| Nahlásit

Jak se díváte na milosrdnou lež? aneb: Jak říct a neublížit.

...člověk by se nikdy neměl uchylovat ke lži ...
...pravda někdy hodně bolí ...
...raději mám krutou pravdu nežli sladkou lež......
...pravda může někdy i zabít.....
...pravda je jistota,ale chceme si ve všech životních situacích být za každou cenu "jisti"?

To je jen několik mých úvah k tomuto tématu, ale vy jistě vymyslíte spoustu dalších . Pojďme si o tom povídat.
Témata: Nezařazené

29 reakcí

| Nahlásit
Otázku vložila Leda.
| Nahlásit
Dost bych uvažoval o tom, kdy se opravdu jedná o "milosrdnou lež" a kdy jsem milosrdný pouze k sobě, protože se chci vyhnout nepříjemnostem........
| Nahlásit
Nevím, jestli jsem to milosrdná trochu neumocnila ve významu, spíše mi šlo o to, jestli si myslíte, že se má vždycky za každé situace mluvit pravda.
Milosrdná lež by byla třeba ve smyslu neprozrazení smrtelné diagnozy nemoci...a tam je asi správná, že? Tam by pravda mohla i zabít.
Ale já myslím, že jsou i jiné situace, kdy lež může být i milosrdná nejen pro mne, ale i někoho jiného, ale to je můj názor.
Ale když, tak to vem bez toho milosrdná ve smyslu: Říkat pravdu za každou cenu i když může moc ublížit. Nebo jsou situace kdy lež může situaci i zachránit.
Mě se třeba stalo, že brartr se naboural s autem /a bylo to dost nepříjemné, auto rorbité zcela a zranění středně těžká, ač ne naštěstí smrtelná/ a my to naší, téměř 90-leté, mamince neřekli. Tím, že bychom jí to řekli, co se stalo bychom jí jen přidali starostí a trápení a stejně by to k vyřešení situace nepomohlo. Tak jsme si vymysleli trochu jinou historku o tom, jak se dá auto rozbít ... a maminka byla ušetřena velkého trápení. Myslím, že tato lež byla i milosrdná.
| Nahlásit
ja se snazim nelhat, ale zase rikat pravdu za kazdou cenu je podle me kravina, nebudu naky holce rikat, ze mi pripada seredna, jak noc nebo diteti, ze ta nemoc, co ma, je velice vazna
| Nahlásit
Někdy opravdu může být pravda"vražedná"-to je asi i situace,kterou vylíčila Leda. A jistě bychom přidali i další příklady,kdy jsme své drahé "tak trochu( i hodně) milosrdně obelhali".Určitě bych postupovala stejně v takovém případě...Ale pozor! Ne každý lhát umí...,kdosi mi řekl,že umět dobře lhát,to je jako umět další jazyk...chce to cvik!I když to vyznívá velmi neblaze,lhář(ať už milosrdný anebo nemilosrdný lump)musí mít především dobrou paměť!A to je mnohdy velký problém..!Mám-li mluvit za sebe,hodně jsem se "věnovala" v minulosti tzv.polopravdám...,ale i ty vyžadovaly paměť...
| Nahlásit
V dětství má sestřenice tyto polopravdy vůči rodičům praktikovala velmi ráda. Vnímala jsem to jako lež. Kolikrát jsme se kvůli tomu pohádaly. Používá je dodnes:-(
A pravdu Mollet máš v tom, že lhát vyžaduje velkou dávku dlouhé paměti. (ale to už se tu bavíme spíš o chorobných lhářích, kteří lžou jako když tiskne a už si to ani neuvědomují).
| Nahlásit
A co takhle situace, když někomu něco zatajím, neřeknu ač vím že ten někdo po mé informaci touží a mohl bych ji říct, ale z rozmanitých důvodů prostě mlčím. Existuje také něco jako "tichá lež"?
| Nahlásit
To není lež.
| Nahlásit
Kde končí lež a začíná neupřímnost....
| Nahlásit
Sorry, Gandalf
| Nahlásit
ano, to je neupřímnost.
| Nahlásit
sorry, Ráca
| Nahlásit
Konstatuji, že při psaní na Ontole, je nutno se pořád znovu a znovu přihlašovat....vypadá to jako nějaký skrytý problém webu.

