Proč mají nejlepší vzdělávací systém ve Finsku?
A je vůbec pravda, že je nejlepší?
Odpovědi
Diskuze
Je naprosto nesmyslné si myslet, že existuje něco jako nejlepší vzdělávací systém. Třeba kvantita/ kvalita, podpora nadaných/masový přístup k VŠ, nebo dokonce inkluze, výběr povinných předmětů - to jsou všechno kompromisní otázky, které nemají obecně nejlepší řešení.
Bamocuve, výsledky ve vybraných testech záleží na tom, kdo ty testy stvořil. Úspěch v testech vůbec nemusí znamenat vzdělanost, dokonce ani schopnost myslet! A spokojenost studentů? Ti budou nejspokojenější, když se po nich nebude nic chtít.
Každý žák je jiný, každému by vyhověl jiný systém. Já například považuji za úpadek vyplňování testů a výsledky této činnosti pouze za jakési předběžné vodítko. Podle mě má být základem ústní zkouška. Jsou ale i lidé s odlišnými názory. Podobně domácí úkoly, učení zpaměti, inkluze, ne/povinné předměty, společenské vědy, jazyky atd. atd.
Průměrná odpověď na spokojenost je silně závislá od konkretního prostředí. Pozeptejte se třeba Rusů na Putina a v 90% bude první, co řeknou, nějaká kritika. Poptejte se Anglánů na Mayovou a dostanete víc než polovinu kladných hodnocení. Skutečné volební výsledky ale ukazují něco úplně jiného. Myslíte, že u studentů je to jinak? Jak chcete srovnávat "spokojenost" napříč kulturami?
Stejně, jako kdybychom udělali ochutnávku vín. Zoctovatělé by asi všichni dali někam na konec, další výsledky by určitě částečně korelovaly, ale zároveň by se i hodně rozcházely. Víno ani vzdělání není skalární veličina, ale mnoharozměrný vektor. Není to veličina exaktně měřitelná, závisí na tom, jakou váhu přiřknete barvě, vůni, sladkosti nebo kyselince. A také na zakulacenosti, plnosti, harmonii a vyváženosti. Třeba také na laboratorním obsahu zbytkového cukru nebo síry... Nanejvýš bychom mohli říct něco jako - toto víno je skvělé, 85% hodnotitelů jej umístilo do první pětky.
"Čtenářská gramotnost představuje porozumění, využívání, posuzování a angažování se v psaných
textech za účelem dosažení cílů jedince, rozšíření jeho znalostí a potenciálu a aktivní účasti ve
společnosti."
Tato definice vychází z anglosaských postojů k životu. Jak to, že čteme jen za účelem dosažení cílů, znalostí, potenciálů atd. Kde je aspoň zmínka o plnohodnotném duševním, morálním, citovém rozvoji, o porozumění životu, jeho hodnotám... Prostě ty typické hodnoty východních kultur.
Já osobně takovou plochou, "pragmatickou" definici odmítám jako jednostrannou a nepoužitelnou v hodnocení jiných kultur. A už vůbec ne k jejich objektivnímu srovnávání. Pochopitelně, někdo se s tím naopak ztotožní a bude přesvědčen, že to tak má být.