| Nahlásit

Proč ti, co jsou dál jsou vlastně oblíbenější?

Nevím, jestli taky máte zkušenost, že u rodičů jsou děti, které odešly z domu a udržují s nimi jen občasný styk dopisy nebo telefonem a doma se objeví jednou z auherský rok jsou daleko oblíbenější než ti, kteří jsou doma nebo v bezprostřední blízkosti a rodiče opečovávají. A zdá se mi, že čím jsou ti rodiče starší, tím je to výraznější. Máte stejnou zkušenost? Čím to je? A je to vůbec spravedlivé?
Témata: Nezařazené

3 reakce

| Nahlásit
Mám teda opačnou zkušenost,bydlím daleko od rodičů a sestra,která je v blízkosti je nej.Neustále slýchávám,že bych to či ono měla udělat stejně,o chování ani nemluvě atd.Asi je to individuální.
| Nahlásit
Osobně si myslím, že se to nám, kteří u rodičů ještě bydlí, jen zdá. Sama občas podobný pocit mívám, ale když se nad tím racionálně zamyslím, tak zjišťuju, že pro ten pocit žádný důvod v podstatě nemám. Nemyslím si, že by to ale záleželo vyloženě na té dálce, ale spíš jde o to, jak často se člověk s někým setkává. Jde podle mne spíš o to, že s dítětem, které doma nebydlí (v mém případě je to sestra) se rodiče nevídají tak často jako se mnou, a je proto logické, že ji vítají víc vřele. Myslím, že pokud žije jedno dítě ještě u rodičů nebo v těsné blízkosti, tak je více bráno jako jádro té rodiny, kde jsou i rodiče. Zatímco ten další sourozenec, který bydlí jinde a není u rodičů tak často, je brán spíš jako návštěva a od toho se odvíjí i to, že se k ní tak rodiče chovají. U nás třeba mamka taky plánuje slavnostní oběd na neděli, kdy přijede setra, ale nemyslím si, že v tom je nějaké preferování toho, kdo přijede. Prostě chce "návštěvu" něčím dobrým uvítat. A v podstatě když přijede setra, tak se sejdeme najednou celá rodina, takže to je vlastně důvod k oslavě :) Ale je pravda, že sestra není ten případ, kdy se sourozenec objeví jednou za uherský rok, setkáváme se poměrně často (i díky tomu, že bydlíme všichni v jednom městě).
| Nahlásit
Tak mi to vyvolalo podobnou představu ..... mnohdy se stává, že ten ze sourozenců, který se o rodiče nejvíc stará je vnímán tak jaksi samozřejmě, jako že to tak musí být a v rodinných záležitostech tahá víceméně za krátkou slámku, prostě málokdy má tu autoritu, která je přiměřená zásluhám, zatímco ostatní sourozenci jsou "vzácní" a rodiče usilují o to, aby si je více připoutali, nejde o kalkulační jednání, jsou v tom spíš emoce, ale výsledek je možno občas posoudit jako "nespravedlivý" .... tady bych cestu viděl spíš v nehledání spravedlnosti, prostě svět není poskládán tak, aby byl spravedlivý, nikdy nebyl , není a nebude. Prostě, chci pro rodiče něco udělat a nebudu se poměřovat se sourozenci, je to moje věc a věc mého vztahu k rodičům .......
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek