Proč má většina letadel křídla, vejškovky a směrovky?
Jak to, že tahle konstrukce je tak dlouho nepřekonaná?
Odpovědi
Diskuze
Stejné prvky mají i ptáci, jenom je to řešeno trošku jinak.
Vodorovné ocasní plochy (horizontální stabilizátor + výšková kormidla) mají za úkol držet křídlo pod takovým úhlem náběhu, aby se vztlak přesně vyrovnal hmotnosti (při vodorovném letu), případně, aby letoun klesal nebo stoupal. Dále je jejich funkce stabilizovat letoun, pokud ho například rozhodí závan protivětru. Proto jsou ocasní plochy vzadu a tlačí dolů (na rozdíl od Wrightovic experimentu).
Obdobnou funkci stabilizovat polohu vidíme i u svislých ocasních ploch. Zároveň se tyto používají spolu s křidélky i k řízení směru letu.
Srovnání s ptáky je spíš básnická metafora než technická podobnost.
Může se změnit s jinými materiály, pohonnými jednotkami, rychlostmi, jinými nároky na komfort cestujících apod. Občas někdo nakreslí "letadlo budoucnosti", třeba samokřídlo, ale nic takového se nezrealizuje, protože by v tom nikdo nechtěl lítat. Bylo by to nekomfortní.
Jiný příklad, z aerodynamického hlediska je výhodné štíhlé, dlouhé křídlo, jako u větroňů. U velkých letadel ale brzy narazíme na omezení, že při narůstající délce se začne prudce zvyšovat i hmotnost kovových nosníků křídla a další zeštíhlování už zase zvyšuje spotřebu paliva. Pokud přejdeme třeba na uhlíkové kompozity, je toto optimum dál, můžeme si dovolit štíhlejší křídlo a ušetříme palivo. To je ten příklad, kdy materiál mění trochu vzhled eroplánu.
Takže ano, hlavní konstrukční rysy stanovil už Bleriot a jeho současníci, dál koncept letounu už posunovaly věci jako rychlosti, pohonné jednotky, materiály, zlepšení stability atd. Jak už jsem se zmínil výše, stroj bratří Wrightů nesplňoval ani minimální požadavky na stabilitu a já osobně to za první letadlo dnešního typu nepovažuji. Budoucnost ukázala, že to byla slepá ulička - snad až dnešní počítačově řízené stíhací letouny zase pracují se záměrnou nestabilitou.