Jen bych se v rámci debaty, Ráco, zeptal...ty nevěříš, že lze lhát beze slov? Co takhle mlčící syn u lože umírající matky, který jí neřekne, co ví od lékaře? Ač ví že to matka chce vědět? A co takhle "oči", které dělá dívka na chlapce a které jsou jenom hrou... nelže ona "pohledem"? A co utajovaná nevěra.... slyšela jsi výraz "žít ve lži"? Mám pocit, že se jedná o problém póóódstatně složitější.....
| Nahlásit
Dost smutné a i tragické je,když si něco nalháváme sami sobě...
| Nahlásit
Ani jsme netušili, kolik tváří může pravda a lež mít a hlavně ty jemné niance rozlišení, že můžeme jak pravdou tak i lží ublížit a to nejen jiným, a jak teď mollet správně poznamenala, ale i sami sobě.
| Nahlásit
Jak někdo prohlásil: "Nelžu, aspoň si nemusím pamatovat co jsem kdy řekl."
Ale nadruhou stranu - mozek se procvičuje :-))
Ale teď vážně. Nejsem v zásadě proti milosrdné lži, ale lež ku prospěchu dotyčného odsuzuji.
Někdy jsem nucena okolnostmi ne rovnou lhát, ale pravdu trochu "učesat".
Jinak se držím návodu "nemuset si to aspoň pamatovat" :o))
Myslím, že nejsem ulhaná. Ale kdo tvrdí že nikdy nelhal, tak už tímto výrokem LŽE :O))
| Nahlásit
A jak říci pravdu a neublížit? Jde to vůbec?
Někdy vzniknou situace kdy je lepší neříci nic. Nikdy bych neřekla např. kamarádce, že vím o milostném poměru jejího manžela. A důvod? Může to být přechodné....
Každý člověk také nesnese pravdu o své nemoci.
Záleží vždy na okolnostech. Měl by člověk vycítit, kdy je možné pravdu říci naplno a kdy ne (nemyslím jen v případě nemoci). Pravdou se také může neublížit, ne?
Kdyby někdo řekl že "jsem krásná" :o))))) tak mne to potěší :o)))
No, a teď zpátky na zem :o), někdy můžeme mít špatný dojem na něco a člověk, kterého si vážíme a věříme mu, nám svým opačným názorem velmi pomůže.
| Nahlásit
a to pořád mluvíme o lži...,ale stejně zajímavé je zamyslet se nad tzv.nepravdou-je to jen eufemistický výraz pro lež? Může být nebezpečná,zákeřná i milosrdná,nevědomá...pravda překroucená též nemá daleko ke lži,zvláště,je-li záměrná...
| Nahlásit
A ještě si vzpomeňme na "lži" našich malých dětí...,těch výmyslů všelijakých,bujná fantazie...jak půvabné,což?
| Nahlásit
Bujnou fantazie malinkých dětí (to jejich vyprávění) jsem nebrala jako lež. Ale odnaučila jsem je mi lhát tím, že jsem jim řekla:"Když mi řekneš pravdu, tak nedostaneš výprask." Jak se mi někdy škubala ruka.... ale musela jsem to vydržet.
Při lži obdržely dětičky "výplatné" se slovy: "To není za to, že jsi to provedla ale za to že jsi mi lhala."
Teď to vypadá že jsem byla drsná matka :-), ale tak opak je pravdou. Nelžu :o). Ale přiznám se, že dnešní styl výchovy bez "doteku zadní části" mi připadá někdy nešťastný....
| Nahlásit
Přesně.
Odmalinka svýmu synovi vštěpuju, že i když se stane ta největší paní katastrofa v jeho malinkym velkym světě , ze který nebude umět sám vybruslit, je nejlepší přijít za mámou místo "začít" lhát - umět se poradit a hlavně "začít" řešit. (nikdy mu nezapomenu připomenout:-), jak je vlastně šťastný, že člověka, který mu mateřsky kreje záda, stále má).
Poslední jeho průser, kdy svou lží problém narostl do velikosti melounu, se stal v říjnu. Už jen doufám.
To mu dala za uši! A NyNy, nejen za uši. U srdce + ruka mě bolela ještě druhý den :-(
Hlavně nikdy přes hlavu :-)
| Nahlásit
Setkala jsem se už párkrát s chorobným lhaním,kdy ten dotyčný-ná lhali,ač je k tomu nic nenutilo.Snad jen to,aby byli středem pozornosti a svým fantazírováním a přeháněním ohromovali okolí.
| Nahlásit
Takoví baroni z Prášilů..... :-))))))))
| Nahlásit
Už jsme ke lži přiřadili mnoho přívlastků,nazvali jsme ji různými jmény,uvědomili si,že se dá lhát i beze slov,jak výstižně uvedl Gandalf,...napadlo mne teď, zda je nutné,správné a vůbec možné,aby o mně milenec či přítel(třebas i v jedné osobě)všechno věděl?Ráda si ponechávám nějaké to tajemství...A konečně,vždyť myšlenky jsou tak prchavé,že si je člověk často nestačí sám osvojit,natož aby se s nimi svěřil druhému..A činy? Z mnoha se postupně stávají epizody určené stejně k zapomnění...Ať už se jedná o přátelství nebo o lásku...lidé často bývají šťastnější tím,že leccos nevědí,než tím,co je jim známo...(to je parafráze Rochefoucaulda).
Nikdo jistě nepochybujeme o tom,že v přátelství i v lásce je důvěra důležitá,nenabádám tím tedy rozhodně k nějaké zlomyslné neupřímnosti.
| Nahlásit
Ano,jsou situace,kdy to nejlepší,co můžeme udělat,je mlčet.
| Nahlásit
"....aby o mně milenec či přítel(třebas i v jedné osobě) všechno věděl?...."
To je velmi zajímavé téma, to nenechá, Mollet, mozkové závity v klidu. Už sis někdy všimla, že lidé co jsou si velmi blízcí uvažují podobně, ne li stejně a že dokážou vycítit i ty případné 13.komnaty toho druhého? A někdy je mají i společné.

Někdy se mi zdá, že ženy - přítelkyně (milenky) nějak přímo předpokládají, že "uhádnu" co si zrovna přejí, po čem touží. A toto "hádání" není možné bez vzájemného "ponoření jeden do druhého". Tam není místo na nějaké "tajemné komůrky".. to je ta bezmezná důvěra, která vytváří ten efekt "jedno tělo, jedna duše".....
| Nahlásit
Neuhodneš nikdy,co si ženy-přítelkyně(milenky) přejí,po čem touží.Oni to totiž často ani sami neví,nechtějí vědět,bojí se vědět."Tajemné komůrky" byly,jsou a budou-ať chceme nebo ne.
| Nahlásit
Vidíš to jinak, Májo, máš jiné zkušenosti. Já jsem své popsal. A míra tajností je nepřímo úměrná síle vztahu a síle důvěry (neplatí to tak beze zbytku, vnímám to tak pouze orientačně). A domnívám se, že je dobře, že lidé prostřednicvím očí druhých vidí svět pestřeji. Aspoň ten Tvůj pohled mi půjčil nový rozměr k tomuto tématu. (A nikdy neříkej nikdy :-))))))))))))))
| Nahlásit
OMG TO JE STARŠÍ JAK JÁ XDDDDD
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek