Bajka
prosim vas, je tady nejaky specialista na nejake bajky ??? mame do skoly vymslet bajku a ja si fakt nevim rady(ma byt dlouha, jak uznam za vhodne, mam sdelit, to co je treba)....
______________POMÓÓÓC_________________
______________POMÓÓÓC_________________
Odpovědi
Diskuze
A nemáš ten nápad ???
Škoda, že tu není Pazoura nebo Divný chlápek od vedle či Gandalf já myslím, že oni by to svedli /omlouvám se, pokud někoho nedoceňuji, třeba i někdo další.... omlouvám se/. Mě to třeba zaujalo, ale nic mne tak rychle nenapadá.
Leda
Je určitě těžké vymyslet ponaučení, které ještě v žádné bajce nebylo, ale myslím, že pokud bude to ponaučení originálně zpracované, tak ani nemusí být samo o sobě originální.
"Kdysi přepadl mor říši zvířat, množství jich hynulo každý den, a nikde nekynula naděje v pomoc a úlevu. To když viděl král zvířat lev, svolal rádce své a takto je oslovil:
„Strašný mor nás hubí dnem i nocí bez milosti, a všecka naše síla slabá jest proti kruté nemoci. Ba musíme za to míti, že samo nebe sesílá za nepravosti naše na nás trest veliký. Protož myslím, abychom pro utišení hněvu bohů vyhledali mezi sebou vinníka největšího, ten pak ať na smíření za všecky umře. Každý však upřímně se musí vyznati z činu svých, abychom spravedlivě posoudili, kdo z nás nejvíce zavinil. Co mne se týká, přiznávám se vám, přátelé, že mnohé jehně lahůdkou mně bylo. Čím mně ublížilo? Ničím. Ba mnohý pastýř pod mocnou tlapou mojí dokrvácel. Obětuji se tedy, bude-li třeba, však dříve i vy se vyznejte podobně, aby zahynul hříšník největší.“
Úlisná liška rychle vpadla:
„Ó pane, tys příliš dobrý král; jak jemné máš ty svědomí! Což hříchem jest pohltit jehňata, tak hloupá zvířata? Nikoli, tys jim prokázal příliš mnoho cti, žes je rdousil. A co se týče pastýře, zasluhoval trest, neboť náležel k lidem, kteří si osobují vládu nad zvířaty.“
Licoměrná liška končila a lichometníci projevili mu hlučně svůj souhlas.
Vyznával se tygr i medvěd a jiná mocná zvířata, však shromáždění netroufalo si zkoumati jich činy. Všichni dravci rváči až do psa byli polovičními svatými. Bylať to vždy válka, a tu stejné právo na obou stranách, a kdo může za to, že slabší podlehl?
Posléze přistoupil šedivec osel.
„Též já jsem vinníkem,“ vyznával skroušeně. „Pamatuji se, že jsem jednou kráčel přes klášterní louku. Já měl hlad, příležitost lákala, tučná tráva mne dráždila, a ďábel ponoukal mne ku zlému skutku. Zkrátka bez rozmýšlení jsem spásl trávy asi co by do jeslí se vešlo; vím, že to byla nepravost, mne hryže svědomí, a zajisté již takto se neprohřeším!“
Po těch slovech strhl se hluk veliký mezi zvířaty; vlk, jenž také právu trochu rozuměl, dokazoval, že zločinný osel musí obětován býti, ten bídník, ten ničema, jímž všecko zlo na říši přišlo. Z přečinu jeho stal se zločin, jenž smrt vyžadoval. Žráti trávu jiného! jen smrt může zhladit vinu takovou. A skutečně byl osel odpraven na smíření bohů."
Je zajímavé, jak bajka ze sedmnáctého století je platná i dnes. Jak mocným a dravým je umožňováno ubližovat slabým ...... pokud jsou dostatečně považovatelní za osly :-))))))))))))
"Potkal orel krkavce a povídá mu : "Ty jsi, příteli pořád při síle, kolika let se vlastně dožíváš?"
A krkavec mu odpověděl : Mě je souzeno žít okolo 300 let ...."
Orel se podivil a zabručel : " Trošku nespravedlivé, mě je souzeno jen 30 let .... asi to bude dietou ...... číme se živíš, příteli?"
"Tím, co najdu, většinou mršinami ...",odpověděl krkavec "... létám nízko nad zemí a kde najdu nějakou zdechlinu, tak hoduji ...."
Orel mudruje : "Já létám vysoko nad špičkami hor a potravu si obstarávám lovem ........ to než bych se začal živit při zemi zdechlinami, to raději budu žít krátce!" A mávl mohutnými křídly ..... a odletěl.
"Potká v lednu na zasněžené pláni vlk psa. Vlk, vychrtlý, promrzlý povídá: "Jak to, že v této době nouze, ty tak dobře vypadáš?"
Pes se usměje (přirozeně po psím způsobu) : "Nemám problém, hospodář mi dá nažrat, když je zima, pustí mě do komory, žije se mi dobře"...
"Vem mě sebou, kamaráde, než tady zdechnu hlady ...." prosí vlk.
"Však pojď, kde se uživí jeden, i pro dva bude dost," souhlasí pes a otočí se k domovu. Vlk jej následuje. Najednou vlk zpozorní : "Pověz a od čeho máš na krku odřenou srst?"
