| Nahlásit

Kolik knih napsal?

Témata: Nezařazené
Diskuze
| Nahlásit
Rudolf Křesťan

se narodil 14. 3. 1943 v Praze. Po ukončení základní školy ve Staré Roli navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Když složil maturitní zkoušku, přihlásil se ke studiu na novinářské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. V roce 1964 byl přijat do redakce Mladého světa, kde pracoval až do roku 1993. Pak do roku 2003 působil v Týdeníku Televize. Nyní je autorem "na volné noze".
Píše většinou fejetony, kterými se také nejvíce proslavil. V časopise a v rozhlase jich publikoval už na dva tisíce. Část z nich vyšla - a nadále vychází - v knižních sbírkách. Ve svých fejetonech se zabývá úplně obyčejnými věcmi, které ho zrovna napadnou. Klade si otázky, které nám můžou připadat až malicherné.Ale autor se nad nimi díky své fantazii dokáže dobře zamýšlet. Uplatňuje při tom mnoho zajímavých postřehů a vtipné nadsázky. Jeho pohled na věci kolem nás je nezvyklý, ale i přesto jeho význam snadno chápeme.
Autorův jazyk je dobře srozumitelný. Často používá různá přirovnání a překvapující slovní spojení a obraty. Pohrává si také s významy slov. To vše dohromady dává jeho knihám humorný ráz.

Knižně vydal:
Kos a kosínus (s kresbami Vladimíra Renčína) - 1969, Budeš v novinách (spolu s texty Františka Gela) -1976, Myš v 11. patře - 1980, Slepičí krok - 1986, Kočky v patách - 1991, Co láká poškoláka - 1991, Jak se do lesa volá - 1992, Jak jsem si užil - 1995, Pozor, hodný pes! - 1997, Nebuď labuť! - 1999, Výlov mého rybníka - 2000, Podkovaná blecha - 2002 a Kachna v bazénu - 2004. (tedy celkem 13 publikací)

Kromě Vladimíra Renčína ilustroval Křesťanovy knih také Vladimír Nagaj a posledních šest fejetonových sbírek doprovodila kresbami autorova žena, ak.mal.Magda Křesťanová.
Na otázku, které jeho dílo je mu nejbližší, odpověděl, že všechny své sbírky považuje za jednu trvale nedokončenou knihu.
| Nahlásit
Některé jsem četla a všechny byly naprosto úžasné, smysl pro humor, nadsázku, ty krásné hrátky s češtinou .... a přitom vypráví o věcech, kterých bychom si snad ani nevšimli. Nazvala bych je knížkami, které vás pohladí po smutné dušičce, protože si díky němu začnete všímat a zamýšlet se nad tím, co byly pro vás dosud zcela nedpodstatné a nedůležité věci a začnete pociťovat, že i v té nejprostší z nich je kouzlo poezie. A jestli autor považuje své dílo za nedokončenou knihu je to fajn, můžeme se jen těšit, co bude dál ...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek