Kolik dětí se dřív zabilo na dětských hřištích?
Hledám statistiku, kolik dětí se dřív zranilo a zabilo na dětských hřištích. Třeba za socialismu nebo i v devadesátých letech, ale zkrátka před tím, než nastoupily všechny ty předpisy a normy, které způsobily odstraňování prolejzaček typu globus, nebo půloblouk. Jestli ty moderní bezpečnostní normy náhodou neřeší problém, který neexistuje.
Například viz https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/socialisticke-prolezacky-z-liberce-skonci-v-muzeum-v-brne.A160722_131044_liberec-zpravy_tm
Například viz https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/socialisticke-prolezacky-z-liberce-skonci-v-muzeum-v-brne.A160722_131044_liberec-zpravy_tm
Odpovědi
Asi více, než nyní.
Pro ilustraci jak vypadala dětská hřiště dříve:
https://www.youtube.com/watch?v=lQ3g7G0iiTY&t=6s
Pro ilustraci jak vypadala dětská hřiště dříve:
https://www.youtube.com/watch?v=lQ3g7G0iiTY&t=6s
Statistika úrazů nám toho moc nepoví, hodně ubylo hřišť, hodně ubylo dětí, děti změnily chování a na dětských tráví mnohem méně času, méně tam řádí, rodiče také změnili chování a vůči dětem jsou úzkostlivější, každý má telefon na zavolání pomoci, ta je na místě během několika minut, medicína také pokročila... nejsme vůbec schopni od toho řádně očistit data. Bez srovnatelných dat má statistika minimální vypovídací hodnotu. Samozřejmě vím, že se takové statistiky občas dělají, ale ty většinou nemají cenu ani toho papíru, na kterém jsou vytištěny.
Statistika úrazů tehdy by napověděla hodně - existoval ten problém nebo ne? Existoval takový problém kdykoliv, který by ospravedlnil všechny ty současné normy?
Dříve byla dětská hřiště jen na sídlištích a ve školkách (školky samozřejmě s dozorem, což je bezpečnost kvalitativně někde jinde bez ohledu na nějaké normy).
Vybavení bylo takové, co dokázal "spíchnout" místní kovopodnik nebo dílny fabrik pro své zaměstnance. Tedy nic moc.
Dnes jsou dětská hřiště snad na každé vesnici a kromě nich mají děti často i vlastní zařízení (houpačky, trampolíny) doma.
Bez ohledu na to, kolik se dětí zranilo dříve nebo dnes, je potřeba nějaká centrální bezpečnostní norma, jak co má vypadat. Žel, skutečnost mě spíš připadá jako zlatý důl pro pro různé podnikavce. Ceny při zřizování hřišť tomu odpovídají.
Dnes musejí mít děti v autě sedáky a podsedáky. Tedy jsou omezeny počtem sedadel. Za mého mládí to byl počet děti do celkové nosnosti vozidla. A kde byla bezpečnost? Jednak ty auta byla pomaleší, ale hlavně auto měl málo kdo, tedy ten provoz byl úplně někde jinde.
A proč mluvím o autech. Protože je to velice podobné těm dětským hřištím.
A pokud se týká úrazů dříve, na na těch hřištích jich bylo nejspíše minimum. Dnes jich bude víc, tak jak je víc hřišť. Naprostá většina úrazů se odehrála jinde. Já jsem měj jako dítě tři úrazy a na žádném hřišti jsem nikdy nebyl ani v té školce (prostě na zahradě šlolky žádné prolézačky a pod. nebyly).
Tipl bych si, že ty staré prolézačky se odstranily proto, že nesplňovaly nové normy, ne že byly nebezpečné. Zřizovatel tedy odpovědnost přenesl na normu. Jinak by zodpovídal sám.
Ačkoliv provoz narostl údajně 10x oproti 80tým letům, počet nehod je o 25% vyšší, ale úmrtí jsou skoro na polovině.
Hlavním zdrojem zranění na hřištích jsou (viz zdroje pod jiným příspěvkem) pády na zem s poraněním hlavy.
Nedávno třeba na Slovensku vyhodnocovali nehodovost při instalaci předního brzdového světla, a statistiky vyšly hodně dobře. Jenže, jak může člověk věřit výsledkům, pokud si to zařízení montovali převážně lidé, kteří mu fandí? Neříkám, že je to podvod, ale není to ani kvalitní statistika.
moje dcerka si na dětském hřišti zlomila na prolézačce nožičku a měla na 2,5 měsíce sádru, z toho na 21 dní nechodící, pak obdržela podpatek na který mírně došlapovala po jednom dni od fixace, ale chodící dostala ještě dvakrát novou. Celkem tak měla čtyři sádry z toho poslední dvě počmárané od spolužáků.
Já osobně bych tomu i fandil, ale kvůli tomu si nebudu lhát do kapsy cinknutou statistikou.
Možná kdybych si namontoval třetí brzdové světlo, tak se párkrát podívám do výloh na odraz mého auta, jak hezky svítí, ale pak bych na to stejně zapomenul a brzdil tak, jak potřebuji a jak jsem to dělal vždycky.
Podle toho zdroje níže jsou prolézačky nejnebezpečnější zařízení na hřišti. Jediné, co je ještě nebezpečnější, je PÁD (na tvrdou plochu) z prolejzačky (většina pádů je na hlavu a ruce, což jsou také nejčastěji zraněné části těla).
2004 - asi 12 úmrtí, 2700 ošetření v nemocnici