Proč je Česko tolik nevěřící?
Jako já vím, že většina Čechů věří v Boha, jen nejsou v žádné organizované církvi, ale to mě taky zajímá proč. Myslel jsem si, že je to kvůli komunistům, to je odpověď, co jsem obvykle dostal, ale v jiných postkomunistických zemích je daleko víc věřících, v Polsku, Slovensku a dokonce i Rusku, kde komunisté vládli 90 let. Nebo je to prostě naše hujerství, že pilně a svědomitě plníme rozkazy EU a předtím SSSR, aniž by to po nás vlastně vůbec někdo chtěl?
Odpovědi
Příčinu vidím v dávnější historii. Češi (ne Moraváci) se dlouho bránili pronikání křesťanství. Pak přijali husitství jako způsob odporu proti kat. Římu a po jeho porážce byli vystavení rekatolizaci a vládě kat. Habsburků. A protože mají v krvi odpor proti autoritám, uchýlili se k agnosticismu (spíš než ateismu) v jeho místní verzi zvané něcismus (víra v "něco nahoře"). Totalitní režimy minulého století to jen prohloubily.
Nevím, proč do toho taháš EU nebo SSSR. Češi věřili v porovnání s ostatními málo už před válkou.
Není to jen o tom, že nejsou členy žádné církve nebo jen nepraktikujícími věřícími, ale většina z těch "necírkevních nevěřících" jsou opravdu ateisté bez spirituálního cítění ("neexistuje bůh nebo nějaká jiná vyšší nadpřirozená síla nebo osud").
Češi jsou druhý až třetí nejateističnější národ na světě (po Estonsku a Francii). V počtu registrovaných členů církví jsme buď první nebo druzí na světě.
Moje zkušenost je taková, že za socíku jsem jako daleko víc vnímal propagaci ateismu od normálních lidí než od autorit. Ale lidem do hlavy nevidím, a co se jim tam honí, nevím. Myslím, že i papež může občas zakolísat ve víře a i Vladimír Iljič v těžké chvilce třeba prosil Boha o pomoc nebo odpuštění.
>Jako já vím, že většina Čechů věří v Boha
Nevím, kde jsi to slyšel, ale většina Čechů v boha nebo nadpřirozeno nevěří.
Na druhé straně, dnešní mládeži "instituce" Boha dost možná chybí. Jak se vypořádat s klimatickou úzkostí, jak si vybrat mezi mateřstvím a kariérou, na koho naložit své problémy, koho poprosit o pomoc, když už dochází síla a naděje? Psychofarmaka nejsou vždy ten nejlepší pomocník.
Je na každém, aby hledal tu svou správnou cestu, i když najít ji se asi podaří málokomu, už jen hledání stojí za to.