Dědictví nebo převod darovací?
Co myslíte, jaký na to máte názor, mám přepsat chalupu na děti za života? Chci jim ji dát, jen nevím, jestli je to lepší to udělat dokud člověk žije nebo to nechat, až to bude jako dědictví. Já jen že jsou 3, tak když bych jim to napsal hned, že bych viděl, jak se vyrovnali mezi sebou. I když zase je docela možné, že chalupu prodají a peníze si rozdělí i když mi teď tvrdí, že ne, že některý zde bude bydlet, jen že ji opraví. A platí poslední vůle? Nebo se to dělí na stejné díly. Nemusíte to říkat podrobně, spíš mne zajímá váš názor. Dát za živa nebo až dědit? Lidi na to mají názory různé. Někdo mi radí nedávej, jiný zase že kdo rychle dává, dvakrát dává. Děkuji za odpověď.
Odpovědi
Diskuze
Děti a manželka jsou nepominutelní dědici. Poslední vůle v tomto případě neplatí, pokud vyloučíte tyto z dědictví. Musel byste připsat a dokázat, že se o vás nestarali a podložit to důkazy.
A pro 148735: To tam ta maminka je s váma? Ono by bylo jiné, kdybych odešel třeba na nějaký ten dům s pečovatelskou službou, ale tam se mi zatím nechce. Abych pak tady mladým zase nějak nepřekážel.I když za mnou jezdí i mi s lecčím pomohou, ale přece jen odjedou domů, tak to bychom si museli udělat nějaký režim. Ale jak říkám, děti mám hodné.
Jako podmínku v darovací smlouvě bych dala své dožití.
Nevím kolik je vám let, už nechcete žádnou partnerku? Pokud by s vámi žila na chalupě (zřejmě tam nastálo bydlíte) a třeba by jste si ji nakonec i vzal, může dojít k situaci (pokud by vás přežila), že by neměla kam jít, když by chalupa byla vašich dětí.
A neodepisujte se. Pardon za moji upřímnost.... :-)
Nechce se mi to vše detailně číst, ale tady to není nulové...ne?
Jinak ženit se nebudu, užil jsem si s první manželkou dost problémový vztah, když jsem jí měl / a snad pořád i mám rád / a ona si našla druhého jen proto, že jsem nebyl společenský, ale jí jsem všude kde chtěla pouštěl. Já nějaké ty partie nemusím, radši si přečtu knížku, něco pokutím nebo něco urožním na naší zahradě. Je to takové trochu jiné, když člověk nepije a tam jsou všichni rozjaření a pořád tak si dej a mě to prostě nechutná. Nejsem škarohlíd, třeba bych strašně rád cestoval, dokud jsem byl mladší, ale to zase nebavilo ženu, pořád prý courat. Tak jsme jezdili jen s dětma, pokud byly ve věku, že o to stály, ale jak říkám, to je jiná kapitola. Teď hlavně přemýšlím co s tím barákem. Asi je budu muset svolat a zeptat se, co s tím hodlají dělat až tu nebudu, to asi bude rozhodující, protože pak by bylo dobré tu někoho na to mé dožití povolat, co bychom tu spolu hospodařili a ty ostatní nějak společně vyplatit. Pokud by sem nikdo nešel, tak ať si to pak prodají a rozdělí se, to už mi bude jak píšete jedno. Jo a jinak taky znám, kdy se měli rádi a pominulo to. Proto o tom dumám. Děkuji za vaše odpovědi. I za ty tabulky, prostudoval jsem si to .
Ať už se rozhodneš jakkoli, držím ti palečky. A jestli jsou děti hodné, svolala bych poradu, kde řeknou svůj názor a ty se pak rozhodneš co dál.