Oprava gramatických chyb ve čtenářáku
Eugen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Veršovaný román popisující příběh z počátku 19. století v Rusku. Vypráví o Eugenu Oněginovi, šlechtici vychovaném podle tehdejší módy Moskvy, nadaného ale povrchního, zhýčkaného a žijícího jenom bály a společností. Na začátku příběhu se nepříliš nadšený stará o svého chorého otce. Ten zanedlouho umře a i když Eugen zdědí obrovský majetek, předá dědictví lidem jimž jeho otec dlužil peníze. Jakoby Oněgin tušil, že znenadání dostane zprávu o strýcově smrti, který mu přenechá velký statek na venkově.
Znaven a unuděn velkoměstem se rozhodne přestěhovat do klidné vesnice. Brzy ho ale omrzí také a v tu chvíli potkává Vladimíra Lenského. Mladý básník, přátelský snílek a romantik, se stává jeho novým sousedem a přestože jsou oba naprosto odlišní, Lenskij v něm nalézá přítele. A tak najednou dvě úplně jiné osobnosti nacházejí společné téma hovoru. Jak se říká, protiklady se přitahují.
Jednou přišla řeč na Olgu Larinovou, mladou dceru statkářky. S Lenským se znávali ještě jako děti. Olga je veselá a oblíbená, oproti její sestře Taťáně, která už od útlého věku vyrůstala na příbězích v románech a ve snech. Vladimír jezdil za rodinou Larinových občas na návštěvy a jednou sebou vzal i Oněgina. Eugen se pro Táňu se stává ideálem a hned se do něj zamiluje. V trápení napíše milostný dopis, kde mu vyznává svoje city. Pár dní se Oněgin na statku neobjeví a ani neodpovídá na dopisy. Nakonec se s Táňou však tajně sejde, ale její lásku odmítá... Mezitím Vladimír s Olgou začínají tvořit nerozlučný pár.
Eugenovi se daří Taťáně vyhýbat do oslavy Larinových. Jakmile ale na bál dorazí, předstírá přehnaný zájem o Olgu, čímž zraní jak Taťánu tak Lenského. Žárlivost však Vladimíra donutí vyzvat Eugena na souboj. Larinovi o ničem neví. Nepřesně mířená kulka je pro Lenského smrtelná. Souboj se odehrával v zimě a už na sklonku jara se Olga vdává za nového ženicha.
Oněgin opouští venkov a Taťána denně navštěvuje jeho statek, kde se spřátelila s klíčnicí. Sedává v jeho křesle a čte knížky s jeho poznámkami. Zachovává si platonickou lásku do další zimy, než se její matka rozhodne ji poslat do Moskvy, aby si taky našla manžela. Je donucena vzít si staršího generála Gremina.
Cestování Oněgina zase po nějaké době přestane bavit a vrací se do Petrohradu, kde na plese potkává Taťánu jako novou paní domácí. Oslní ho její krása a chladnost, za tu dobu co se neviděli se hodně změnilo a z ostýchavé dívky se stala sebevědomá žena. Eugen se po dlouhém, chladném a necitném období znovu zamiluje a to do té dívky, kterou odmítl a zanechal ve zmateném citovém prázdnu. Chodí na bály a doufá, že ji potká, soustředí se jenom na ni, píše jí dopisy, ale odpovědi se nedočká. Nakonec se jí rozhodne vyznat lásku osobně, však i když ho ona stále miluje, odmítne ho a rozhodne se zůstat svému muži věrná. Příběh končí neuzavřeně, rozletí se dveře a do pokoje vchází Gremin, Tánin manžel.
Osobní hodnocení: Líbil se mi barvitý popis postav i kraje, ročních dob a nejvíc mě zaujali autorovi veršované komentáře, kterými začínal a zakončoval většinu hlav knihy.
.. snažila jsem se a hledám nějaké pravopisné chyby a i kdybyste měli nějaké komentáře k tomu textu, tak sem s nimi.
