vyhledani tropu a figur
Dobrý den potřeboval by jsem pomoc s vyhledáním nějakých tropů a figur , z výňatku textu z Harryho Pottera kámen mudrců. děkuji předem za jakoukoli pomoc
Motorka byla obrovská, ovšem proti muži, který na ní rozkročmo seděl, vlastně úplná nicka. Byl málem dvakrát vyšší než normální lidé a přinejmenším pětkrát širší. Byl prostě takový hromotluk, že se to ani nepatřilo, a působil divoce – skoro celý obličej mu zakrývaly štětiny ježatých černých vlasů a vousů, dlaně měl jako víka od popelnic a jeho nohy v kožených botách připomínaly delfíní mláďata. V obrovských svalnatých pažích držel malý uzlík.
„Hagrid,“ vydechl Brumbál s úlevou v hlase. „Konečně. A kde jste vzal tu motorku?“
„Pučil jsem si ji, pane profesore,“ vysvětlil obr a přitom z ní opatrně slezl. „Pučil mně ji mladej Sirius Black. Takže tady vám ho vezu, pane.“
„Neměl jste tam žádné problémy?“
„Ne, pane – dům byl skoro úplně zničenej, ale malýho jsem dostal ven eště dřív, než se tam začli hemžit mudlové. Usnul, když jsme letěli nad Bristolem.“
Brumbál a profesorka McGonagallová se shýbli k uzlíčku pokrývek. Uvnitř, takže ho sotva bylo vidět, ležel malý chlapec a tvrdě spal. Pod čupřinou vlasů černých jako uhel, která mu spadala do čela, spatřili sečnou ránu podivného tvaru, která ze všeho nejspíš připomínala blesk.
„Takže tam ho…?“ šeptla profesorka McGonagallová.
„Ano,“ přisvědčil Brumbál. „Ta jizva mu zůstane na celý život.“
„Nemůžete s tím něco udělat, Brumbále?“
Motorka byla obrovská, ovšem proti muži, který na ní rozkročmo seděl, vlastně úplná nicka. Byl málem dvakrát vyšší než normální lidé a přinejmenším pětkrát širší. Byl prostě takový hromotluk, že se to ani nepatřilo, a působil divoce – skoro celý obličej mu zakrývaly štětiny ježatých černých vlasů a vousů, dlaně měl jako víka od popelnic a jeho nohy v kožených botách připomínaly delfíní mláďata. V obrovských svalnatých pažích držel malý uzlík.
„Hagrid,“ vydechl Brumbál s úlevou v hlase. „Konečně. A kde jste vzal tu motorku?“
„Pučil jsem si ji, pane profesore,“ vysvětlil obr a přitom z ní opatrně slezl. „Pučil mně ji mladej Sirius Black. Takže tady vám ho vezu, pane.“
„Neměl jste tam žádné problémy?“
„Ne, pane – dům byl skoro úplně zničenej, ale malýho jsem dostal ven eště dřív, než se tam začli hemžit mudlové. Usnul, když jsme letěli nad Bristolem.“
Brumbál a profesorka McGonagallová se shýbli k uzlíčku pokrývek. Uvnitř, takže ho sotva bylo vidět, ležel malý chlapec a tvrdě spal. Pod čupřinou vlasů černých jako uhel, která mu spadala do čela, spatřili sečnou ránu podivného tvaru, která ze všeho nejspíš připomínala blesk.
„Takže tam ho…?“ šeptla profesorka McGonagallová.
„Ano,“ přisvědčil Brumbál. „Ta jizva mu zůstane na celý život.“
„Nemůžete s tím něco udělat, Brumbále?“