Množství disociovaných částic - aniontů a kationtú - to popisuje disociační konstanta. Pokud dobře látka disociuje, v roztoku se tedy nenachází jako celá, ale rozdělena na anionty a kationty, tak je silná. Naopak slabé kyseliny v roztoku nejsou disociovány skoro vůbec.
A od čoho závisí, či kyselina/zásada disociuje dobre alebo zle? Vysvetlenie: od toho, že je silná/slabá mi nestačí xD Určite tam musí byť nejaký iný dôvod, od čoho to niekto odvodil slabá - neúplne disociuje a silná - úplne disociuje.
Čím pevnější je vazba H-A, tím nesnadnější je disociace a tím slabší je kyselina. Na příklad v řadě Hf, HCl, HBr, HI je nejslaběji vázána HI, nejsilněji HF. Síla halogenvodíkových kyselin roste od HF k HI. Ukázkové ja také oddůvodnění poklesu disociačních konstant u vícesytných kyselin, třeba u H3PO4. S rostoucím záporným nábojem aniontu se zpevňuje vazba protonu a klesá Ka.
