že každý asi bude mít jiný názor na tuto hranici, ale zajímala by mne :o).
Je horší ten, který se občas opije "na doraz" anebo ten který má "záklapku" ale pije častěji?
Kdy se může přelomit pití alkoholu k alkoholismu?
Každý mu nepropadne.
Je mi jasné že každý asi bude mít jiný názor na tuto hranici, ale zajímala by mne :o).
Odpovědi
Diskuze
Vyjdu z konstatování, že hranice, o které hovoříš je v průběhu života a v průběhu kontaktu každého člověka s alkoholem velmi proměnná. Mladý člověk si tedy názor nemůže vytvořit, nemá vlastní zkušenosti. Takže jen kmeti alkoholem prolití mohou říct, jak to bylo. A i ti si budou hledat vysvětlení i popisování poznaných dějů, které pro ně bude lichotivé.... málokdo se vyžívá v tom, že si rád nadává.
Mohu říct, že byly doby, kdy můj žaludek odmítal už i čtyři piva. Pak si postupně zvykl.... člověk se o alkoholu, jako o životním souputníkovi, o jedné z nejstarších návykových drog, postupně dozvídal nové a nové věci, dokonce některé druhy alkoholu mají i historicko - kulturní "plášť", například o víně (ale i o pivě) se dá zajímavě hovořit hodiny........ a tělo si zvykalo. Pak přišly doby "bohatýrské", propité noci, boje s kocovinou.....a pak i léta zralá, schopnost vypít neuvěřitelná množství alkoholických nápojů aniž se člověk "sbourá".... jenže, v této symbióze nemá nikdy člověk "navrch", alkohol je prevít a prosadí si svou. Takže přijde období t.zv. snížené tolerance na alkohol.... takové to "čichne si ke špuntu, a už ji má". A finále se dá vyjádřit sloganem: s alkoholem zle, bez něj také. To už jsou "dobří holubi, co se vracejí".
Pro mě je alkoholik každý, který pije pravidelně (a jedno jestli každý den, nebo každý kvartál) a množství od 35g čistého alkoholu denně. Návyk je rozeznatelný subjektivně podle toho puzení za skleničkou. Dá se trochu ovládnout, ale pokoj nedá a důvod se vždycky najde.... kamarádi, smutek, nebo radost.... (a takové to.... nedopitá láhev vína v ledničce, vždyť by to zoctovatělo, byla by to škoda.... to není pití, že? To je přece úklid).
A zapíjení samoty a zoufalství... znám, Létavice, znám... říkal mi jeden kamarád : "Nikdy nepij na žal, jenom na radost...to ti stopečka neublíží..."
byt existence důvěra práce zdraví vzhled.....