Jména zakončená na -s, -z, -x (s výjimkou některých jmen antických) se dnes řadí k měkkému skloňovacímu typu „muž“. Dříve se tato jména zpravidla skloňovala podle tvrdého vzoru „pán“, dnes už jsou však koncovky tohoto vzoru u většiny takto zakončených jmen chápány jako zastaralé, knižní (Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Amos, Charles [čárls], Jens [jens], Hlinomaz, Asterix, Marx, Rais, Quis – 2. p. Aloise (zastarale Aloisa), Hynaise, Krause, Klause, Amose, Charlese [čárlse], Jense [jense], Hlinomaze, Asterixe, Marxe, Raise, Quise – 5. p. Aloisi, Hynaisi, Krausi, Klausi, Amosi, Charlesi [čárlsi], Jensi [jensi], Hlinomazi, Asterixi, Marxi, Raisi, Quisi). Výjimkou jsou jména zakončená na -es, u kterých se vedle měkkého skloňování objevují i koncovky vzoru „pán“, patrně proto, aby se neobjevovala ve dvou po sobě jdoucích slabikách hláska e (Mánes, Arbes, Hustoles – 2. p. Mánesa i Mánese, Arbesa i Arbese, Hustolesa i Hustolese, ale 5. p. Mánesi, Arbesi, Hustolesi). Pádové tvary podle vzoru „pán“ se jako variantní užívají i u některých jednoslabičných jmen, pokud je taková rodinná tradice nositele jména, a to především u jmen, u kterých je stále patrný původní obecný význam (Rys, Kos, Gross – 2. p. Ryse i Rysa, Kose i Kosa, Grosse i Grossa – 5. p. Rysi i Ryse, Kosi i Kose, Grossi i Grosse). Jméno Hus se k měkkému skloňovacímu vzoru nepřiřadilo a stále zachovává pouze koncovky tvrdého vzoru „pán“ (Hus – 2. p. Husa – 5. p. Huse).
