Pohřeb
Po těžké nemoci nám zemřel tchán. Já jsem z toho velmi smutná, neboť jsem s ním žila 16 let ve společné domácnosti. Volila bych malý a tichý pohřeb. Manžel, ale zařídil pohřeb velký, s muzikou, s velkou smuteční hostinou atd. Řekl mi, že nejsme žádní žebráci, ale já si myslím, že to s tím vůbec nesouvisí. Jaký máte na to názor. Jana.
Odpovědi
Diskuze
Jít k hrobu bez hudby je hrozné. Moje maminka také tak jednou vyřizovala tchýni pohřeb - tichý, bez hudby a pak mne prosila, aby na její pohřeb hudbu dala, že to bez ní nebylo pěkné. Zvláště, je-li cesta k hrobu delší.
Posezení v restauraci s jídlem se dělá, rodina jakoby uctí nebožtíka. A alespoň se zase jednou všichni sejdou.
Vždy záleží na provedení. I velký pohřeb může vypadat dobře, a pokud je hodně příbuzných, tak se sejde i nají více lidí. Na druhou stranu má třeba manžel obavu, aby to nevypaddalo, že ho pohřbil "jako psa".
Nechala bych to na manželovi. Měl otce asi rád a je to jeho poslení služba otci. Pak už může jen hrabat písek a dávat květiny.
A ten výraz jako žebráci, možná to jen tak vyznělo, myslel to možná tak, že není tak chudý, aby svého otce nemohl slavnostně pohřbít.
a byl to její pohřeb. Proto byl v kostele. Na vás přece v tomto okamžiku nezáleželo.
Nevidím na tom nic trapného. Mnoho lidí se účastní akcí, ve kterých se neorientují. A jak to víš, že se to dělalo jen kvůli lidem?
Je vždy lépe se rozloučit vhodně, než jen tak šup do krematoria a co nejlevněji a urnu si nevyzvednout. Rozdíl mezi Čechami a Moravou je asi v tom, že Čechy jsou více ateističtější a snaží se to mít rychle za sebou. Kdežto na Moravě, ale asi spíše na jižní, přetrvává větší religiozita a s tím i jiný přístup ke smrti a k mrtvým.
Každý obřad, nebo společenskou událost jde koneckonců označit jen jako trapné divadlo, stejně jako je možné pokusit se najít pro ni svůj obsah a zařadit ji jako další kamínek na své místo do mozaiky života.
Pro vaši informaci, sám jsem z Moravy a do kostela chodím vlastně také jen na svadby a pohřby. A musím říci, že i když ani já přesně nevím co kdy udělat, považuji církevní obřady za důstojnější a bohatší.
a) Kde je napsáno, že 211105 je pražák?
b) Za jaký peníze žijou pražáci?
"Hádáte" se na blbém místě a ještě jste nás vynechali :-)
Ne, nikdo by neměl dohánět nikoho. Nechápu, proč se štětíš, jen jsem se slušně zeptal. S komplexy se rač obrátit na psychologa.
Zdá se mi, že sis v mých řádcích našel to, co sis tam přál najít. Zmínku o penězích nechápu vůbec: chodím do práce a dostávám za to zaplaceno - je na tom něco špatně?
Jaké způsoby uložení svých ostatků si představujete vy?
Týká se to asi jen vás starších, pochopitelně.Já se i po už překročené půlce šedesátky sice ještě necítím na smrt, ale přemýšlím o tom.
Zajímavé by mohly být vlastně i názory mladých- rozprášit?
A co obřady? Jsou na místě?
Dojemně na mne působilo rozloučení s básníkem Ludvíkem Kunderou.
Obřady - záleží na tom, jaký máte k tomu přístup. Viděla jsem jeden pohřeb do země bez obřadu a jedné přenesení rakve bez obřadu. Působilo to na mne dost hrozně. Ale jde možná o zvyk. Nelíbí se mi ale ani filmové vzpomínkové produkce v krematoriu. Asi opravdu záleží na náboženství nebo přesvědčení. Já osobně bych chtěla církevní pohřeb.
Já Pražanda, narozená kdysi dávno v Liberci se nechám rozprášit a budu všude. I na Moravě (ať se kousnou :-))
Nechci být v hrobě a nechci obřad.
Ale chápu, že každý má svou představu o "životě" po životě a mělo by se respektovat přání způsobu pohřbení.
Anonym220326 - nemáš se za co omlouvat, čeká nás to všechny. Ale zajímavější je to, že tady něco plánujeme a pak nás třeba budou muset hodit do společného hrobu nebo rychle spálit s ostatními. Nebo nás rozmontují na transplatace.
(Ostatně máma se v Praze narodila ........)
Tak to jen pár myšlenek pro podumání. Nechci rozvinout nějakou debatu, proto na případnou odpověď reagovat nebudu. Snad mi to promineš.