| Nahlásit

Rozpolcená rodina

Jak moc může podle Vás ovlivnit dítě; resp. spíš někoho, kdo už má dost rozumu na to aby to chápal; když se mu rozvedou rodiče a otce od té doby nevidí, řekněme třeba šest let? Uzavřenost? Pasivita? Nebo naopak? Problémy s okolím?

Dík za názor ;)
Témata: Nezařazené

5 reakcí

| Nahlásit
Ovlivnit starší dítě to může jakkoli, záleží na mnoha okolnostech (stabilitě jeho osobnosti, temperamentu, citovosti, "zbylém" rodinném zázemí, zájmech, opoře v kamarádství, event. partnerském vztahu...),
kupodivu na rozumu nejméně.
Kolik dítěti bylo, když se s tátou přestalo vídat
a jaký měli předtím spolu vztah a kontakty.
I dospělý si leccos zracionalizuje a ono, mrška, se to podvědomě vyhrotí zcela nečekaně...
Ale, přeci jen, i když ho dlouho nevidím, je to táta, že?
V jednom momentu mohou vyjet všechna dobře potlačovaná očekávání,
stesky i výčitky a člověk se trochu zalomí.
| Nahlásit
Četla jsem třeba, že to má často podobné efekty... problém se začleněním, pocit méněcennosti, uzavřenost, nedoceněnost.. ale ano, asi záleží na povaze. A další věc, co mě zaujala, taky prý když holka nemá otce, nebo nevyrůstá s tím, vede to k tomu, že je na staší muže (snaží se tím něco kompenzovat)
| Nahlásit
Poslední teorii mohu potvrdit z vlastní zkušenosti: otce mi v dětství zastupoval dědeček, a já pak tíhla ke starším mužům, kteří mi ho asi připomínali...
| Nahlásit
Pokud se rodiče rozvedou v době, kdy už dítě oba zná a má je rádo, tak mu ten vlastní chybějíci rodič vždycky schází. Nemusí to vypadat až tak dramaticky, pokud se rodiče dokážou do poslední chvíle aspoň před dítětem chovat kulturně, ale ten citový deficit tam prostě větší či menší je a nějakým způsobem ovlivní myšlení a chování toho děcka, jak v dětství, tak v dospělosti. Může z něj být jednou cynik, který si tak podvědomě buduje obranu proti stejné "zradě", jaké se na něm dospělí dopustili, může z něj být starostlivý "manžílek", který ve snaze uchránit vlastní děti před tím, co potkalo kdysi jeho, bude doma tak dlouho uklízet, umývat nádobí, prát a žehlit, až toho začne mít manželka plné zuby a rozvede se s ním.
Ale proč vlastně tohle řešit? Rozvádí se u nás přes 50% manželství a všichni ti, co se právě rozvádějí, jsou přesvědčení, že jejich zájem, prospěch nebo štěstí, jsou důležitější než budoucí problémy jejich potomka. Nakonec, dětí z rozvedených rodin je většina a žijou! Možná, že neúcta k té původně nezrušitelné smlouvě mezi manžely pramení z toho, že i jejich rodiče jim kdysi rozbili domov.
| Nahlásit
Jako bychom nevěděli hlavní příčinu rozvodů. Ženy v dnešní době jsou schopny se samy o sebe (případně i s dětmi) postarat. Cítí se rovnoprávny s muži. Tady přežívá ze strany mužů jakási převaha nad ženou, majetnický vztah (asi daný přírodou :-)), kterou již ženy nejsou ochotné, díky soběstačnosti, akceptovat (plotna, děti, uklizečka, + chodit do práce). Jak jednoduché by bylo žití rovnocených partnerů, kdy by se ani jeden necítil utiskován tím druhým, jeden druhému pomáhal...
Zní to jako sci-fi... :-), určitě jsou výjimky....
Dítě samozřejmě ovlivněné je, mám zkušenost že starší dítě určitě více než mladší (13 a 6,5 roku). Ale žití dětí v rozhádaném, nenávistném prostředí, kde není cítit láska ale majetnický vztah, kde jsou svědky nejen psychického násilí, je podle mne daleko horší...
Obě možnosti (zůstat anebo nezůstat v nedobrém manželství) se na dítěti mohou podepsat, ale záleží na jednotlivci a jak je psychicky silné...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek