| Nahlásit

Čím by člověk chtěl být ...

Čím by člověk měl být ? Měl by mít povolání , které ho baví , které vynáší v dnešní době celkem dosti peňez , nebo to nechat na osudu ? ( Neptám se konkrétně jen tak všeobecně ) Myslím si , že tady na ontole je spousta lidí , co už pracují a tak jsem se chtěla zeptat především jich ...
A když už někdo pracuje ( gandalfe ? ) čím jste chtěli být a jestli se vám vaše přání splnilo...
Témata: Nezařazené

11 reakcí

| Nahlásit
Já nejsem pracující ...ale chci kít na užitý design....bohužel mi to moje rodina zřejmě nedovolí ...prý mám být učitelka ...ale ja nechci strávit ve škole celej život
 Ina
| Nahlásit
Jestli Tě baví práce s desingem, tak si stůj za svým. Dokaž rodičům, že na to máš a baví Tě to. Vím, co je dělat celý život práci, která Tě nebaví. Věř, že vím o čem mluvím. A učitel, kterého tra práce nebaví, je špatný učitel.
| Nahlásit
jj(Ina) i já bych těla jít na design , anbo na návrhářství a 72983 stůj si za svým cílem a dokaž co umíš a ono se to určitě povede:-))
| Nahlásit
Povolání je Tvůj život. Ono Tvůj život tvaruje stejně jako Ty tvaruješ své povolání.
Povolání musíš mít rád, protože budete spolu celý zbytek života, pokud to nebude takové to "Devatero řemesel, desátá bída". Jít dělat něco jenom proto, že to momentálně "sype", pak riskuješ, že konjunktura skončí a Ty zůstaneš u něčeho, co Tě nenaplňuje, co Ti vlastně tak nějak vadí......a půjdeš na něco úplně jiného, jen pro to, že tam zase ucítíš nějaké peníze...... a když budeš pak jednou bilancovat, tak Ti třeba začne být divné, co jsi tu na tom světě vlastně užitečného udělal.
Každý člověk má určitý čas na to, aby se zorientoval, k čemu ho to táhne, k čemu má talent a jaká práce by mu dělala potěšení.....prostě co by hrozně rád dělal i kdyby mu za to třeba ani neplatili (to se ovšem nemůže brát doslova, z něčeho člověk žít musí).

Pocházím z lékařské rodiny, tam jiné povolání po generace nebylo a čekalo se tak nějak samozřejmě, že půjdu na medicinu. Tak jsem si na jedenáctiletce přihlásil nepovinou latinu a léta plynula. Jenže přes zájmové kroužky (to tenkrát byla taková zajímavá činnost) jsem se dostal k architektuře a to přes historii umění. A v jedenácté třídě jsem si postavil hlavu (to víš, puberta), že půjdu na Architekturu. Nebylo to jednoduché, protože jsem neměl absolvované nepovinné Technické kreslení. Tak tenkrát mi pan profesor Žáček (dej mu Pán Bůh nebe...) zadal asi tři stovky příkladů z geometrie .... samá rýsovačka ...... já mu to přinesl za týden zpracované a on mi uznal Technické kreslení. Kamarád mi pomohl se připravit na přijímačky a mě přijali. Jenže to tenkrát byla Fakulta Stavební (FAST) a na architektonický směr se to dělilo až po třetím ročníku, tak to byla zase bitva, koho vezmou a kdo zůstane na čisté stavárně. A podařilo se, vzali mě. Po promoci jsem šel na umístěnku (to tenkrát byla taková praxe) do Královopolské strojírny a tam jsem v Konstrukci počítal únosnost pororoštů. Kdeže byla architektura. Jenže po vojně jsem se dostal na oddělení závodního architekta a to bylo moc prima. V osmašedesátém jsem na nějaký čas zmizel do USA a po návratu jsem nastoupil jako podnikový architekt v TOS Kuřim. Ale, řeknu Ti, moc to podle mých představ nebylo. Všude jsem se sice něco naučil, ale nakonec jsem se stejně vrátil do Brna, kde jsem začal dělat na odboru výstavby (napřed na Brně IV, pak na JmKNV) a odtud jsem šel do výzkumu. (I architektura má výzkum). A víš co mi došlo? Že přesto, že jsem zůstal věrný svému povolání, měnila se pouze hlediska a profesní orientace, nejšťastnější jsem byl na tom úřadě, kde se pracovalo s lidmi a pro lidi. Kde jsem měl příležitost pomáhat lidem kličkovat mezi stavebními paragrafy a dostat se k cíli, který si stanovili. Prostě byl jsem takový nějaký "lékař" v architektuře a urbanismu (stavba měst). Asi není možné překročit svůj stín, a ten poměr k lidem, který je dán Hipokratovou přísahou mě neopustil ani když jsem se dal na diametrálně odlišnou profesní dráhu.
A dnes, kdy se už koukám zpátky? Bylo to správně. Dělal jsem to, co mě těšilo a dělal jsem to způsobem, pro který jsem byl geneticky vybavený. Nejsou za mnou žádné "superstavby", ale věřím, že za mnou zůstala spousta spokojených lidí, kteří si možná i někdy vzpomenou. Tak takhle to, podle mého pohledu a zkušeností, je.
| Nahlásit
Vším čím jsem byl, byl jsem rád!
To není moje myšlenka, to je jen citace.
Člověk ať pracuje kdekoliv, všude poznává zajímavé /i méně zajímavé lidi/ a dovídá se zajímavé / i méně zajímavé /věci. Ale všude se něco děje. A všude je na co koukat a čemu se učit. ONo se často říká, že dobré je, když děláš to, co tě baví, ale ono to někdy nestačí, protože se často stává, že ty něco rád děláš a to co tak rád děláš jiný ničí. Tak to je pak lepší dělat něco , kde je za tebou vidět aspoň dílo.
| Nahlásit
Jo a jestli se mi podařilo dělat to, co jsem si přála?
Odpověď je: Jak kdy!
| Nahlásit
Berusenko, v každém z nás je nějaký předpoklad pro "něco". Ale nejhorší je, že to někdy o sobě člověk ani nemusí vědět.
Já od mala ráda malovala - pracuji ve výstavářské firmě jako vedoucí grafické dílny. Takže naštěstí ten předpoklad jsem měla od dětství.
Ono hodně záleží i k jakým koníčkům se dostaneš. Třeba ani nevíš, že máš předpoklad být dobrá fotografka (protože třeba nemáš svůj foťák)nebo tě neoslovil náhodou někdo se specifickým zápalem (tanec, určitý sport, cestování apod.)
Znám případy, kdy člověk, který dělal nějakou profesi do 30 let najednou změnil zcela svůj život a věnoval se něčemu úplně jinému.
Nikdy nevíš co tě může potkat během života.
Tím ovšem nechci říct, že se musí vše nechat osudu. Když budeš mít hodně zájmů, poznáš, který tě nejvíc osloví a budeš se mu chtít co nejvíce věnovat.
Smůlu mají ti, kteří jsou do svých 15ti let nevyhranění a nechají si rodiči určit povolání, protože neví čím by chtěli být.
Jsem přesvědčen, že pokud člověk dělá svoji práci jako zálibu, má ohromný dar. Nechodí do práce otrávený, a podle toho také ta práce vypadá.
Například o sobě už také dávno vím, že mám VELICE ráda práci s lidmi, komunikaci ... a vlastně ta moje profese mi sedí jak "prdel na hrnec" :-)
Raději budu chodit ráda do práce s menším příjmem než otrávená s větším příjmem. Ideální je ovšem obojí, že :-))))
| Nahlásit
mam stejny nazor nyny a jestli bys chtěla koukni se na muj blog od malička strašně rada maluji a kamošky mě přemluvily , abych těch par obrazku zveřejnila :-)) http://sovictin.blog.cz
| Nahlásit
Ale jo, Berusenko. Máš svůj styl. Pracuj na sobě, držím ti palečky :-)
| Nahlásit
diky:-)
| Nahlásit
Mě osobni při výběru povolání pomohla webová stránka http://test-osobnosti.cz/ – dobře analyzuje vaši osobnost a vybere povolání mě to pomohlo
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek