Vztah s mužem o 20 let starším, co vy na to?
Dobrý den, je mi 20 let a před rokem jsem se seznámila s mužem, který je o 20 let starší. Neuvěřitelným způsobem jsem se do něj zamilovala a cítím, že on mě má také rád. Chodili jsme spolu nejdříve na víno a postupem času jsme se sblížili mnohem více. Vím, že mu můžu všechno říci, že mi pomůže, poradí.. Dovedu si představit, že bych s ním strávila klidně zbytek života.. Párkrát jsem to s ním probírala, ale on se bojí, že to stejně nevydrží moc dlouho a že ho stejně třeba za rok opustím a najdu si někoho jiného.. Teď jsem na takovém rozcestí, protože jeho nejspíš nepřesvědčím k tomu, aby změnil názor, protože má rád svůj klid, ale zároveň mi říká, jak je mu se mnou krásně.. Může takový vztah mít cenu? Vím, že teď si říkám, že by bylo nádherné s ním být více, ale co když mě to opravdu po pár letech přestane bavit (i když si to nemyslím, protože ho opravdu mám ráda) a budu mít pocit, že jsem ten čas promarnila.. Jsem z toho zoufalá a ráda bych slyšela váš názor. Je mi s ním opravdu krásně, ale bojím se, že z toho nikdy nebude níc víc..A i kdyby bylo, mělo by to cenu? Moc děkuji za rady a komentáře.
Odpovědi
Diskuze
Tohle je i tvůj případ - trápíš se něčím, co třeba ani nepřijde. A upřímně: Jako starší muž chápu spíš obavy tvého partnera. Když tě to přestane po čase bavit, ty si ještě někoho jiného najdeš, ale co on? (Nevím, jestli je teď svobodný, nebo rozvedený, ale pokud by snad byl ženatý a kvůli tobě se rozvedl, na misky vah by položil víc než ty.) A ještě k tomu pocitu promarněného času: Pokud prožijete rok, dva, pět let, dvacet let hezkého vztahu, tak jak by to mohl být promarněný čas? Nehledě na to, že věk partnera v tomhle nehraje žádnou roli - pocit ztráty času můžeš mít jak po vztahu se čtyřicátníkem, tak po vztahu s osmnáctiletým klukem...
A jak se nyní rozhodnout? Vztah nemusí klapat ani s věkově stejným partnerem. To není žádná záruka vztahu. Ale za sebe se ti přiznám: nikdy jsme nebyla na starší muže a vůbec ne na mladší. Do těchto vztahů bych nešla. Ale mluvím jen za sebe a nechci ti nic rozmlouvat. Kdyby mi bylo čtyřicet let, to by se mi hodně líbilo :-)
Chlap občas potřebuje trochu popostrčit, to je pravda, ale opravdu jen popostrčit. Velký a trvalý tlak nějakým směrem obvykle vyvolá tendenci bránit se tlakem opačným směrem, takže s tím přesvědčováním opatrně...
Záleží podle mě na povaze, duševních vlastnostech obou, ne tolik na věku.
Vždyť hned nemusíš chtít maximum - až do konce života. To nikdo nemůžeme vědět, co na nás bafne za rohem zítra nebo už dneska odpoledne. Při chůzi, když váháš a rozhlížíš se, taky uděláš vždycky jenom jeden krok, pak až další a další. Můžete spolu prostě "jen" zkusit bydlet a uvidíte. Něco se ukáže.
Jak píše Véna - celou budoucnost neřeš, to prostě nejde.
Nemůžeš žít najednou/postupně 2-3 možnosti, pak se vrátit a vybrat tu nej. Probírat a prohazovat něco, co se nestalo, je k ničemu. Prostě něco zkus a uvidíš. A neber to jako definitivu, co bude dál, se ukáže. To se hlavou nevymyslí, je třeba to zkusit a cítit.
Pokud je Tvůj partner opravdu hodně váhavý, možná si budeš vyčítat jen to, žes na něj zbytečně (roky) čekala.
S Anonym429958 souhlasím.
Ty jeho řeči o tvém předčasném stárnutí mi připadají legrační :-) Ty si to můžeš přece dovolit ve svém věku.
Jemu to zřejmě vyhovuje tak jak to je. Netlač na něj. Ale mně by se ty jeho řeči vůbec nelíbily, protože na mne dělají dojem, že on ten váš vztah vážně nebere. Láska se nedá vynutit. To neznamená, že tě nemá rád. Znamená to, že ty ho miluješ a on tě má jen rád. Promiň, že to píši tak natvrdo.
My máme štěstí: sport, rodina (velká), společné akce (rodinné, firemní, kulturní, sportovní ...), vzájemné pochopení, ekonomické zázemí ...
Neboj se toho, jen si vše prověř :-)