Alexandr Sergejevič Puškin
Veršovaný román popisující příběh z počátku 19. století v Rusku. Vypráví o Eugenu Oněginovi, šlechtici vychovaném podle tehdejší módy Moskvy, nadaného ale povrchního, zhýčkaného a žijícího jenom bály a společností. Na začátku příběhu se nepříliš nadšený stará o svého chorého otce. Ten zanedlouho umře a i když Eugen zdědí obrovský majetek, předá dědictví lidem jimž jeho otec dlužil peníze. Jakoby Oněgin tušil, že znenadání dostane zprávu o strýcově smrti, který mu přenechá velký statek na venkově.
Znaven a unuděn velkoměstem se rozhodne přestěhovat do klidné vesnice. Brzy ho ale omrzí také a v tu chvíli potkává Vladimíra Lenského. Mladý básník, přátelský snílek a romantik, se stává jeho novým sousedem a přestože jsou oba naprosto odlišní, Lenskij v něm nalézá přítele. A tak najednou dvě úplně jiné osobnosti nacházejí společné téma hovoru. Jak se říká, protiklady se přitahují.
Jednou přišla řeč na Olgu Larinovou, mladou dceru statkářky. S Lenským se znávali ještě jako děti. Olga je veselá a oblíbená, oproti její sestře Taťáně, která už od útlého věku vyrůstala na příbězích v románech a ve snech. Vladimír jezdil za rodinou Larinových občas na návštěvy a jednou sebou vzal i Oněgina. Eugen se pro Táňu se stává ideálem a hned se do něj zamiluje. V trápení napíše milostný dopis, kde mu vyznává svoje city. Pár dní se Oněgin na statku neobjeví a ani neodpovídá na dopisy. Nakonec se s Táňou však tajně sejde, ale její lásku odmítá... Mezitím Vladimír s Olgou začínají tvořit nerozlučný pár.
Eugenovi se daří Taťáně vyhýbat do oslavy Larinových. Jakmile ale na bál dorazí, předstírá přehnaný zájem o Olgu, čímž zraní jak Taťánu tak Lenského. Žárlivost však Vladimíra donutí vyzvat Eugena na souboj. Larinovi o ničem neví. Nepřesně mířená kulka je pro Lenského smrtelná. Souboj se odehrával v zimě a už na sklonku jara se Olga vdává za nového ženicha.
Oněgin opouští venkov a Taťána denně navštěvuje jeho statek, kde se spřátelila s klíčnicí. Sedává v jeho křesle a čte knížky s jeho poznámkami. Zachovává si platonickou lásku do další zimy, než se její matka rozhodne ji poslat do Moskvy, aby si taky našla manžela. Je donucena vzít si staršího generála Gremina.
Cestování Oněgina zase po nějaké době přestane bavit a vrací se do Petrohradu, kde na plese potkává Taťánu jako novou paní domácí. Oslní ho její krása a chladnost, za tu dobu co se neviděli se hodně změnilo a z ostýchavé dívky se stala sebevědomá žena. Eugen se po dlouhém, chladném a necitném období znovu zamiluje a to do té dívky, kterou odmítl a zanechal ve zmateném citovém prázdnu. Chodí na bály a doufá, že ji potká, soustředí se jenom na ni, píše jí dopisy, ale odpovědi se nedočká. Nakonec se jí rozhodne vyznat lásku osobně, však i když ho ona stále miluje, odmítne ho a rozhodne se zůstat svému muži věrná. Příběh končí neuzavřeně, rozletí se dveře a do pokoje vchází Gremin, Tánin manžel.
Osobní hodnocení: Líbil se mi barvitý popis postav i kraje, ročních dob a nejvíc mě zaujali autorovi veršované komentáře, kterými začínal a zakončoval většinu hlav knihy.
.. snažila jsem se a hledám nějaké pravopisné chyby a i kdybyste měli nějaké komentáře k tomu textu, tak sem s nimi.