co je promiskuitní
Odpovědi
Diskuze
Promiskuita neznamená nevěru, promiskuitní může být i svobodný nebo rozvedený člověk. Myslím že to hlavně vyjadřuje partnerskou nevázanost, střídání sexuálních partnerů bez trvalého vztahu. Nemusí se ovšem jednat o nadměrnou náruživost, promiskuitní může mít klidně jeden styk měsíčně, ale pokaždé s jinou.
Soudím, že to společnost tradičně odsuzuje nikoliv z pustého moralizování, ale proto, že dříve si lidé uvědomovali, že je to špatně. Teprve moderní doba začala popírat všechna pravidla, jimž nerozumí.
Dnes je třeba běžné, že západní psychologie popírá empatii (vcítění do druhého) jako schopnost mimosmyslově komunikace a snaží se sama sebe přesvědčit, že to co vnímáme je jen tzv. řeč těla. Nic proti řeči těla, ale každý citlivější člověk ví, že zažil mnoho situací, které řečí těla vysvětlit nejdou.
Podobně při vztahu založeném na hlubokém citu může docházet k hlubokému propojení muže a ženy, k prolnutí jejich osobností, k neuvěřitelným kouzlům. Omezení na pouhou sexualitu je z tohoto pohledu porušením přirozeného řádu, prolomením posvátného tabu, urážkou bohů, popření lidství, svatokrádeží, barbarstvím a kdo ví čím ještě. Prostě láska je natolik velký dar, že bychom s ním neměli hrát fotbal.
Nevymlouvám vám vaše názory, prostě jsem se snažil vysvětlit jeden z důvodů, proč je myslím tradičně považována promiskuita za poněkud pokleslou.
A také jsem chtěl vyvolat zamyšlení nad jevem, který většinou nazýváme vylití vaničky i s dítětem. Máme nějaký fenomén, ve kterém je namícháno dobré se zlým, jenže my už to dobré nevnímáme, protože to špatné nám zabraňuje to dobré pochopit. Jakoby to dítě nebylo přes špinavou vodu ani vidět. Tak tu vaničku vylijeme...
Nikdo nikomu nebrání stát venku na schodech, pokud se v sále hoduje. Ale myslím, že by lidé měli vědět, že mezi partnery existuje i něco víc, nekonečně víc, než jen sex. A že stojí za to o to usilovat. Nic na tom nemění ani hollywoodské filmy, bravíčka, ani řeči o svobodě a podobné argumenty.
Nechci zpochybňovat svobodu člověka, jako velkou hodnotu. Ale jsou i jiné. Třeba poctivost, nebo slušnost, obětavost, moudrost, pravdomluvnost a podobně. A také láska, i té se sluší zastat, když je vylívána se špinavou vodou. Nemyslím si, že by člověk měl nadřazovat svobodu všem ostatním hodnotám. Jsem přesvědčený, že bychom se měli pokoušet najít rovnováhu a soulad mezi všemi těmito hodnotami.
Možná si mnoho lidí ani neuvědomuje, jak je příjemné žít v souladu s našim vnitřním, přirozeným řádem. Jak je třeba krásné mít děti. Nebo milovat své rodiče. Ne pro nějakého pánaboha, ale pro sebe, pro člověka.
Nebo zkusme jiný příklad. I pálením obrazů si můžeme doma příjemně zatopit. Ale přesto, pokud se bude jednat o umělecká díla, dopouštíme se něčeho neodpustitelného. Nebo ne? Nebo stačí, že nám konkrétně se umění jeví jako staré krámy?
Nelákám ovečky do žádného božího stáda, jen bych byl rád, pokud bych někoho,kdo o tom nikdy nepřemýšlel, inspiroval, aby se na život koukl i z tohoto pohledu. Myslím, že to stojí za to.
Nezpochybňuju, že manželství není jen o sexu, to by samozřejmě bylo dost málo. Na základě vlastní zkušenosti ovšem musím připomenout, že harmonické soužití nevydrží každému vztahu, a nakonec se se souzněním vytratí i ten sex. Potřeby ovšem zůstávají a o takovém mimomanželském sexu pro sex byl můj předchozí příspěvek. Myslím, že v tom je jádro pudla, proč vedeme polemiku - já mluvím o sexu jako fyzické činnosti, jež nemusí být nutně podložena láskou a nemusí nutně probíhat mezi zákonnými partnery, vy mi předestíráte onen ideální stav, kdy každý má svou drahou polovičku, s níž může své potřeby řešit.
Žít v souladu s vnitřním přirozeným řádem je opravdu příjemné. Můj vnitřní přirozený řád zahrnuje i mimomanželský sex, takže mi vůbec nic nebrání, abych si užíval výborný vztah, který mám s oběma dospělými syny, a abych miloval svou matku.
K příměru s pálením obrazů: Budeme-li topit uměleckými díly, přestože máme plný sklep briket, jistě se dopustíme něčeho neodpustitelného. Zrovna tak je nepřijatelné pojídat lidské maso, máme-li dost jiné potravy. Ti lidé, kteří se kdysi kdesi v peruánských Andách po havárii letadla nakonec uchýlili ke kanibalismu, ovšem své důvody měli. Zatopil bych si tedy s Monou Lisou? Pokud by alternativou byla smrt umrznutím, tak ano.
Co se týče vašeho soukromí, nemám právo vás hodnotit ani si netroufám udělovat rady.