Vztah s mužem o 20 let starším, co vy na to?

Anonym44181024.10.2012 11:05 Nahlásit
Dobrý den, je mi 20 let a před rokem jsem se seznámila s mužem, který je o 20 let starší. Neuvěřitelným způsobem jsem se do něj zamilovala a cítím, že on mě má také rád. Chodili jsme spolu nejdříve na víno a postupem času jsme se sblížili mnohem více. Vím, že mu můžu všechno říci, že mi pomůže, poradí.. Dovedu si představit, že bych s ním strávila klidně zbytek života.. Párkrát jsem to s ním probírala, ale on se bojí, že to stejně nevydrží moc dlouho a že ho stejně třeba za rok opustím a najdu si někoho jiného.. Teď jsem na takovém rozcestí, protože jeho nejspíš nepřesvědčím k tomu, aby změnil názor, protože má rád svůj klid, ale zároveň mi říká, jak je mu se mnou krásně.. Může takový vztah mít cenu? Vím, že teď si říkám, že by bylo nádherné s ním být více, ale co když mě to opravdu po pár letech přestane bavit (i když si to nemyslím, protože ho opravdu mám ráda) a budu mít pocit, že jsem ten čas promarnila.. Jsem z toho zoufalá a ráda bych slyšela váš názor. Je mi s ním opravdu krásně, ale bojím se, že z toho nikdy nebude níc víc..A i kdyby bylo, mělo by to cenu? Moc děkuji za rady a komentáře.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Věk vůbec neřeš a neřeš ani budoucnost. Je to krásné teď? Je - tak jdi do toho. Proč se trápíš, co TŘEBA přijde za x let? Třeba to nepřijde, a třeba by se ti ještě mnohem dřív rozpadnul vztah s partnerem věkově srovnatelným... Tohle nikdo nemůže vědět. Já teď zrovna čtu knížku Alchymista od Paula Coelha. Muž chce od hadače znát budoucnost, aby se na ni mohl připravit. Hadač mu odpověděl: Čekají-li tě věci dobré, budeš příjemně překvapen. Čekají-li tě věci špatné, zbytečně se budeš trápit mnohem dřív, než k tomu dojde.
Tohle je i tvůj případ - trápíš se něčím, co třeba ani nepřijde. A upřímně: Jako starší muž chápu spíš obavy tvého partnera. Když tě to přestane po čase bavit, ty si ještě někoho jiného najdeš, ale co on? (Nevím, jestli je teď svobodný, nebo rozvedený, ale pokud by snad byl ženatý a kvůli tobě se rozvedl, na misky vah by položil víc než ty.) A ještě k tomu pocitu promarněného času: Pokud prožijete rok, dva, pět let, dvacet let hezkého vztahu, tak jak by to mohl být promarněný čas? Nehledě na to, že věk partnera v tomhle nehraje žádnou roli - pocit ztráty času můžeš mít jak po vztahu se čtyřicátníkem, tak po vztahu s osmnáctiletým klukem...
Gandalf24.10.2012 13:15 Nahlásit
Znám takový případ ...... asi to nevydrží, ale je to důležité? Jak říká Rampi, hlavně abys byla šťastná. Je lépe být sběratelem zážitků (vzpomínek), než věcí .......
Rampelník24.10.2012 13:42 Nahlásit
nebylo mi čtyřicet ji nebylo devatenáct ale tak nějak srovnat by to šlo.. Byla to legrace ovšem minimálně já věděl že to nemá dlouhé trvání dodnes jsme kamarádi ale každý jinde. Ale dobrý no hi..
Anonym46596224.10.2012 14:40 Nahlásit
Když "promarníš" rok nebo dva, tak se nic neděje a když vám to vydrží víc, tak to asi už stojí za to.
NyNy24.10.2012 14:47 Nahlásit
Mám známou, manžela měla o 24 let staršího. Spolu měli dvě děti. Jí je dnes 58 let, její manžel zemřel asi před 10 lety (to mu bylo 72). Po jeho smrti žije s jeho synem z prvního manželství, který je o dva roky starší. Takže žádná změna jména :-) Náhody se dějí...
A jak se nyní rozhodnout? Vztah nemusí klapat ani s věkově stejným partnerem. To není žádná záruka vztahu. Ale za sebe se ti přiznám: nikdy jsme nebyla na starší muže a vůbec ne na mladší. Do těchto vztahů bych nešla. Ale mluvím jen za sebe a nechci ti nic rozmlouvat. Kdyby mi bylo čtyřicet let, to by se mi hodně líbilo :-)
Anonym44181024.10.2012 15:03 Nahlásit
Já proti tomuhle vztahu nejsem, já souhlasím s většinou z vás, že to není promarněný čas, může mi to hodně dát. Můžu toho hodně zažít.. Tak to cítím. Zrovna včera jsme se o tom bavili a on mi říkal, že moc nesouhlasí s tím, že by si o užíval stejně jako já, protože ví, že jednou odejdu..Nevím, jak mu vysvětlit, že on nemá co ztratit, vždyť spousta chlapů tím omládne a můžeme toho hodně zažít. Ale nevím, proč se tomu tak brání a jak ho přesvědčit..
Anonym42995825.10.2012 09:33 Nahlásit
Podle tvého posledního příspěvku by to mohlo vypadat, že ti až tak úplně nevěří, ale to je jen důsledek toho, že nevěří sám sobě. To není nejlepší znamení. Chlap by měl být chlap, měl by být tvá opora, ale když nevěří ani v sebe... Tohle všechno ovšem platí v případě, že je tomu skutečně tak, jak píšeš, tj. že i on je stejně zamilovaný do tebe, jako ty do něho. Pokud ho musíš přesvědčovat (čili vlastně někam tlačit), není to dobré: buďto tě sice má hodně rád, ale je to nerozhodný typ, který by se ti svou váhavostí po čase zprotivil, anebo (což je ještě horší) tě nemá tak rád, jak tvrdí (anebo jak si to myslíš. My tady máme k dispozici jen tvůj náhled na věc, ne jeho. Možná ti ani nic takového netvrdí, možná je to jen tvé přání, které bývá otcem myšlenky. On teď třeba řeší dilema, jak ti opatrně naznačit, že to necítí tak silně jako ty. Jak to doopravdy je, to musíš pravdivě zodpovědět především sama sobe.)
Chlap občas potřebuje trochu popostrčit, to je pravda, ale opravdu jen popostrčit. Velký a trvalý tlak nějakým směrem obvykle vyvolá tendenci bránit se tlakem opačným směrem, takže s tím přesvědčováním opatrně...
Viacenta25.10.2012 10:36 Nahlásit
Příklady ze života, zda vztah s takovým věkovým rozdílem vydrží dlouhodobě, jsou tak i tak.
Záleží podle mě na povaze, duševních vlastnostech obou, ne tolik na věku.
Vždyť hned nemusíš chtít maximum - až do konce života. To nikdo nemůžeme vědět, co na nás bafne za rohem zítra nebo už dneska odpoledne. Při chůzi, když váháš a rozhlížíš se, taky uděláš vždycky jenom jeden krok, pak až další a další. Můžete spolu prostě "jen" zkusit bydlet a uvidíte. Něco se ukáže.
Jak píše Véna - celou budoucnost neřeš, to prostě nejde.
Nemůžeš žít najednou/postupně 2-3 možnosti, pak se vrátit a vybrat tu nej. Probírat a prohazovat něco, co se nestalo, je k ničemu. Prostě něco zkus a uvidíš. A neber to jako definitivu, co bude dál, se ukáže. To se hlavou nevymyslí, je třeba to zkusit a cítit.
Pokud je Tvůj partner opravdu hodně váhavý, možná si budeš vyčítat jen to, žes na něj zbytečně (roky) čekala.
NyNy25.10.2012 11:07 Nahlásit
Doplním Viacentu. Ty máš na to, jak se vztah vyvine, čas. Je ti teprve 20 let, nemusíš nikam spěchat... A určitě nespěchej.
S Anonym429958 souhlasím.
Anonym44181026.10.2012 18:36 Nahlásit
Já bych si klidně dokázala představit i s ním bydlet. On mi říkal, že mu to taky přijde přirozený, ale že ví, že jednou odejdu a že ho to pak bude bolet. Vím, že mě má rád, často mi to říká, ale říkal mi, že se bojí, že si na mě zvykne a pak se nepřenese přes to, až ho opustím. Nedokážu mu vysvětlit, že v podstatě nemá co ztratit, žije teď sám a tak to i nadále bude, protože mi říkal, že je sám rád a že mu to nevadí (i když mi říkal, že by si dovedl představit se mnou bydlet, jak jsem už psala). Říká mi, že se bojí o mě, že kvůli němu rychleji zestárnu..Já si toho jsem vědoma, ale nedokážu mu vysvětlit, že tohle je i moje rozhodnutí a že tohle všechno vím a že i přes to bych si dokázala představit být s ním déle. Nechápu, proč se tomu tak brání.. znám chlapy, kteří by do toho šli, protože vědí, že si takhle budou třeba ty dva, tři roky užívat a bude to pro ně zpestření..Jenže on to takhle nebere.. Co mám dělat? Tlačit na něj nechci, to na něj neplatí. Spíš mu to prostě nějak vysvětlit.. Když já ho mám fakt moc ráda. A děkuju za příspěvky!
NyNy26.10.2012 19:03 Nahlásit
Když mně připadá, že má rád svůj klid. Ono to není lehké si pustit do soukromí druhého člověka (moje zkušenost). Máš své zvyky, rituály, způsob fungování domácnosti... A každý je má jiné a jinak zažité.
Ty jeho řeči o tvém předčasném stárnutí mi připadají legrační :-) Ty si to můžeš přece dovolit ve svém věku.
Jemu to zřejmě vyhovuje tak jak to je. Netlač na něj. Ale mně by se ty jeho řeči vůbec nelíbily, protože na mne dělají dojem, že on ten váš vztah vážně nebere. Láska se nedá vynutit. To neznamená, že tě nemá rád. Znamená to, že ty ho miluješ a on tě má jen rád. Promiň, že to píši tak natvrdo.
Anonym44181026.10.2012 19:10 Nahlásit
NyNy, napsala si to hezky a musím s tebou souhlasit. I tak to na mě působí, i když si to nechci moc připouštět. Když jsme spolu, tak je mi krásně.. On už má hodně za sebou, je rozvedený a řadu let žije sám. Říkal mi, že kdyby byl o 20 let mladší, že by se snažil být se mnou pořád. Ale teď toho času nemá moc, takže se nevídáme pořád.. Já se pořád snažím vymýšlet, abychom byli spolu, ale on většinou nemůže..Říkal, že se bojí, že se to takhle bude stupňovat, protože já bych chtěla, aby to někam směřovalo..ale to on asi nechce..Nikdo neví, jak to dopadne.. Rok to bylo krásný, nepřemýšlela jsem nad tím, ale poslední dobou jsem nad tím začala víc přemýšlet, že bych klidně chtěla víc (třeba s ním bydlet) a najednou jsme narazili na problém, kterému jsme se snažili vyhýbat.. A s tím bydlením, já mám taky ráda svoje soukromí, ale uvědomila jsem si, že ho mám natolik ráda, že by mi nevadilo se s ním o něj dělit..A stejně bychom se vídali spíš jen věčer, protože on je v práci a já ve škole.. Achjo, je to složitý..
Anonym44703526.10.2012 20:19 Nahlásit
Moje žena je o 22 let mladší. Jsme 15 let spolu. Máme 2 syny (14 a 10 let). Sex jedenkrát týdně (caa :-)). Ale přijde na to, co ostatního si ti dva mohou nabínout.
My máme štěstí: sport, rodina (velká), společné akce (rodinné, firemní, kulturní, sportovní ...), vzájemné pochopení, ekonomické zázemí ...
Neboj se toho, jen si vše prověř :-)
Přidat komentář do diskuze ▾