V mládí jsem měl hotovo za pár minut. S přibývajícím věkem se ta doba pořád prodlužovala, až jsem se propracoval k opačnému extrému: občas se ne a ne udělat a po dvou hodinách (pochopitelně s přestávkami, třeba na změnu polohy apod.) mi dochází dech a musím to vzdát, aniž jsem protrhl cílovou pásku.
