Jsem jiného názoru - kovy voní (nebo spíše jsou cítit) přesněji jsou cítit jejich oxidy a sulfidy popř. jiné sloučeniny - třeba docela nepříjemně voní měď (čichnout k minci 50Kč nebo staré koruně ČSSR). Železo má také svůj specifický zápach. Zápach lze aktivovat když se bude kov brousit nebo pilovat nebo jinak uvolňovat atomy a ty pak budou cítit.
To ano, o tom jsem slyšel. Taky třeba při reakci čistého kovu s potem z našich dlaní vznikají kovové sloučeniny, které pak můžeme cítit. Ale proč nevoní samotný kus kovu. Je to kvůli jejímu pevnému uspořádání, čímž se nebudou moci odtrhávat kationty kovu? (kovové vazby)
když něco "voní" nebo je jakkoliv naším nosem cítit, tak se daná látka musí (byť v minimálním množství) dostat k našim čichovým receptorům. Zpravidla to je ve formě par dané látky. A protože většina běžných kovů má bod varu vysoko nad běžnou teplotou okolí (25°C), tak se z jejich povrchu nic neodpařuje, či nesublimuje. A ano - viz příspěvek přede mnou, může za to kovová vazba, která je silná.
Aby mohl kov vonět, musel by se vypařit a pak by musely atomy doputovat do našeho čichového receptoru a zde přejít do tekutiny ve sliznici (H2O) a až potom bychom je cítili. Čich bude tedy závislý na rozpustnosti/difúzi atomů např. pevné nebo plynné nebo kapalné látky ve vodě. Pokud látka do vody nepřejde není cítit - třeba sklo, ale když se sklo brousí cítit je.