"Ale to nic není," povídá pes, "to je taková věc, obojek se to jmenuje, je to zapnuté kolem krku a řetězem spojeno s domem, abych moc neběhal po světě ...."
"Tak to ne," zavyl vlk,"za žvanec svobodu neprodám...", a odběhl do lesa.
"Sešli, se tři spolužáci z mediciny, nyní lékaři a unisono bědují:
"Je to k vzteku", povídá chirurg, "my chirurgové můžem všecko, ale v podstatě nic nevíme...."
Internista pokýval hlavou: "No a my víme všecko, ale zase nic nesmíme..."
"Vidíte, a my smíme všecko, víme všecko, ale zase už je většinou pozdě ....", udělal tečku patolog."
A poučení? Ať se snažíš jak se snažíš, smyslu se nedobereš .... :-)))))
To nechci říct, že to vymýšlet máte že se to od vás čeká, to chci říct, že na to určitě máte. Tak jestli to vyznělo jinak, tak to upřesňuji jak to bylo myšleno .
V lese žil medvěd. Už dlouho tam žil a v lese se vyznal. Měl krásný brloh a celou zimu v něm vždycky prospal. Jednou ho probudilo jarní slunko a medvěd se vykulil na paseku. Byl pohublý a oči měl ještě zalepené. Mžoural a vyhříval se na sluníčku.
Najednou uslyšel vytí vlků. Smečka honila nějakou kořist. A už ji i medvěd viděl, přes mýtinu uháněla laň přímo k němu a za ní rozšklebené vlčí tlamy.....
Medvěd se postavil na zadní a ukázal laňce vchod do svého brlohu a ten pak zatarasil svým tělem. Vlci kroužili kolem a nespokojeně vrčeli. Pak pochopili nesmyslnost svého počínání a zmizeli v lese.
A od té doby bydlela laň s medvědem. Medvěd ji dělal co jí na očích viděl a laň byla šťastná, že je v bezpečí. A pak přišel podzim, doba jelení říje. Jednou laň uslyšela jelení vydávání a nastražila uši. Cítila něco nového, co dosud nepoznala. Jako omámená vyšla z brlohu a medvěda skoro neviděla ...... šla, šla a šla až zmizela v houští, odkud slyšela jelena ........
Medvěd tesknil, stýskalo se mu a čekal. Choval se jak kdyby přišel o rozum. Nic nechápal. Měl snahu se každému svěřovat, od každého čekal pochopení a účast a divil se, že se mu celý les směje. Nechápal, že se už léta říká "Svůj k svému...."
Liška vytyčila stanoviště, ze kterých měli soupeři dohlédnout na vyvěšované obrázky a určovat je. Přivedla ještě třetího zájemce o titul - krtka. Rys s ostřížem se mu vysmáli, ale dovolili mu se zúčastnit. Liška ještě upozornila, že není dovoleno se k obrázkům přibližovat, po zemi ani vzduchem.
První kolo mezi rysem a ostřížem skončilo nerozhodně, řada byla na krtkovi. Ten začenichal a šup pod zem. Podhrabal se k obrázkům, zašvidral na ně, stejnou cestou se vrátil a nahlásil lišce, co viděl. A protože viděl víc než jeho sokové a neporušil pravidla, liška ho prohlásila za vítěze.
Poučení:
Chybí ti schopnost, smysl, talent snad?
S pílí a přátelstvím vše lze překonat.
Byl jeden tucnak a nemel zadne kamarady a proto se stale nudil kdyz jednou jeho rodice odesli na lov zustal sam a rozhodl se ze si pujde najit kamarada a tak tedy sel nikdo z tucnaku si nevsiml ze jde do zakazanch toku!tucnacek najednou slysi jaky si volani o pomoc a hned bezi na pomoc ale kdyz stoji pred propasti a vidi na kraji se drzet maleho lachtanka ulekne se a chvili premysli kdyz ho lachtanek videl zacal ho zadat o pomoc tucnak se snazil jak se snazil ale lachtanek ne a ne ven uz nevedel jak mu pomoc.Kdyz najednou ho napadlo zajit za jeho rodici i kdyz vedel ze az ho lachtani uvidi tak ze se nemusi vratit zpatky i presto to riskl.Lachtani kdyz vyslechli tucnaka,moc mu neverili ale sli spolu na misto kde se mali lachtanek uz sotva drzel.Velci lachtani odstrcili maleho tucnaka a snazili se vytahnout sve mlade ale porad nic.maly tucnak si vsiml ze lachtanek ma priskriplou ploutev mezi kameny.Lachtani zatim bezmocne tahali kdyz jim pak tucnak rekl svuj napad jak ho vysvobodit neposlouchali ho a rekli mu at se do toho neplete ze takoveho prcka jako je on poslouchat nebudou ze si vystaci sami.Chvili jeste lachtani tahali ale pro zachranu sveho mladete vyslechli znovu tucnaka a zkusili jeho plan.Tucnak skocil k lachtankovi a snazil se mu vyprostit ploutev pod kameny a lachtani zatim tahali a najednou byl maly lachtanek s tucnakem zase nahore a vratili se stastne domu.Tucnak si nasel konecne pratele.
Pouceni:I ten nejmensi muze pomohat k velkym vecem.