Jak se díváte na milosrdnou lež? aneb: Jak říct a neublížit.
...člověk by se nikdy neměl uchylovat ke lži ...
...pravda někdy hodně bolí ...
...raději mám krutou pravdu nežli sladkou lež......
...pravda může někdy i zabít.....
...pravda je jistota,ale chceme si ve všech životních situacích být za každou cenu "jisti"?
To je jen několik mých úvah k tomuto tématu, ale vy jistě vymyslíte spoustu dalších . Pojďme si o tom povídat.
...pravda někdy hodně bolí ...
...raději mám krutou pravdu nežli sladkou lež......
...pravda může někdy i zabít.....
...pravda je jistota,ale chceme si ve všech životních situacích být za každou cenu "jisti"?
To je jen několik mých úvah k tomuto tématu, ale vy jistě vymyslíte spoustu dalších . Pojďme si o tom povídat.
Odpovědi
Diskuze
Milosrdná lež by byla třeba ve smyslu neprozrazení smrtelné diagnozy nemoci...a tam je asi správná, že? Tam by pravda mohla i zabít.
Ale já myslím, že jsou i jiné situace, kdy lež může být i milosrdná nejen pro mne, ale i někoho jiného, ale to je můj názor.
Ale když, tak to vem bez toho milosrdná ve smyslu: Říkat pravdu za každou cenu i když může moc ublížit. Nebo jsou situace kdy lež může situaci i zachránit.
Mě se třeba stalo, že brartr se naboural s autem /a bylo to dost nepříjemné, auto rorbité zcela a zranění středně těžká, ač ne naštěstí smrtelná/ a my to naší, téměř 90-leté, mamince neřekli. Tím, že bychom jí to řekli, co se stalo bychom jí jen přidali starostí a trápení a stejně by to k vyřešení situace nepomohlo. Tak jsme si vymysleli trochu jinou historku o tom, jak se dá auto rozbít ... a maminka byla ušetřena velkého trápení. Myslím, že tato lež byla i milosrdná.
A pravdu Mollet máš v tom, že lhát vyžaduje velkou dávku dlouhé paměti. (ale to už se tu bavíme spíš o chorobných lhářích, kteří lžou jako když tiskne a už si to ani neuvědomují).
Jen bych se v rámci debaty, Ráco, zeptal...ty nevěříš, že lze lhát beze slov? Co takhle mlčící syn u lože umírající matky, který jí neřekne, co ví od lékaře? Ač ví že to matka chce vědět? A co takhle "oči", které dělá dívka na chlapce a které jsou jenom hrou... nelže ona "pohledem"? A co utajovaná nevěra.... slyšela jsi výraz "žít ve lži"? Mám pocit, že se jedná o problém póóódstatně složitější.....
Ale nadruhou stranu - mozek se procvičuje :-))
Ale teď vážně. Nejsem v zásadě proti milosrdné lži, ale lež ku prospěchu dotyčného odsuzuji.
Někdy jsem nucena okolnostmi ne rovnou lhát, ale pravdu trochu "učesat".
Jinak se držím návodu "nemuset si to aspoň pamatovat" :o))
Myslím, že nejsem ulhaná. Ale kdo tvrdí že nikdy nelhal, tak už tímto výrokem LŽE :O))
Někdy vzniknou situace kdy je lepší neříci nic. Nikdy bych neřekla např. kamarádce, že vím o milostném poměru jejího manžela. A důvod? Může to být přechodné....
Každý člověk také nesnese pravdu o své nemoci.
Záleží vždy na okolnostech. Měl by člověk vycítit, kdy je možné pravdu říci naplno a kdy ne (nemyslím jen v případě nemoci). Pravdou se také může neublížit, ne?
Kdyby někdo řekl že "jsem krásná" :o))))) tak mne to potěší :o)))
No, a teď zpátky na zem :o), někdy můžeme mít špatný dojem na něco a člověk, kterého si vážíme a věříme mu, nám svým opačným názorem velmi pomůže.
Při lži obdržely dětičky "výplatné" se slovy: "To není za to, že jsi to provedla ale za to že jsi mi lhala."
Teď to vypadá že jsem byla drsná matka :-), ale tak opak je pravdou. Nelžu :o). Ale přiznám se, že dnešní styl výchovy bez "doteku zadní části" mi připadá někdy nešťastný....
Odmalinka svýmu synovi vštěpuju, že i když se stane ta největší paní katastrofa v jeho malinkym velkym světě , ze který nebude umět sám vybruslit, je nejlepší přijít za mámou místo "začít" lhát - umět se poradit a hlavně "začít" řešit. (nikdy mu nezapomenu připomenout:-), jak je vlastně šťastný, že člověka, který mu mateřsky kreje záda, stále má).
Poslední jeho průser, kdy svou lží problém narostl do velikosti melounu, se stal v říjnu. Už jen doufám.
To mu dala za uši! A NyNy, nejen za uši. U srdce + ruka mě bolela ještě druhý den :-(
Hlavně nikdy přes hlavu :-)
Nikdo jistě nepochybujeme o tom,že v přátelství i v lásce je důvěra důležitá,nenabádám tím tedy rozhodně k nějaké zlomyslné neupřímnosti.
To je velmi zajímavé téma, to nenechá, Mollet, mozkové závity v klidu. Už sis někdy všimla, že lidé co jsou si velmi blízcí uvažují podobně, ne li stejně a že dokážou vycítit i ty případné 13.komnaty toho druhého? A někdy je mají i společné.
Někdy se mi zdá, že ženy - přítelkyně (milenky) nějak přímo předpokládají, že "uhádnu" co si zrovna přejí, po čem touží. A toto "hádání" není možné bez vzájemného "ponoření jeden do druhého". Tam není místo na nějaké "tajemné komůrky".. to je ta bezmezná důvěra, která vytváří ten efekt "jedno tělo, jedna duše".....